V Česku začíná být ohroženo chudobou stále více lidí, za rok 2011 dalších 70 tisíc. Patří k nim i paní Jaroslava z Prahy. Řadu let pracovala ve zdravotní pojišťovně a práce s lidmi ji bavila. Firma ale začala loni šetřit a propouštět řadové pracovníky. "Dostala jsem výpověď," svěřila se mi zhruba před rokem.
Kývla na brigádu, další smlouvu jí nedali
I když ji tato životní situace zasáhla znenadání, snažila se vše brát optimisticky. "Třeba půjde někdo na mateřskou nebo do penze a práce bude," mínila. Po čase potkávám paní Jaroslavu znovu. Je stále bez práce. "Našla jsem si letos brigádu. Slibovali mi, že si mě pak nechají na stálý pracovní poměr," začíná svou zpověď. Uvěřila, podepsala dohodu o provedení práce a těšila se, že bude mít opět stálý příjem a nebude už muset sahat na úspory.
Co odhalil průzkum"Chudoba je především vinou státu," míní dvě třetiny občanů ČR. Pětina lidí míní, že za svoji chudobu si může člověk především sám. |
"Když jsem odpracovala povolených 300 hodin, řekli mi, že mě nepotřebují. Měli už dalšího. Platit za někoho sociální a zdravotní pojištění nechtěli," říká štíhlá žena, jejíž věk prozrazují jen šediny.
Žije sama, její syn se už osamostatnil. "Během studií si vždycky dokázal najít brigádu. Když školu dokončil, práci hledal těžko. Teď se snaží ohánět, aby si ji udržel," poznamenává Jaroslava.
Může se hoditNajděte si novou práci na jobDNES.cz. Dnes přes 17 tisíc žhavých pracovních nabídek. |
Znovu chodí na pracovní úřad a snaží se sama najít další pracovní příležitost. Rozesílá životopisy a čeká, že se někdo ozve. "Stojí to spoustu času, hledání práce je skoro na plný pracovní úvazek. Doba je ale špatná a pracovních příležitostí pro lidi po padesátce málo." Z jejího hlasu je cítit nádech hořkosti a její ruce prozrazují nervozitu a obavy.
Zvažuje hodit školu za hlavu a začít uklízet
"Mám chuť pracovat, nechci být na dlažbě. Důchodový věk se mi opět oddálil, do předčasné penze mi zbývá ještě pár let, musím se něčím živit. Snad neskončím jako bezdomovec," říká.
FaktaChudoba v Česku
Zdroj: ČSÚ: Předběžné výsledky šetření Životních podmínek v ČR v roce 2011 |
Její úspory se pomalu tenčí, přehodnotit musela všechny své plány a doma počítá každou korunu. "Odhlásit internet a mobil ale nejde, hledat bez nich novou pracovní příležitost je dnes prakticky nemožné."
Jediný příjem, který nyní Jaroslava má, jsou tři a půl tisíce měsíčně za úklid v domě, ve kterém bydlí. "Když spolubydlící na schůzi zvažovali, že svěří úklid nějaké firmě, nabídla jsem se, ať nikoho nehledají. Teď si říkám, že bych se tím mohla třeba i živit na živnostenský list, najít si další domy na úklid… Klidně budu dělat uklízečku, co na tom, že mám školu. Hlavně, že začnu opět vydělávat. Když bude zdraví sloužit, vydržím to do důchodu a třeba si takto přivydělám i k penzi, která nejspíš nebude moc velká," plánuje.
"A nepřemýšlíte o nějaké rekvalifikaci?" ptám se. "Nemám na to peníze. Na pracovním úřadě mi řekli, že mi mohou nabídnout rekvalifikaci nejdříve až po půl roce. Jednu rekvalifikaci mám ale z dřívějška, zaplatila jsem si kurz sportovního maséra. Ta práce by mě bavila, musela bych ale skončit s úklidem," ukazuje hrubé ruce.
Pracovní úřady mohou být čekárny na důchod
Oddalování důchodového věku bez toho, že by stát podporoval vytváření dostatečného množství pracovních příležitostí, není podle Jaroslavy zrovna promyšlené. Pracovní úřady by se tak během krátké doby mohly proměnit na přeplněné čekárny, do kterých budou tisíce nezaměstnaných chodit do doby, než se dočkají penzijního věku.
Paní Jaroslava ale patří k lidem, kteří to nevzdávají. I po měsících marného hledání nové pracovní příležitosti je v ní stále kus optimismu a odhodlání svou životní situaci změnit k lepšímu. "Stát mi s tím nepomůže, musím si poradit sama. Takových lidí, jako jsem já, je ale dnes hodně," říká z vlastní zkušenosti.
Máte obavu ze ztráty práce?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 8. června 2012. Anketa je uzavřena.
