"Ročně vyrobím zhruba sto figurek," říká. Přestože se živí především rámováním a paspartováním, jeho část betlému můžete vidět například na hradě Křivoklát, kdy v rámci jednoho z ročníků Křivořezání, tedy několikadenního setkání amatérských i profesionálních řezbářů, vyrobil pro tamní betlém figurky tří pastýřek. Spolu se svou dcerou, která je restaurátorka, pak opravoval i dřevěný betlém v břevnovském klášteře.
"Pracuji s lipovým dřevem, což je tradiční řezbářský materiál. Je totiž měkké a dobře se zpracovává," říká Jiří Čermák. Pro svoji práci se inspiroval příbramskými betlémy. "Každá oblast má pro svůj betlém typické figurky. Mě nejvíce zaujaly ty z Příbrami, které horníci po staletí po večerech vyráběli jako přivýdělek. Zaujalo mě hlavně jejich zpracování a barevnost," dodává s tím, že se při výrobě snaží zachovat nejen vzor figurek, ale i staré postupy výroby.
Figurka za půl hodiny
"Líbí se mi, že si kdykoliv ve volném čase mohu vzít dlátka a rydla na dřevořez, sednout si třeba před dům a začít pracovat," vysvětluje, proč se betlémy staly jeho zálibou. "Přes celý rok vyřezávám a pak vše od listopadu do prosince prodám. Když někdo chce, můžu mu vyřezat betlém třeba i do týdne," dodává. Na nezájem zákazníků si nemůže stěžovat. Přesto se však nechce vzdát profese rámaře. Řadu let totiž pracoval jako vedoucí paspartové dílny Národní galerie a snil o tom, že jednou si otevře rámařskou dílnu. To také v roce 1993 na pražské Liboci udělal.
"Na rámování mě baví právě to, že vidím množství krásných obrazů," vysvětluje. Navíc betlémy mu prý zdaleka nejdou tak dobře jako rámování obrazů a paspartování. "Moje figurky jsou ještě tak trochu statické," říká. Právě zachycení pohybu považuje za vůbec nejnáročnější. Naopak je jedno, jestli dělá malé anebo velké postavičky. "Stačí, když se je naučíte dělat v určitém poměru. Ten se pak zmenšuje anebo zvětšuje. To je snadné," dodává.
Zhotovení jedné figurky mu trvá zhruba půl hodiny. Vyřezává z malých, asi pěticentimetrových kousků několik let vyschlého dřeva. "Na rozdíl od rámování u toho musím hodně přemýšlet a právě to mě na betlémech baví," vysvětluje Jiří Čermák. Špalíček dřeva si totiž musí dobře rozvrhnout, aby na figurkách ve finále nechyběly ruce nebo nohy.
Vyřezaný kus dřeva natírá i několika vrstvami plavené křídy, která se rozpouští v klihu. "Vznikne tak jakýsi tmel, kterým zahladím nerovnosti," upřesňuje. Když křídový roztok zaschne, přijdou na řadu tempery. "Na samotný závěr se figurka s pomocí štětce natře včelím voskem rozpuštěným v terpentýnu anebo v benzinu. To jí dodá sametový lesk. Samozřejmě bych mohl jít do drogerie a koupit něco modernějšího, ale ta klasická práce mě baví, je to přece můj koníček. Bez těch starých postupů by neměla svůj půvab," poznamenává Jiří Čermák.
Raději málo, nebo více figurek?
Betlémy mohou být různé - na podložce, pověšené na zdi v rámu, v košíku anebo pod skleněným poklopem. Z chlebového těsta, papíru, dřeva i třeba cínu. Mohou mít 200 figurek nebo jen tři. Je jen na vás, jaký si vyberete. "Základ je Svatá rodina, k ní se přidávají tři králové a pak lidé, kteří do jesliček nesou dary - pekaři, rybáři… a samozřejmě také ovce… Malé betlémy mají zhruba patnáct figurek. Když bydlíte v paneláku, je asi nemožné mít doma betlém přes celou stěnu. Podle mě je ideální nejdříve si koupit malý betlém a pak případně časem přidat další postavičky," radí.
Rámař Jiří Čermák (58 let)Jeho pracovní doba je nepravidelná; pracuje podle toho, jak je třeba. Je vyučený knihař, mistr uměleckého řemesla. Volno nejraději tráví v okolí svého domu. Relaxuje při procházkách se psem v pražské Divoké Šárce. |
