Ze svého handicapu se Laďka nesnaží dělat tragédii. "Klidně bych se mohla cítit ublíženě, být v depresi, ale tím nikomu nepomůžu, nejmíň sobě. Nikdy sice třeba nepolezu na skálu, ale pořád je tu spousta věcí, co můžu dělat."
Snaží se žít okamžikem, naplno využít všechen čas. Na mechanickém vozíku je ale stále odkázaná na pomoc ostatních.
Největším problémem je pro Laďku doprava. "Bezbariérové tramvaje dost často nejezdí podle jízdního řádu. Stalo se mi, že jsem v dešti čekala na zastávce skoro hodinu," stěžuje si na brněnský dopravní podnik. Některé ostrůvky jsou navíc tak vysoké, že plošina pro vozíčkáře nejde ani vysunout nebo na ně v obyčejném vozíku nedostane. Odstrkovat vozík rukama je navíc hodně namáhavé.
"Nikdy jsem například nebyla sama nakupovat nebo jen tak ve městě. Vážím si lidí, kteří mi chtějí pomoci, ale chtěla bych mít možnost se osamostatnit," popisuje každodenní život na vozíku Laďka.
Jejím snem je pracovat jednou jako novinářka. Na Masarykově univerzitě studuje Laďka druhým rokem žurnalistiku a k tomu si přibrala obor sociální politiku a sociální práci. "Díky svému handicapu mám k sociální oblasti blízko, ale nejvíc mě láká novinařina. Už na střední mě psaní hrozně bavilo, stejně jako dějiny. Moje práce o protektorátním Kyjovsku dokonce získala ocenění od Akademie věd. Tehdy jsem se nejspíš rozhodla, že bych se psaním chtěla živit."
"Vozík je výborný komunikační prostředek"
Studentský život si zjevně užívá, v univerzitní kavárně se u našeho stolu stále zastavují Laďčini známí. "Ona je sluníčko. Upovídaná, veselá, upřímná," charakterizovala Laďku kamarádka Jitka Graclíková, která pracuje ve středisku Teiresiás a pomáhá handicapovaným studovat.
"Vždycky říkám, že vozík je výborný komunikační prostředek, nebojím se kohokoli oslovit. Díky němu si mě také lidé líp zapamatují, vyčnívám z davu. Poznala jsem tu hodně lidí, kteří jsou mi velkou oporou," usmívá se Laďka. Ráda se chodí bavit, ale stěžuje si, že jen málokde myslí i na vozíčkáře. Třeba bezbariérové záchody jsou v restauracích stále jen zřídka.
Laďka je houževnatá, chválí dívku instruktorka plavání
I přes své postižení se snaží sportovat. "Laďka je houževnatá a energická, nebojí se jít do všeho po hlavě," chválí svou svěřenkyni instruktorka plavání Iva Tesařová.
Plavání Laďce pomáhá rozhýbat záda bolavá z věčného sezení na vozíku. Svaly se uvolní a handicapovaný člověk může tělo dostat do úplně jiných poloh. Voda mu dává novou svobodu. "Někdy mám pocit, že asi umřu únavou, ale když se překonám a zvládnu něco navíc, hrozně mě to nakopne."
Laďka má stejný vozík už třetí rok. Několikrát už musela nechat vyměnit brzdy, stupačka pod nohy už také dosluhuje. "I když je vozík ve špatném stavu, musí mi ještě vydržet, pojišťovna mi přispěje nejdříve za dva roky. Je to, jako by zdravý člověk měl jediné boty a v nich chodil každý den. Jak asi budou vypadat po pěti letech používání," posteskla si.
Invalidní vozík může stát i přes sto tisíc a nemalé peníze stojí i příslušenství, třeba vzduchová podložka nebo i tak základní věc, jako jsou blatníky. Elektrický vozík by Laďce umožnil být venku nezávislá, protože takzvaný skútr má ve městě mnohem lepší vlastnosti (vyjede sám i malý obrubník). Je ale také mnohem dražší a tolik peněz sama nikdy nenašetří.
"Chtěla bych mít možnost ukázat, že jsem normální, inteligentní člověk a ne ubohá loutka, která jen čeká, kam ji druzí dostrkají."
Sbírka MF DNES a iDNES.czKonto BARIÉRY 17111444/5500 Raiffeisen Bank Variabilní symbol sbírky: 191919 Pro platby ze zahraničí použijte IBAN: Transparentní účet Konta Bariéry můžete sledovat zde Jak můžete pomoci handicapovaným, najdete na webu Konta Bariéry |
