Dušan Jílek sbíral odmala, co se dalo: odznaky, známky... Pak byl na stáži v Rakousku a k účtu dostal první platební kartu. Začala tak vznikat jeho dnešní sbírka.
Jaké karty vlastně sbíráte?
Platební, je jedno, zda kreditní, nebo debetní. Ani nemusí být od bank. Mám tu třeba karty, které vydaly splátkové společnosti. První karta, kterou jsem měl, byla z Rakouska. Ale rozhodl jsem se sbírku omezit jen na karty vydané bankami na území České republiky. Tak mám šanci, že sbírka bude kompletní. Kdybych sbíral cokoli, bylo by to nekonečné...
A je vaše sbírka kompletní?
Jsem asi v polovině. Mám 450 karet a je to 400 designových vzorů. Ty nejstarší karty už budu jen těžko shánět, snad jen kdyby je měl někdo v šuplíku na památku a poslal mi je...
To by se lidé asi báli možného zneužití, ne?
Karta už není platná, takže ji zneužít nejde. Ale není problém pro bezpečnost obyčejnou kancelářskou děrovačkou procvaknout magnetický proužek a čip, jde to snadno.
Od kdy byly vlastně karty v Česku vydávány?
Nejstarší karta, kterou mám, byla z dob socialismu. Byla vydaná k tuzexovému účtu. Měla sice tvar a materiál dnešní karty a dokonce i magnetický proužek, ale ten nefungoval. Byla vlastně jen průkazkou k přepážce do banky. První opravdové karty vydala Česká státní spořitelna už někdy v roce 1988, první bankomat tu byl ještě před revolucí. Když se podíváte, byly na nich všechny údaje – číslo karty, číslo účtu, rodné číslo i podpis klienta vepředu na kartě. To už by dnes nebylo možné.
Ty první karty, které tu máte, jsou takové smutné...
Zpočátku byly karty opravdu designově velmi jednoduché. Jedna barva, logo. První, kdo zavedl na karty obrázky, byla Komerční banka a byl to tehdy hodně komentovaný krok. Delfíny a historické plachetnice mnozí považovali za infantilní nápad, prý okolo toho bylo dost hádání.
Máte ještě nějaké zajímavosti?
Jsou tu karty, které měly fungovat na malé platby jako elektronické peněženky – bez zadávání PIN. Před lety ta technologie zapadla, asi to bylo i tím, že existovaly dva systémy, které nebyly navzájem kompatibilní. A vidíte, dnes fungují zcela běžně takzvané bezkontaktní platby.
Trend: čím dál menší částkyPoslední statistiky ukazují, že lidé platí kartou čím dál menší částky, třeba i stokoruny. Více v časopisu Retail Info Plus |
Vidím na kartách různá jména – kde všude je získáváte?
Od kamarádů – když jim dojde platnost, jsou už naučeni, že kartu nemají stříhat a likvidovat, ale mají mi ji přinést. Některé karty mám přímo z bank, kde jsem vyprosil vzory nových designů.
Jak si karty třídíte?
Podle abecedních názvů bank. Mám tu karty finančních ústavů, které dnes již neexistují. V rámci banky pak třídím podle karetní asociace, na elektronické a embosované. Dalším kritériem je doba vydání karet – od nejstarších po nejnovější designy.
Je tu nějaká karta, kterou máte nejraději?
To nedokážu říct. Mám tu sbírku rád jako celek a každá karta v ní má místo. Zajímavá je třeba karta, na které je obtisk dlaně šéfa karetního oddělení. Zajímavý způsob, jak se zvěčnit.
Co říkáte jako sběratel na to, že si klient může nechat na kartu dát vlastní obrázek?
Tím se sbírka v podstatě stává neukončitelnou, všechny tyhle karty mít nikdy nebudu. Pro zajímavost bych si je mohl dávat do zvláštního šanonu, ale zatím žádnou takovou nemám.
A co vy a platební karty? Nosíte v peněžence něco super luxusního?
To ne, dvě obyčejné karty, žádné zlaté, platinové... to považuji za zbytečné předvádění se. Nepotřebuji takhle oslňovat obchodní partnery.
