Smluvní pokuta pouze potvrzená písemně dlužníkem není platně sjednána

Nejvyšší soud ČR řešil v nedávném rozhodnutí otázku, zda je možné platně ujednat smluvní pokutu podle Občanského zákoníku ústní dohodou písemně potvrzenou pouze jedním účastníkem smlouvy (dlužníkem). Ve svém rozhodnutí sp.zn. 33 ICdo 15/2012 ze dne 31.10.2012 došel k negativnímu záběru.

Ilustrační snímek | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Plný text rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 ICdo 15/2012

V daném případě byla mezi účastníky sjednána smlouva o půjčce. Vzhledem k prodlení dlužníka vyžadoval věřitel uznání závazku. Dlužník závazek písemně uznal a v uznání závazku se zavázal hradit věřiteli smluvní pokutu. Následně bylo ohledně majetku dlužníka zahájeno insolvenční řízení. Věřitel svoji pohledávku na smluvní pokutu přihlásil do insolvence, ale insolvenční správce jeho pohledávku popřel. V následném soudním sporu bylo řešeno, zda byla smluvní pokuta platně sjednána.

Rozhodné právní předpisy

Institut smluvní pokuty je v občanském zákoníku upraven v § 544 a § 545 Občanského zákoníku. Podle § 544 odstavec 2 Občanského zákoníku musí být smluvní pokuta sjednána písemně. V řešeném případu šlo o to, zda ke splnění této podmínky postačuje, pokud se dlužník  jednostranně písemně zaváže smluvní pokutu uhradit. 

Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník

§ 544

(1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
(2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.
(3) Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).
 
§ 545

(1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení.
(2) Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu jen když to je mezi účastníky dohodnuto.
(3) Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.

§ 40

(1) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.
(2) Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně.
(3) Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů.
(4) Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.
(5) K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst a psát, je třeba úředního zápisu. Úřední zápis se nevyžaduje, má-li ten, kdo nemůže číst nebo psát, schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, a je schopný vlastnoručně listinu podepsat.

Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že smluvní pokuta musí být písemně dohodnuta, ujednání o ní tedy musí být součástí písemné smlouvy podepsané oběma smluvními stranami. Pouhé jednostranné ujednání (byť jako potvrzení ústní dohody) podmínku uvedenou v § 544 odst. 2 Občanského zákoníku nenaplňuje a takto sjednaná smluvní pokuta je ve smyslu § 40 Občanského zákoníku neplatná.

V praxi by přitom v daném případě patrně postačilo, kdyby uznání závazku dlužníka věřitel připodepsal s doplňujícím textem, že s ujednáním o smluvní pokutě souhlasí.

Právní věty rozsudku sp.zn. 33 ICdo 15/2012

I. Smluvní pokutu lze platně sjednat jen písemnou dohodou, jednostranný písemný závazek dlužníka nepostačuje.

II. Občanský zákoník vychází z principu bezformálnosti právních úkonů, tzn. že právní úkon může být učiněn výslovně (ústně, písemně, posunkovou řečí) i konkludentně, nevzbuzuje-li pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit (srov. § 35 odst. 1 občanského zákoníku). S ohledem na právní jistotu subjektů i na ochranu třetích osob však přímo zákon v případě dohody o smluvní pokutě (§ 544 odst. 2 občanského zákoníku) požaduje písemnou formu. Nedodržení zákonem stanovené formy právního úkonu stíhá občanský zákoník v ustanovení § 40 odst. 1 Občanského zákoníku absolutní neplatností, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti.

III. Občanský zákoník dává subjektům možnost určit formu právního úkonu jejich dohodou. Tato možnost však může směřovat pouze ke zpřísnění formy právního úkonu stanovené zákonem (na písemnou formu nebo ještě přísnější formu úředního zápisu). Nedodržení takové dohodou subjektů stanovené (oproti zákonu přísnější) formy právního úkonu je sankcionováno jeho relativní neplatností, jíž se musí dotčený subjekt dovolat (§ 40a Občanského zákoníku).