U přepážky na nádraží Gare de Lyon v Paříži se vzteká i pláče asi dvacetiletá Bulharka Gaja. Reklamuje jízdenku, kterou si před prázdninami koupila u francouzských drah až do Sofie v Bulharsku. S kódy, které přečetly jen francouzské stroje.
"V noci nás v Berlíně vysadili z vlaku! Museli jsme jet stopem, rozumíte?" říká solidně francouzsky a v hněvu polyká slzy. Paní z drah jí přesto nerozumí.
Jízdenka má přece všechny náležitosti. "Ano, ale není tam napsané, že je do Sofie, jsou tam jen kódy o třech písmenkách. Vidíte? A to nám ten německý průvodčí neuznal," zdrceně říká Gaja. Paní ji nakonec posílá na Gare de Nord, kde si lístek koupila.
Půjčte si auto, ale jen do hranic
Evropský jednotný trh prostě nefunguje. Začal vznikat jako Evropské hospodářské společenství v roce 1957 s cílem zrušit cla, což se stalo do konce roku 1968.
Bariéry se ruší postupně, ale vázne to. Ani schengenský prostor, v němž se přes hranice cestuje "jako doma" jen s občankou, není výhra.
"Soptila islandská sopka a letadla nelétala. Byli jsme ve Španělsku a potřebovali jsme se dostat do Belgie. Půjčili jsme si auto u půjčovny, která je v každé zemi, ale na hranicích jsme je museli vždycky vrátit a půjčit si jiné od též firmy," říká Slovenka Renata.
Každý si pamatuje, jak to bylo při našem vstupu do EU, jen tři země Česku umožnily práci bez pracovního povolení. Dnes už je pracovní trh oficiálně takřka volný. Strach z levného "polského instalatéra", který zaplaví Evropu, se rozplynul.
"Ten strach teď naopak mají polští stavbaři, kterých je nedostatek a můžou si doma diktovat ceny. Bojí se konkurence španělských inženýrů. Ti jsou ve Španělsku nezaměstnaní. Bojí se však zbytečně. Aby mohli začít Španělé stavět v Polsku, museli by složit profesní zkoušky a dokázat, že se domluví polsky," vypráví uznávaný italský ekonom Mario Monti, šéf italské ekonomické školy Bocconi a bývalý eurokomisař pro vnitřní trh.
Teď je pravý čas sladit evropský trh, míní bývalý eurokomisař
Právě on připravil pro Evropskou komisi plán, jak bariéry překonat, a na podzim představí konkrétní kroky. "Jinak se situace ještě zhorší," varuje a říká proč: Extrémní strany dostávají moc a odmítají další integraci. Přitom je podle něj nyní ta pravá doba na sladění evropského trhu.
"Kde budou vlády hledat stimuly pro ekonomický růst? Určitě ne v rozpočtech ani v oslabení eura. Sjednocenější trh je cesta k větší konkurenceschopnosti Evropy a k růstu," hlásá Monti.
Podle něj bude stačit, když si to politici zařadí do svých priorit, ale pomůže i třeba chystaný evropský patent, který firmám ochrání vynález ve všech zemích Unie naráz. "Vím, že to nezní dvakrát sexy, ale myslet si, že jednotný trh je program ze včerejška, je omyl," dodává Monti. "Je méně populární než kdy jindy, ale potřebujeme ho více než kdy jindy," konstatuje.
Bývalá eurokomisařka Megleva Kuneva vypráví, že tím vznikají i různá nedorozumění, kdy si lidé myslí, že omezení platí jen pro východ. "V Maďarsku přišla mladá dívka a říkala: Nemůžu si stahovat hudbu z britských serverů, protože jsem z Východu," říká bývalá eurokomisařka přes práva spotřebitelů. "S menší volbou jsme menší občané," říká.
ROZPADLÁ UNIEV EU žije půl miliardy lidí. Je to největší ekonomický celek na světě, ale ve skutečnosti celek není. V deseti pokusech nakoupit z internetového obchodu přes hranice 6× neuspějete. Nežijeme však uzavřeně. Ročně se 350 tisíc lidí sezdá s občanem jiné členské země a 180 tisíc studentů vycestuje. Mario Monti – "zachránce" vnitřního trhu, ekonom a bývalý eurokomisař, nabízí recept: ať vlády v odbourávání překážek vidí možnost ekonomického růstu. |
