Přinášíme čtyři příběhy mladých vysokoškoláků. Vypráví o svých dobrých i špatných zkušenostech při hledání zaměstnání. Některým to vyšlo brzy, jiní se zatím, i přestože mají praxi, nemůžou uchytit.
Sedmadvacetiletá Zuzana v červnu ukončila studium Vysoké školy ekonomické v Praze, obor finance, a na přelomu července a srpna začala intenzivně hledat práci. Ve škole ji bavily spíš matematické obory, a proto by se ráda věnovala práci finanční analytičky. Poohlíží se však po čemkoliv v oboru, kde by nabrala zajímavé zkušenosti. Rozeslala téměř třicet životopisů, zatím ji pozvali jen na dva pohovory. "Je mi jasné, že výběrová řízení trvají dlouho, ale překvapuje mě, že některé firmy na životopisy vůbec nereagují," říká mladá žena.
Může se hoditNajděte si práci podle svých představ na jobdnes.cz. |
Zarazilo ji také, že na pozici, která vyžadovala více než vysokoškolské znalosti, nabízeli platové ohodnocení 100 až 120 korun na hodinu. "To mi přišlo opravdu málo, ale zřejmě je přetlak uchazečů, tak si to firmy mohou dovolit," podotýká. Práci si hledají i její kamarádi. Jedné z kamarádek se stalo, že se jí během přijímacího pohovoru ptali, kdy plánuje rodinu. "Taková otázka je velmi nekorektní, ale i v případě, že není vyslovena nahlas, je to věc, kterou pravděpodobně zaměstnavatelé berou v potaz," říká.
Zuzana měla ve škole dobré výsledky, půl roku studovala i na prestižní pařížské univerzitě. Uvědomuje si však, že zatím "nasbírala" pouze omezené pracovní zkušenosti.
Studenti se dnes totiž stále častěji snaží pracovat i při studiu. Zuzana proto působila v soukromé firmě na pozici asistentky účetní. Na zkušenou vyrazila i do New Yorku, kde si našla stáž pro humanitární organizaci. Pokud se jí to podaří skloubit s prací, ráda by pokračovala ve studiu PhD.
Půl roku hledal 30letý Josef práci. Poslal asi sto životopisů, zpět mu odepsalo jen asi třicet firem. Pozvali ho však jen na tři pohovory. Dnes už práci má, dělá v Praze na jednom ze státních úřadů.
Absolvent Pedagogické fakulty UK hledal své druhé zaměstnání. V tom prvním působil na pozici office manažera, nyní hledal něco podobného: office manažera ve větší firmě nebo asistentskou pozici.
"Mé zkušenosti s personalisty jsou bohužel spíš negativní," říká. "Tady si sedněte a vyplňte mi tento dotazník," vítala ho v jedné personální agentuře mladá slečna. Nevadilo by ani, že vyplňoval to, co už agentuře dávno posílal mailem, vadilo mu však, že pohovor proběhl odměřeně – bez úsměvu či kousku empatie. "Připadal jsem si jen jako další v řadě uchazečů, byl to divný pocit," uvádí Josef.
V další firmě ho zase nechali dlouho čekat, i když věděli, že si na to bral volno z práce, kam se musel co nejdříve vrátit. "Pan ředitel má neodkladné jednání," opakovala asistentka. Po docela příjemném pohovoru slíbili, že se ozvou. Po měsíci čekání to však musel udělat sám.
Ve třetí firmě mu po pohovoru oznámili, že úspěšně postoupil do dalšího kola. Jenže druhý den mu volali, že se do druhého kola nedostal. Když se ptal proč, aby se z chyb poučil, paní na druhém konci telefonu nevěděla. "Chápu, že personalisté dostávají stovky životopisů a projít je všechny musí být vyčerpávající. Ale svým způsobem to přece také něco o firmě říká, jak to uvnitř funguje, jak se prezentuje navenek," dodává Josef.
Pročítala důkladně inzeráty, připravovala si odpovědi na předpokládané otázky i na pohovory v cizím jazyce a byla úspěšná. Čtyřiadvacetiletá Lucie Drmolová, absolventka bakalářského studia oboru mezinárodní vztahy a evropská studia, si první práci našla po třech týdnech intenzivního hledání.
Absolvovala asi patnáct pohovorů, jeden z nich se odehrával v assessment centru, trval pět hodin, během kterých testovali nejrůznější schopnosti – soustředění, týmovou práci, angličtinu a počítačové schopnosti. U poloviny pohovorů byla Lucie úspěšná a mohla si vybírat. Navíc hledala zaměstnání v Praze a okolí, kde je nabídek víc než v jiných regionech.
Vybrala si pozici asistentky projektového ředitele v internetové firmě za nástupní plat 21 000 korun. "Ukončila jsem to ale po 14 dnech, trpěla jsem pocitem, že tam nepatřím, nebyla jsem spokojená," říká.
Další práci ovšem našla už po týdnu hledání a nyní dělá již rok ve firmě Autocora na pozici administrátorky reklamací. Vede kompletní agendu reklamací na centrále i pobočkách. Získat tuto pozici, domnívá se, jí pomohla i brigádní praxe v mezinárodní firmě, kde získala zkušenosti ze všech oddělení. Prošla účtárnou, marketingovým oddělením, obchodním i nákupním oddělením. "Měla jsem již jasnou představu o tom, jak firma funguje spolu s procesy, které v ní probíhají. A také životopis, ve kterém je napsán titul z univerzity a dva jazyky, nezní zase tak špatně," dodává.
Nela Ceeová, šestadvacetiletá absolventka Vysoké školy ekonomické v Praze a Právnické fakulty Univerzity Karlovy, práci nehledala dlouho. Absolvovala asi deset pohovorů. "Oslovovala jsem hlavně firmy specializující se na non-financial consulting, kde jsem si myslela, že uplatním své znalosti a dostanu se do kontaktu s lidmi," říká dnes.
Nakonec do práce nastupovala pět dnů po závěrečných státnicích. A to do absolventského programu firmy Tesco Stores ČR. Inzerát o náboru našla na internetovém serveru. Ještě předtím musela projít tříkolovým výběrovým řízením. Jednou z jeho částí bylo také assessment centrum (náročný několikahodinový pohovor). "Bála jsem se toho, ale vše probíhalo v přátelské a příjemné atmosféře. Úkoly byly skupinové i jednotlivé, zaměřené na logické myšlení, všeobecné znalosti, schopnost prezentovat, obhájit a prosadit svůj názor, a to v českém i anglickém jazyce," vzpomíná Nela Ceeová. Překvapilo ji ovšem, že mezi požadavky na přijetí byly zkušenosti s vedením lidí, a to i ve studentských kroužcích.
Po vstupním školení získala pozici na jednom z klíčových projektů zaměřenou na analýzu dat, přípravu prezentací, workshopů... Za půl roku přestoupila na další projekt. Po roční zkušenosti dnes pracuje na pozici manažerky provozu. Je zodpovědná za přípravu v obchodech, najímání a trénink lidí, zajištění potřebného vybavení, vyjednávání podmínek smluv a další procesy.
