Když je pohoda v týmu, hosté to poznají a budou se sem rádi vracet, říká Jiří Škvor, majitel kavárny. Vstřícné a tolerantní prostředí je důležité také proto, že Ethiopia Café zaměstnává lidi se zdravotním postižením.
"Kavárna funguje na bázi sociální firmy, tedy padesát procent zaměstnanců jsou lidé se zdravotním postižením a padesát procent lidé zdraví," vysvětluje, jak funguje podnik, kde pracuje na větší či menší úvazky celkem 18 lidí, z nichž čtyři mají dokonce plný invalidní důchod. Ti zcela zdraví pomáhají ostatním práci zvládnout. Mzdy postižených zaměstnanců pomáhá pokrýt úřad práce. Prostředky na další náklady však musí sociální firma podobně jako neziskové organizace získávat z různých nadací a fondů.
Lákavá nabídka
Jedním z těch, kdo mají na starosti hladký běh kavárny, je barman Pavel Christian Zamazal. "Nikdy předtím jsem se zdravotně postiženými nepracoval, mám jen zkušenosti jako vedoucí směny z jedné velké sítě kaváren," vzpomíná. "Měl jsem trochu strach, jak to budu zvládat. Ale jednání se zcela zdravými lidmi je někdy náročnější, například pokud pracujete s někým, kdo je paličatý a neochotný. Moji kolegové v Ethiopia Café rádi pracují, ochotně vám naslouchají a jsou velmi vstřícní," popisuje své zkušenosti.
Hlavním úkolem barmana není jen příprava kávy a nápojů. Má mít také situaci v kavárně pod kontrolou. "Musím především práci koordinovat, a když nastanou nějaké zmatky, tak kolegům vše vysvětlit a uklidnit je, aby se nestresovali a soustředili se na práci," říká Pavel Christian Zamazal. Aby vše dokázal správně vyřešit, k tomu mu pomáhají odborní zaměstnanci kavárny, koordinátorka programu Lucie Havlíčková a trenérka Petra Měchýřová.
Usměvavá obsluha
Kateřina Navrátilová, Barbora Ullmannová a Václav Hapl - všem je kolem třiceti let a řadu z nich během svého života strávili na úřadě práce. Byli by na něm možná i dnes, protože zaměstnavatelů, kteří by byli ochotni je zaměstnat, není mnoho. Navíc ne každá práce je pro ně vhodná, stejně jako pro ostatní lidi s mentálním či duševním postižením.
Například Barbora Ullmannová má částečný invalidní důchod a na úřadě práce strávila více než rok. Kdysi pracovala jako nezdravotnický personál na jednotce intenzivní péče v nemocnici, pak ale odešla na rodičovskou dovolenou. Práce v kavárně jí vyhovuje více. "Je tu příjemnější prostředí," říká.
Kateřina Navrátilová si prošla prací v jednom obchodním řetězci a cukrárně. Se svou drobnou postavou však fyzickou práci, jako je nošení těžkých beden, nezvládala. "Pak mi opatrovnice sehnala místo tady. Jsem tu ráda, jsou tu na nás hodní," dodává s tím, že by práci v kavárně za žádnou jinou nevyměnila. Stejně nadšený je i Václav Hapl, bývalý zahradník, který přišel o práci. "Hosté mě překvapili, když na mě mluvili cizím jazykem. Ale zvládl jsem to, teď se doma učím anglicky a německy," dodává.
Klidný nástup
Všichni tři měli štěstí, kavárna má jen omezený počet pracovních míst, zatímco zájemců jsou desítky. "Přihlížíme k pořadníku, ale ze zájemců si vybíráme stejně jako v jakémkoli jiném výběrovém řízení. Je nutné, aby měli silnou motivaci a také práci navzdory svému postižení zvládli. Bohužel jsme se museli rozloučit se zaměstnankyní trpící epilepsií, jejíž důsledky měly výrazný vliv na schopnost koordinace pohybů," říká Jiří Škvor.
Zaměstnanci postupně nastupovali od 1. března. "V prvních dnech na večerních směnách ještě vypomáhali zdraví brigádníci. U lidí se zdravotním postižením musíme počítat s delším časem na zapracování. Nováčci se vždy zaučují na dopoledních směnách, kdy je méně hostů. Když práci zvládají, přecházejí do odpolední směny a ti zkušení už pracují večer, kdy je kavárna plná," popisuje Jiří Škvor způsob, jak je zajišťován hladký běh kavárny.
Barman Pavel Christian Zamazal k tomu dodává: "Ze začátku jsme museli dolaďovat detaily, ale provoz se rozbíhal plynule. Až na některé spletené objednávky vše fungovalo. Po dvou měsících jsme profesionální jako jakákoli jiná kavárna. I když vždy je samozřejmě co zlepšovat."
