Před třiadvaceti lety založil pan Šach se svým kolegou českou firmu Silex. Původně se zabývali vývozem tkanin do zahraničí. Dodávali metráž i skandinávským výrobcům přikrývek s dutým vláknem. "Tehdy jsme se do těch dek úplně zamilovali. Byly tak nadýchané, lehké a hřejivé a navíc vhodné pro alergiky. Nic takového u nás nebylo. A manžela napadlo, že bychom výrobky nabídli našemu trhu. Pustil se do toho s vervou," vypráví Ivana Šachová.
Na dovoz byly deky a polštáře příliš objemné, tak s kamarádem získali ze Skandinávie know how a rozjeli výrobu na Slovensku. Pro nové výrobky vytvořili vlastní značku SCANquilt. "Nebyl v tom žádný ucelený dlouhodobý plán. Byla to otázka náhod a výzev, které k nám v životě přicházely," říká podnikatelka.
Ivana Šachová
|
Jaké byly začátky podnikání?
Zprvu tomu lidé nechtěli moc věřit. Naše kolegyně obcházela obchody s bytovým textilem a nabízela naše nové přikrývky a polštáře. Byly to pionýrské začátky. Ale postupně se zájem zvyšoval až byl odbyt obrovský.
Po nějaké době začali naši velkoobchodní odběratelé požadovat širší sortiment než jen přikrývky a polštáře. Tak jsme si našli na Moravě firmu, která nám šila a stále šije povlečení. Jsme to ale my, kdo určujeme způsob šití a barvy knoflíků, zipů a nití, dodáváme z centrálního skladu tkaniny a obaly a samozřejmě vzory. A během měsíce se nám vrátí hotový výrobek zpět do centrálního skladu.
Jak jste rozšiřovali sortiment, tak jste se také z velkoobchodu přesunuli do maloobchodní sítě.
Když už jsme měli ucelený sortiment, chtěli jsme ho také tak nabídnout. První prodejny jsme měli v obchodních domech Prior, které nám nabídly prostory. Obnášelo to řadu změn. Museli jsme zaměstnat prodavačky, vymyslet systém uspořádání vhodných regálů na daný sortiment, řešit logistiku, bylo s tím spojeno mnohem více činností než před tím... Ale zase jsme se naučili něco nového.
A pak přišlo budování vlastních obchodů.
V roce 2000 začala vznikat obchodní centra nového typu, kde jsme první prodejnu otevřeli v roce 2001. V současnosti máme už 35 prodejen a jsme ve všech krajských městech. Bylo to sice finančně náročné, ale z dlouhodobého hlediska velmi rozumné. Vlastní maloobchodní síť zajišťuje plynulý odbyt.
Jste v přímém kontaktu se zákazníkem...
A hned víme, co se mu líbí, co raději nakupuje, ale i co mu chybí, co by rád na prodejně viděl. A můžeme zareagovat. Díky vlastním obchodům si také můžeme dovolit přijít i s kolekcí, která třeba osloví jen úzkou skupinu lidí. Nyní máme už 700 vzorů ložního prádla a velký výběr rozměrů a barev prostěradel.
Sortiment jsme dál rozšířili o ručníky a kuchyňský program. Nabízíme i drobnější textilní designové doplňky, protože bychom rádi dostali zákazníka do prodejen častěji. Přikrývku si totiž koupí jednou za deset let. Oblast bytového textilu není nejziskovější, ale je to možnost, jak ovlivňovat a utvářet styl bydlení, a to mě baví. S kolegyněmi povinně testujeme všechny nové výrobky, takže mám skříň plnou ložního prádla. A také v kuchyni a v koupelně mám pouze SCANquilt.
Firma rostla, zakázek přibývalo, pak ale přišla tragédie…
Manžel zemřel v roce 2004. Bylo to nečekané. Ze dne na den se mi zhroutil svět a nevěděla jsem co dělat, jak pokračovat dál. Ale všichni obchodní partneři i kolegové mě přesvědčovali, že to zvládnu. Díky jejich podpoře jsem to nevzdala. A jsem za to ráda, práce mě postupně z toho stesku dostala. Teď mě naplňuje a je to moje velké hobby. Někdo doma luští křížovky, já si tady tvořím do noci nové kolekce a sedím nad čísly.
Musela jste se naučit řadu věcí, které zajišťoval manžel?
Původně jsem se zabývala nákupem a marketingem a najednou jsem musela obsáhnout téměř vše. Učila jsem se za pochodu. Co hořelo nejvíc, tak jsem hasila a tím jsem se učila. Kolem sebe jsme měla přátele a kolegy, kteří mi pomáhají a stojí při mně.
Říkáte, že máte ve firmě nadstandardní vztahy, takže se zaměstnanci problém nemáte?
Zaměstnance je těžké sehnat – zvláště takové, kteří jsou kreativní, pracovití, loajální a schopní zapadnout do kolektivu. Firmu posouvají dál lidé, kteří mají vlastní nápady a jsou ochotni o nich diskutovat. S obchodním týmem naštěstí problém nemám, vybírám si do něj lidi sama většinou na základě doporučení.
Horší je to s výběrem prodavaček, který zajišťují manažeři prodejen. Lidé si myslí, že prodavačku může dělat každý, ale není to úplně jednoduchá profese. Musíte se umět vcítit do pocitů a přání zákazníka, někdo chce poradit, jiný si chce sám prohlížet, musíte být trpělivá, milá, připravená poradit...
Jak si je tedy vychováváte?
Proškolujeme je v sortimentních znalostech a využíváme též externích školitelů, kteří je učí, jak přistupovat k zákazníkovi. Procvičují s nimi různé situace, točí je na video a ukazují jim chyby, které udělaly, nebo naopak to, co zvládly na jedničku. Má to své úspěchy.
Dotkla se vás ekonomická krize, která ještě doznívá?
U nás se projevila v roce 2009 a měli jsme teď poslední roky meziroční pokles 10 procent obratu. Naučilo nás to zefektivnit zejména distribuční náklady a regionálně jsme optimalizovali obchodní síť. Letošní rok máme už nárůst obratu 3 procenta, to mě potěšilo, nemáme zatím důvod propouštět.
A plány do budoucna?
Stabilizovat prodej na českém a slovenskem trhu. Na podzim jsme spustili e-shop a těší nás vzrůstající zájem. Je to ale neustálý proces doplňování fotografií a popisů všech nových výrobků, na což, se chceme ještě letos zaměřit. I když prioritu stále dáváme prodejnám s obsluhou.
