Z rodinného domu ve vesnici kousek od Hodonína se do tiché dopolední ulice ozývají tóny klarinetu. Hráče vyruší domovní zvonek. Za dveřmi stojí tři muži. Vytáhnou průkazy exekutorského úřadu.
Jako třetí do domu vchází redaktor MF DNES, čerstvý majitel kartičky asistenta vykonavatele exekuce. K práci se dostal jako brigádník u soudního exekutora, který si přeje zůstat v anonymitě.
Hlavou zabavovacího tria je vykonavatel – statný padesátník Ladislav, bývalý policista. Doplnit jej podle zákona musí třetí člověk – s právním vzděláním.
"To auto venku je vaše?" začíná Ladislav se "soupisem" majetku.
Předtím popíše hráči na klarinet dluhy, za které ručí svému synovi. Otřískaný dvacetiletý ford už si obhlédl a ví, že při víc než milionovém dluhu rodiny nemůže hrát jeho odprodej velkou roli. Přesto se na něm při odchodu objeví žlutá samolepka s kulatým razítkem exekutora.
"Nejlepší je nalepit ji do rámu dveří," vysvětluje Ladislav. "Povinný", jak se dlužníkovi říká v právním žargonu, nemusí mít nutně ostudu po celé vesnici.
Samolepka i na klarinet
U stolu v jídelně vykládá invalidní důchodce první z příběhů, který redaktor MF DNES za několik dnů uslyší: mladý začal podnikat, s kamarádem si na sebe napsali směnky, pak se rozhádali, teď se o ně soudí. Dluh s úroky přesahuje milion, každý den narůstá víc než o stokorunu. A syn má další menší dluh u zdravotní pojišťovny.
Po telefonu se dušuje, že jeho část hned druhý den zaplatí. Tím oddálí odvoz sepsaných věcí, dnes zůstanou v domě. Ale dojde k soupisu. Stejné nálepky jako na autě přibývají na dalších věcech. Kýčovitý obraz vázy se šeříky. Mikrovlnná trouba. CD přehrávač. Piano, dvě televize, gauč. Nakonec i ten klarinet.
"Nemáte tady od něj kufřík? Ať vám to nelepíme přímo na něj," ptají se exekutoři odevzdaného padesátníka.
"Nešlo by to někam schovat? Aby to neviděli na zkoušce," prosí hudebník.
Nálepku se nakonec podaří schovat do sametového záhybu v polstrování. Na první pohled je neviditelná. Není to úplně obvyklá praxe, exekutoři to tak dělají z dobré vůle. V dalších dnech nebude problém vidět žluté nálepky jiných exekutorů přímo uprostřed dveří ledničky.
Sedmdesát tisíc za žehličku
I další příběh je jak vystřižený z učebnice. Romská rodina si vzala několik úvěrů, které není schopna splácet. Ve skutečnosti ani neví, za co dluží. Do jejich chátrajícího domku nedaleko Břeclavi nyní míří exekutor. Už poněkolikáté, předchozí výhrůžky zabavením věcí nezabraly, a tak pár minut za osobním autem jede i nákladní vůz stěhováků.
Loni soudci povolili 650 tisíc podobných exekucí v celé zemi. Letošní čísla nejsou k dispozici, kvůli rostoucí nezaměstnanosti však zřejmě poskočí rychleji než obvykle.
"Vždyť tu někdo byl minulej týden," vítá posádku, jejímž členem je i redaktor MF DNES, jeden z obyvatel domácnosti a uvazuje štěkajícího vlčáka.
V domě se slova ujímá asi šedesátiletá Romka. "To je za tu žehličku, asi," bagatelizuje dluhy.
Jenže víc než sedmdesát tisíc za ni zřejmě neutratila. Peníze na zaplacení alespoň části dluhu nikdo v rodině nemá. Začíná kontrola věcí, které by v domácnosti měly být od loňské první návštěvy. Tehdy na ně exekutoři nalepili žlutou samolepku. Zničit nebo prodat takto označenou věc je trestné.
