Profesionální houbař: vydělal si i dva tisíce dolarů za den

Šťastný to muž, živí se tím, co většina Čechů bere jen za víkendového koníčka. Lukáš Vrána sbírá houby. A byl kvůli nim i v americkém vězení.

Profesionální houbař Lukáš Vrána nasbíral za sedmnáct let kolem devíti tun hub. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Na vizitce by pětatřicetiletý dvoumetrový habán Lukáš Vrána mohl mít napsáno: profesionální houbař. Ale nemá. On nemá žádnou vizitku ani stránky na internetu, přestože patří mezi nejvyhledávanější sběrače hub v Česku. Jeho číslo je dobře střeženým tajemstvím špičkových šéfkuchařů těch nejlepších restaurací v Česku.

Lukáš Vrána (35)

• Profesionální houbař se narodil ve Šternberku na Moravě.
• Vyučil se elektrikářem, v oboru si sehnal i práci, ale nakonec vyslyšel volání hub.
• Roku 1994 odjel do Spojených států, kde sbíral houby tak intenzivně, až skončil na více než pět měsíců ve vazbě a vězení.
• Houby v současnosti sbírá kromě Česka také ve Švédsku, Německu, Polsku, Slovensku a Francii, chystá se na Portugalsko.
• Žije s manželkou a třemi dětmi v Praze.

Kdo vás naučil sbírat houby?
Můj známý, který mě na dva měsíce pozval do Ameriky a který se tam tím živil. Bylo mi sedmnáct a přijel jsem do Seattlu, z kterého jsem hned chtěl pryč. Jenže pak jsme vyrazili na houby do Kanady, a tam jsem se zaháčkoval.

A předtím vám les nic neříkal?
Já jsem celé dětství strávil v lese: stavěl jsem přehrady na potoce, chytal raky, pozoroval pstruhy. Ale příroda v Americe, a hlavně v Kanadě, to je jiný kafe: obrovské hory, hřebeny, těžká divočina, medvědi.

Stálo to za to?
Stálo. Měl jsem celý les a houby jenom pro sebe, i když v Americe houby sbírají jen profesionální houbaři. V Kalifornii jsem udělal třeba padesát kilo lišek denně. Byly špinavý, schovaný pod listím, to pak musí do kádě s vodou a vysokým tlakem očistit. Říká se jim mud chanterelles, bahnivý lišky, a jedna měla skoro kilo!

Kolik jste za ně tak dostával?
V nejlepších časech jsem vydělával i dva tisíce dolarů za den, ale před pěti lety šly ceny hodně dolů. Je to i tím, že Čína čím dál víc exportuje houby do Japonska, a taky se mi zdá, že se v Kanadě domluvily firmy, aby nabízely stejné ceny.

Jak dlouho jste v Americe zůstal?
Dvanáct let vcelku - nelegálně. Byl jsem mladý, chtěl jsem sbírat houby a nic moc jsem neřešil. Do Mexika jsem normálně jezdil na český pas a zpátky na americký řidičák, jenže po útocích na New York zpřísnili kontroly a už to autem nešlo. Tak jsem si našel cestu přes poušť, kterou jsem jezdil na kole za úplňku. Trvalo mi to dva dny.

17 let v lese

Podívám se na les a už dvě stě metrů dopředu v něm vidím houby. Samy si mě přitáhnou.

A co bylo to nejhorší, co jste v Americe zažil?
Když mě zatkli. To mě naprášila konkurenční skupina, že v Kalifornii sbírám houby na cizích pozemcích. Byl jsem dokonce na první stránce Los Angeles Times pod titulkem: The Eastern European Mushroom Gang Busted, východoevropský houbařský gang dopaden.

To vás chytili, jak někomu lezete přes plot?
Ale vůbec! Sebrali nás v hotelu, na udání! Nenašli u nás jedinou houbu, tak začali obvolávat místní, jestli jim náhodou nechybějí houby. A dva lidi jim řekli, že jo. Bylo to celé těžký podvod. Kdybych jim býval podepsal přiznání, mohl jsem být ten den doma, ale držel jsem se, bojoval. Byl jsem v Santa Barbaře, ve stejném vězení, kde byl Michael Jackson. Tady jsem poznal druhou stránku Ameriky. Věznice jsou tam plné lidí - a víte proč? Protože je to byznys! Místo osmi set vězňů nás tam narvali dvanáct set, protože za každého dostávají od státu sto padesát dolarů na den. Nakonec nás po pěti a půl měsících pustili, už na nás vydělali dost.

Jak jste z toho vyvázl?
S pokutou padesát dolarů a ročním zákazem vstupu do Spojených států. Což v podstatě znamená, že se tam nepodívám, vízum mi už nedají. Nejdřív mě to strašně mrzelo, ale vlastně díky tomu jsem začal prodávat houby v Praze, kde jsem neměl žádný kontakty.

A jak jste je navázal?
Kamarádce jsem z basy napsal dopis, jestli by nezkusila moje houby prodat v Česku. Když jsem pak po půl roce vylezl úplně švorc z basy, dala mi peníze - že je všechny prodala. Byl jsem štěstím bez sebe - můžu v houbaření pokračovat. Nic jinýho stejně neumím.

Kam tady ty houby prodáváte?
V Praze dodávám všechny možný houby - sbírám jich osmadvacet druhů - do třiceti restaurací. Například La Degustation, Four Seasons, La Finestra, Kampa Park. Potěšilo mě, že osm z nich patří mezi deset nejlepších pražských restaurací.

A kdybych si teď od vás chtěla koupit kilo hřibů, kolik by mě stály?
Soukromníkům moc neprodávám, ale vám bych prodal hřibovitý mix za dvě stě dvacet korun za kilo. To je cena, když ho nasbírám já, jinak je to o něco dražší.

Hra na houby

Na houbaření je nejkrásnější ta hra: v lese třicet lidí, každý najde jednu houbu, a já jich nesu dvacet kilo.

Říkáte, že člověk není stroj - ale jde sedmnáct let dělat totéž?
Houby mě ještě nepřestaly bavit. Už nemám tolik energie, jako když mi bylo pětadvacet a sbíral jsem je nepřetržitě od tmy do tmy, devět měsíců v roce. Už mám taky tři děti a manželku a posledních pět let se držím víc rodiny, to je můj největší poklad.

Myslíte, že jste nejúspěšnější český houbař?
Takhle bych to neřekl - konkurence prodává o hodně víc hub než já, ale jsou to větší firmy, já jsem v podstatě sám. Ono vůbec, co je úspěch? Ten se pozná tak za deset let. Loni jsem sice prodal spoustu hub, ale milionář nejsem. V lednu, únoru a březnu nemám ani na nájem.