Myslet si, že by ženy obecně měly na vedoucích místech horší postavení, by byl omyl. Záleží především na schopnostech konkrétního člověka, zda uspěje, a je jedno, jestli je to žena, nebo muž. To potvrzuje i starostka pražské městské části Újezd nad Lesy Andrea Vlásenková, která je zároveň mnoho let členkou ODS, tedy politické strany, kde jsou muži v přesile.
"Já osobně nevnímám práci v mužském prostředí jako konkurenční, ale ani jako výhodu. Beru ji prostě jako fakt. Samozřejmě, že na začátku mé práce v politické straně jsem se musela mnohé naučit, a učím se doposud. Od počátku jsem si nepřipouštěla nějaký rozdíl mezi vyřčením názoru či projevením postoje z úst muže nebo ženy," uvádí.
Intriky nebo zastrašování
Podstatné je podle Andrey Vlásenkové, aby žena ve vedoucí funkci a v práci v mužském kolektivu pochopila způsob uvažování mužů. Nelíbí se jí neustálé bědování nad tím, jak jsou ženy v mužských kolektivech podceňovány.
"Diskuse nad diskriminací žen mi připadá jako lamentování neúspěšných. Velmi nerada bych se dočkala doby, kdy já a další ženy na vedoucích místech, které nelamentovaly, ale prostě pracovaly a nevymlouvaly se na tvrdý mužský svět, budeme díky těmto diskusím vynuceně součástí nějakých kvót na počet ženských funkcí. Myslím, že by to velmi degradovalo náš dosavadní profesní postup, a to v jakékoli profesi," míní. Dokonce tvrdí, že by ji kvóty pro ženy v politice urazily. "Zároveň bych měla pocit, že můj mandát není tak silný," dodává.
Přesto se žena, která vstupuje do mužského světa, kde "poletuje maskulinní duch", musí připravit a někdy i obrnit. Podle psychologů bývá mužský kolektiv v porovnání s ženským nebo smíšeným tvrdší.
"V mužském kolektivu je cítit mnohem víc otevřené soutěživosti, až agresivity," upozorňuje psycholog Slavomil Hubálek. Ženy naopak bývají častěji pasivně agresivní, v jejich kolektivu se lépe daří závisti, pomluvám a intrikám. Protože nic není černobílé, rozhodně neplatí, že od muže můžete čekat jen přímou ránu do zubů a od ženy kudlu pomluv v zádech. "Své" triky používají i muži. A žena, která jim velí nebo s nimi pracuje v týmu, by o nich měla vědět.
"Mužské triky", které mohou ženě-kolegyni v zaměstnání hodně znepříjemnit život, popsala autorka knihy Ženy na úrovni Uschi Fellnerová. Upozorňuje například na to, že muži rádi zastrašují, tedy mluví o problému tak, že jen oni jemu nejlépe rozumějí a vědí, jak na to. A to i v případě, kdy o věci vlastně skoro nic nevědí. Jak se zachovat? Udolat takového muže otázkami, které odkryjí pravý stav věcí.
Dalším mužským úskokem je neférová kritika, kdy do hodnocení práce vnáší i okolnosti, které tam vůbec nepatří. Když utrousí třeba "hlavně že se tu pořád promenádujete v tom fialovém svetru". Nebo "ono stačí udělat smutné oči, že".
Protiúder se obvykle nevyplácí
Neobhajujte se, nebraňte se. Buď nad útokem s nadhledem mávněte rukou, nebo přejděte do protiútoku. Když uvidí druhá strana, že jste připraveni utkat se, obvykle se propříště stáhne.
Uschi Fellnerová zároveň upozorňuje na riziko bližších, lépe řečeno mileneckých vztahů a flirtů na pracovišti. Vše může být použito proti vám. "Nechte kolegy, aby zůstali kolegy," radí autorka.
Vstup do mužského světa je podle Andrey Vlásenkové věcí rozhodnutí. Proč si ona sama vybrala politiku, kde mají muži stále početně navrch? "Prostě chci něco dokázat a jsem ochotna obětovat i část soukromí. Zároveň chci umět skloubit práci a rodinu a udělat si prostor pro to, abych normálně žila. To jsou rozhodnutí, která žena musí udělat, než vstoupí do jakékoliv funkce v politice. A v tomto rozhodování není podstatné, že se tam bude potkávat více s muži," vysvětluje.
Do politiky patří podle Andrey Vlásenkové jak mužský, tak ženský pohled. "Nevím a neumím říct, jakým poměrem. Jedno ale vím jistě - když má někdo dar a sílu oslovit svou osobností svoje okolí, tím, co dělá a jak to dělá, pak je úplně jedno, jestli je to muž, či žena," říká.