"Jo ta televize? Ta se dávno rozbila," konstatuje rozšafně žena. Z dva roky starého soupisu zbyla v domě sotva půlka věcí. Ale další přibyly.
"Vy nemáte srdce!"
Na seznam přibývají televize, žehlička na úvěr, mikrovlnka. Šéf exekutorské posádky Ladislav míří do podkroví. Na první pohled to vypadá, že v něm budou jen pověstné staré necky, ale pod zchátralou střechou je nová sádrokartonová vestavba a dvoje zamknuté dveře. Začíná kolotoč výmluv, proč nejdou otevřít.
"Klíč mají děcka ve škole. Nic tam není."
Důvody se mění jako aprílové počasí. Ten poslední je tradiční: ty věci uvnitř patří někomu jinému. Tuhle fintu zkouší většina dlužníků a právě tento problém je taky nejčastěji exekutorům vyčítán. Ti totiž zpravidla zabavují všechno, co najdou v bytě, kde dlužník žije. Vypadá to nespravedlivě, ale když si to člověk vyzkouší, zjistí, že to jinak nejde.
"Pokud může někdo prokázat, že jsou ty věci vaše, můžete podat vylučovací žalobu," vysvětluje trpělivě vykonavatel dceři Romky, která tvrdí, že věci patří jí.
Mezitím vytahuje nářadí a zkouší zámek odemknout. Žena nakonec povoluje a otevírá alespoň jeden pokoj. V něm má nějakou cenu televize a DVD přehrávač. Druhý pokoj zůstává zamknutý.
"Ta rodina je celkem slušná a stačí je trochu motivovat. Snad zaplatí," vysvětluje později Ladislav.
V domě proto nechává ledničku a pračku, bere jen všechny televize, zahradní gril i houpací lavičku. Před slunným létem bude chybět dvakrát tolik. Jakmile začnou stěhováci nosit věci do auta, smířlivost mizí. Nejprve se všichni dozvídají, že nemají srdce. Potom paradoxně Romka zkouší útočit na Ladislavovy city.
"Vždyť vy jste tu už byl, já si vás pamatuju, s váma se dá domluvit," chytá jej přátelsky za ruku.
Nakonec zasedne rodinná porada, mladší z dlužnic se probírá smlouvami. Během "papírování" jim exekutorský koncipient, před pár minutami obviněný z toho, že nemá srdce, radí, jak vypovědět nevýhodné smlouvy.
Kouzelná harmonika
I se stěhováky osádka přejíždí do Břeclavi. Příběh? Nezaměstnaná čtyřicátnice Jana žijící v domě se svojí matkou a dcerou dluží na zdravotním pojištění. Původní stotisícový dluh matka se sestrou dlužnice částečně splatila, i tak však zůstává asi čtyřicet tisíc. A to už několik let. Verdikt exekutora zní nekompromisně: buď teď zaplatíte, nebo odvezeme věci.
Zase výmluvy. "Řekněte mi kolik a do měsíce vám to osobně přivezu," slibuje matka dlužnice.
Ladislav si stoupne a jde ke staré tahací harmonice, která leží přikrytá ozdobnými dečkami na komodě.
"Vezměte si klidně barák, ale na tu harmoniku nesahejte. Tu mám po muži," vyskakuje z křesla nejstarší ze žen a začíná se přetahovat o hudební nástroj.
K ní se přidává i sestra dlužnice. Vypadá to komicky. Urostlý muž se se stařenkou přetahuje jednou rukou, kdyby zabral, obě ženy upadnou. Celé je to však divadlo.
"Zajišťování je vlastně jen nátlakový prostředek, jak je donutit zaplatit dluh," vysvětluje později Ladislav.
Stěhováci jsou už dávno pryč a nic nemuseli nakládat. Harmonika zabrala a dcera dlužnice po chvíli přetahování slíbila, že druhý den zaplatí. Slib splnila. A taktika zabrala i na romskou rodinu. Část dluhu splatila pár dnů po exekuci.
