Kdy je třeba pozdravit a kdy stačí pokývat hlavou? Je vhodné přivítat se s šéfem podáním ruky? Jak se správně chovat v zaměstnání radí autor knih o slušném chování Vladimír Smejkal.
1. Ve výtahu
Výtah dnes chápeme spíše jako vstup do bezpečného než do rizikového prostoru, takže společensky významnějším lidem dáváme přednost - stejně jako do dveří. Vždy čekáme, než osoby uvnitř výtahu vystoupí, nehrneme se dopředu.
Výtah je stísněným prostředím, kde je narušen psychický "ochranný obal" člověka, takže nepříjemný pocit řešíme pohledem - nedíváme se cizím lidem do očí. Při vstupu do výtahu je vhodné pozdravit a při výstupu je nutné se rozloučit.
2. Na chodbě
Na veřejné chodbě stejně jako v uličkách open space se potkávají známí i neznámí. Ti první se pozdraví; pokud se potkají během dne víckrát, stačí už jen gesto nebo úsměv. Otázka zdravení neznámých osob je dána prostředím a zvyklostmi. Na finančním úřadu na chodbách nezdravím, ale čekám li před kanceláří, pozdravím ostatní "spolutrpitele".
Neuděláme chybu, pozdravíme-li vždy první, bez ohledu na naši společenskou významnost. Jak se říká, první zdraví ten, kdo je zdvořilejší. Podobné to je i s přednosti třeba v úzkém průchodu. Přednost má žena, starší nebo nadřízený, ale není chybou i v této situaci ustoupit.
3. Příchod do kanceláře
Spolupracovníky zdravíme jen při příchodu do práce a při odchodu z ní. To platí pro kancelář, kterou sdílíme s dalšími osobami. Do cizí kanceláře - ať již jako kolega nebo návštěvník - vstupujeme až po zaklepání a po vstupu vždy zdravíme, při odchodu se loučíme. Výjimkou může být mnohonásobný opakovaný příchod během dne, ale i ten je vhodné nějak okomentovat či použít gesto - rukou, hlavou.
V open space asi nemá smysl zdravit hned ve dveřích; stejně nás nikdo neuslyší. Pak zdravíme ty, které potkáváme, za nimiž jdeme. Při vstupu do cizí kanceláře klobouk či čepici muži sundají, zatímco ženy klobouk nesundávají a čepici by měly nosit jen na horách.
4. V kanceláři šéfa
Při příchodu do kanceláře šéfa jsme zdvořilí. On je společensky významnější, čili klepeme, čekáme na vyzvání ke vstupu, zdravíme, čekáme na vyzvání k sednutí, hovoříme stručně, ne familiárně. Ruku nenabízíme, je na něm, zda nám ji nabídne.
Před vstupem je vhodné si zkontrolovat zapnuté knoflíky a zipy, přičísnout vlasy, zapřemýšlet nad svou vůní. Pokyn k ukončení rozhovoru dává nadřízený, což respektujeme, děkujeme, zdravíme a odcházíme. Přijde-li ještě vyšší nadřízený, vstaneme, pozdravíme a čekáme, co se bude dít. Má-li šéf telefon, je vhodné aspoň naznačit, že se chystáme poodejít.
Tykání, nebo vykání?Tykání je výrazem blízkých vztahů. Někdy bývá zvykem i ve firmách nebo organizacích (odboráři). V pracovním a obchodním styku může tykání usnadnit komunikaci, na druhou stranu může svádět k důvěrnostem. Nabízí ho vždy společensky významnější osoba -žena muži, nadřízený podřízenému, starší mladšímu. Není však vhodné, aby ho žena nabízela nadřízenému. Tykání mezi šéfem a podřízeným může být i na škodu - může skrývat snahu získat výhody. Tykání mezi muži a ženami v zaměstnání, pokud ho vyžaduje nadřízený, může vypadat i jako sexuální harašení. |
5. Na poradě
Porada musí být organizovaná, vždy by mělo být jasné, kdo se zúčastní, nesmí nastat zmatek se jmény či nedostatkem míst. Chci-li někoho představit, musím mít jméno napsané - pro zapomenutí není omluva. Pokud neznám jméno, používám neutrální kolega, kolegyně. U žen je třeba být velmi opatrný, neznáme li jejich rodinný stav. Od určitého věku je bezpečnější používat oslovení "paní", i když je to slečna, nevadí to.
Je nepřijatelné, aby při poradě někteří stáli a jiní seděli. Podávání ruky je vhodné jen při malých sešlostech, kde ze svého místa účastníci dosáhnou rukou k ostatním. Jinak jen pozdravíme slovy při příchodu a odchodu. Pokud ale nastane masové podávání rukou, nezbývá než se zúčastnit.
6. Pracovní oběd
Na oficiálním pracovním obědě -třeba s obchodním partnerem - vše organizuje a platí hostitel nebo jím pověřená osoba. Při rozsazování postupujeme podle společenské významnosti - nejlepší místa mají hosté, pak šéfové, dále se usazují ženy, starší osoby. Po dobu návštěvy restaurace je naší povinností se o společensky významnější osobu starat. Týká se to objednávky jídel, tlumočení všech přání číšníkovi, placení, odchodu.
