Jana Králová odmaturovala roku 1968 na střední ekonomické škole. Její ročník byl prvním, který nedostal takzvanou umístěnku, ale musel si zaměstnání sehnat sám. Kamarádka dostala tip, že v pojišťovně někoho hledají, tak to obě zkusily a vyšlo to.
Jako absolventka nastoupila do České pojišťovny, závodu pro zahraniční pojištění a zajištění, do oddělení vystavování cizojazyčných pojistek. Po roce přešla do účtárny a poté do oddělení tarifů, kde se sjednávalo pojištění pro podniky zahraničního obchodu. Náplň její práce je už léta stejná, mění se jen budova, v níž má kancelář. "Přesto mě to pořád baví," dodává Jana Králová.
Benefity: Česká pojišťovna
|
Ačkoliv někteří personalisté varují před dlouhou věrností jedné firmě, protože prý hrozí "profesní slepota", Jana Králová to považuje za zbytečné strašení: "Myslím si, že je třeba posuzovat individuálně. Jsou pracovníci, kteří mají dobré nápady, jejich náměty se mohou v praxi uplatnit a nezáleží na tom, jak dlouho ve firmě jsou."
Syndrom vyhoření na sobě nikdy nepozorovala, proti stereotypu jí pomáhají kamarádské vztahy na pracovišti: "Pracovala jsem ve vynikajícím kolektivu. Dříve nás bylo v kanceláři 12 žen a byla jsem tehdy nejmladší. Nikdy jsme se nehádaly, ale pomáhaly si. Myslím, že i to je důvod, proč jsem v pojišťovně zůstala 44 let. Současní kolegové v týmu jsou také výborní. Jen nastala nepatrná změna, že teď už jsem ta nejstarší," usmívá se Jana Králová.
Před 40 lety nastoupil Pavel Čermák do společnosti Mondi Štětí a už tam zůstal. V papírnách vystřídal několik pozic, nejprve juniorních, pak mistrovských, vedl hospodářské středisko. Poté mnoho let řídil úsek dvou největších papírenských strojů v tehdejším Československu. A po revoluci se dostal na nejvyšší posty.
"Získal jsem místo výrobního náměstka generálního ředitele a po reorganizaci jsem čtyři roky vedl Závod papírna. Nyní pracuji jako zástupce ředitele provozu. Vážím si toho, že jsem mohl zastávat různé funkce a měl jsem možnost poznat mnoho kolegů. Papírny existují od roku 1950 a vedlo je jedenáct generálních ředitelů. Zažil jsem devět z nich," říká Pavel Čermák.
Benefity: Mondi Štětí
|
Přiznává, že párkrát o změně práce přemýšlel: "Zvláště když se mi nedařilo. Vždy jsem však zůstal. Žena mě povzbuzovala, dlouholeté působení u jednoho zaměstnavatele vnímá velice pozitivně."
Kolegové k němu chodí pro radu dost často. "Rád se s nimi o své zkušenosti podělím. A jelikož znám celý areál podniku, jednotlivé technologie a naprostou většinu lidí, osobně organizuji v Mondi Štětí exkurze," říká Pavel Čermák a skromně dodává, že ho kolegové loni ve firemní soutěži zvolili Osobností roku.
Věrnost podniku přirovnává k manželství: krize lze překonat vzájemným respektem a tolerancí. Sám se podivuje, jak někteří manažeři mohou střídat zaměstnání i po pár měsících. "Za tu dobu nemohou firmu ani lidi v ní poznat a někdy učiní rozhodnutí, ze kterých se pak společnost musí dlouhou dobu vzpamatovávat."
Olga Sedláčková pracuje v Raiffeisen stavební spořitelně od jejího založení v roce 1993. Letos se svým zaměstnavatelem oslaví společných 20 let.
Benefity: RFSS
|
"To, že jsem začala pracovat ve stavební spořitelně, bylo dílem náhody, respektive inzerátu, který mě tehdy v novinách oslovil. Stavební spoření bylo novinkou, takže mě práce lákala," říká devětapadesátiletá žena, která začínala jako asistentka ředitele obchodního oddělení, dnes je zodpovědná za propagační aktivity a komunikaci s reklamní agenturou. Má na starosti také zaměstnaneckou charitu.
O změně místa občas uvažovala, ale stačilo, aby vyměnila náplň práce v rámci podniku. A co získala za svou věrnost? "Znám velmi dobře prostředí, mám zkušenosti, potkávám nové lidi. A jsem ráda, že pracuji v čím dál mladším kolektivu, motivuje mě to," vysvětluje Olga Sedláčková a přiznává, že díky dlouhým letům ve firmě je vlastně prvním průvodcem nových kolegů.
Rovných 49 let pracuje Jiří Vacek v Národní knihovně České republiky. Slovanskou knihovnu si oblíbil už jako student na vysoké škole. Hned po návratu z dvouleté vojenské služby se tam ucházel o místo. "Ani mi nepřijde, že to zakrátko bude půl století, ale vedle povahy práce si cením lidských vztahů na pracovišti, a tak jsem neměl důvod odcházet," říká Jiří Vacek.
Benefity: Národní knihovna
|
Výhody věrnosti vidí především v postupném získávání a rozšiřování zkušeností a znalostí. "Práce mě dosud bavit nepřestala. Důležité je vykonávat úkoly se zájmem a vědomím, že to má smysl," radí třiasedmdesátiletý muž.
O změně místa nikdy neuvažoval. Ale přiznává, že profesní krizi překonat musel. Postupně do roku 1992 stoupal po kariérním žebříčku nahoru, z řadového pracovníka povýšil nejdříve na vedoucího oddělení, pak na ředitele odboru.
"V roce 1992 jsem po čtrnáctiletém působení v této funkci prožíval profesní krizi, tím spíše, že plánované změny se výrazně odrážely i v povaze práce a v nových úkolech, které před institucí stály. Chtěl jsem to vše co nejsvědomitěji plnit, ale měl jsem pochybnosti o svých organizačních schopnostech, zkrátka uvědomoval jsem si, že ‚střídání stráží‘ je namístě. Nakonec jsme to s vedením vyřešili tak, že jsem šel doplňovat knihovní fond. A na této pozici jsem rovných dvacet let," uzavírá.
Příběhy dalších věrných si můžet přečíst zde.
Jak vnímáte dlouholeté působení u jednoho zaměstnavatele?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 14. července 2013. Anketa je uzavřena.
