Překážky, které stojí dosahování cílů v cestě, se snažíme odstraňovat; někdy je však těžké odhalit, proč někteří lidé nedosahují maxima svých možností. Jedním z poměrně častých důvodů je "neschopnost efektivně komunikovat". Možná proto, že tzv. vady řeči spadají do podoblasti speciální pedagogiky – logopedie, nejsou častěji zmiňovány v jiných souvislostech. Jejich vliv na osudy konkrétních lidí však bývá znatelný.
Logopedická vada může být skrytý psychický problém
Mirek byl coby dítě "jako ostatní". Jen se občas zakoktával. Sportoval, kamarádi se mu nesmáli, protože byl jedním z nich a navíc vrstevníky vzrůstem trochu převyšoval. Jeho matka jej těsně před a po nějakou dobu školní docházky posílala k logopedovi, který konstatoval koktavost – tzv. balbuties.
Docházka k němu ale po zhruba dvou letech nepřinesla výsledky. Proto přestal docházet a žil – vlastně spokojeně – dál. Na jistou "neplynulost" řeči si zvykl, okolí mu nedávalo nic podstatného najevo, rozhodně nebyl zakřiknutý. I na střední škole byl premiantem, nikdo nepochyboval , že bude studovat VŠ. Hodně času trávil ve sportovním oddíle. Po příchodu na VŠ se v souvislosti se stresem fluence řeči poněkud zhoršila. Setkal se i s náznaky, které si interpretoval jako posměšky. Asi je zbytečné popisovat všechny peripetie, nicméně výsledkem bylo, že se začal vyhýbat hovoru před větším množstvím lidí, především neznámých. Před kamarády však dovedl být v pohodě a uvolněný.
Prezentovat seminární práci před spolužáky nebyl takový problém, protože se znali. Potíže nastaly s nástupem do zaměstnání – ve firmě technického zaměření musel o řadě záležitostí referovat, diskutovat o nich nebo se i názorově střetnout s kolegy z jiných oddělení. Úsilí, které do toho investoval, začalo být vyčerpávající. Obrátil se na logopeda a byl překvapen: jeho problémem nebyla nikdy koktavost , ale tzv. tumultus sermonis – breptavost, která se vyznačuje intraverbální akcelerací. Zadrhávání se objevuje až sekundárně. Mimo to se jeho potíže blížily svou intenzitou sociální fobii, a to především tzv. vyhýbavým chováním. Tuto stránku věci řešil psychoterapeuticky orientovaný psychiatr. Ke zlepšení došlo během několika měsíců, občasné "zadrhnutí" v řeči je těžko postřehnutelné.
Koktala i Marilyn Monroe
Kazuistika dokumentuje, že v případě vad řeči (ať už jde třeba o koktavost či breptavost) je riziko rozvoje sociálně fobické symptomatologie. Nemusí být splněna všechna kritéria dle psychiatrického manuálu, nicméně jistý dyskomfort svému nositeli přináší. Takto postižení lidé se potom hůře prosazují v situacích, kterým se vlastně vyhýbají… Ne každý má štěstí, že mu někdo v jeho rozvoji pomůže – jako třeba Marilyn Monroe, která, stejně jako romanopisec John Updike, koktala. Její životopis ukazuje, že se zprvu nepokoušela "o víc".
Je pochopitelné, že samotná přítomnost poruchy plynulosti řeči nemusí znamenat snížené sebevědomí či nevyhnutelně rozvoj sociální fobie. Ta jako lékařská diagnóza zahrnuje přísná kritéria a zdaleka ne každý projev ostýchavosti znamená, že je přítomna (udává se, že 80 až 90 % lidí se v určitém životním období nadměrně stydí).
co je sociální fobie?Při sociální fobii bývá skutečně výrazný strach, aby dotyčný "nebyl středem pozornosti nebo se nechoval trapným nebo ponižujícím způsobem". Více čtěte ZDE. Dále se nápadně vyhýbá situacím, kde by k výše zmíněnému mohlo dojít. Navíc jsou přítomny zjevné příznaky úzkosti včetně (cituji 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí) alespoň jednoho z následujících: červenání nebo třes, strach ze zvracení, potřeba nebo strach z močení nebo defekace. |
Předpokladem je, že si postižený uvědomuje přehnanost a nesmyslnost obav. Problémy se objevují v široké škále některých konkrétních až po téměř všechny sociální situace mimo okruh rodiny. Americké výzkumy z 90. let se liší podle důslednosti metodiky: celoživotní prevalence sociální fobie je podle jednoho z nich 2,8 %. Další uvádí, že takto poznamenané období alespoň nějaký čas prožije 13,3 % lidí. Blízké hodnoty se dají očekávat i u české populace.
Často je však průběh celoživotní, s ekonomickými i sociálními dopady. Postižení jsou s problémem natolik sžití, že zpravidla nevyhledají odbornou pomoc. Mnohdy se považují za velmi ostýchavé od přirozenosti. Další možností je vnímání psychiatrické či psychologické péče jako potenciálně značkující (obava z nálepky duševní choroby).
Někdy bývá vstupní branou právě logopedická diagnostika. Pokud člověk s poruchou plynulosti řeči považuje právě tento problém za zdroj vyhýbavého chování, vyhledá logopeda. Ten jej může nasměrovat k další odborné pomoci. Případná intervence bývá ku prospěchu i v případě, že nejsou splněna kompletně kritéria diagnózy sociální fobie, ale je přítomna jen výraznější ostýchavost.
Panák na kuráž
Je všeobecně známo, že na kuráž pomůže "panák něčeho ostřejšího". Mnoho lidí se rozmluví i po sklence dobrého vína. Vliv na snížení prožívané úzkosti je dobře znám. Není však horšího léku – snadno ve snaze odstranit nepříjemnou tíseň dojde ke vzniku závislosti, k potřebě zvyšovat dávku, a to se všemi negativními důsledky. O alkoholu a ekonomických dopadech již bylo napsáno mnoho. Každopádně: kolik personalistů muselo řešit podobné potíže u schopného a žádaného pracovníka, jehož výkonnost a spolehlivost upadala a upadala…
