Proč jste studovala zrovna obchodní akademii?
Vy jste snad v patnácti letech věděla, co chcete v budoucnu dělat? Já teda neměla nejmenší tušení. Výběr střední školy byl pro mě opravdu hodně těžký, věděla jsem pouze to, že nechci jít na učiliště, ani na gympl. Obchodní akademie byla pro mě taková nejuniverzálnější možnost, navíc jsem byla přesvědčená, že s touto školou najdu uplatnění v praxi.
A našla?
Svoji první práci jsem získala až necelý rok po maturitě. A přišla jsem k ní jako slepý k houslím. Chodila jsem tehdy na kurz německého jazyka a vedle mě sedávala moc milá paní. Tak jsem si řekla, že za pokus nic nedám, a zeptala jsem se jí, jestli neví o nějaké práci. K mému překvapení mi řekla, že u nich ve firmě se bude vytvářet nové místo pomocné účetní. Na to místo jsem nakonec opravdu nastoupila, jenže byla jsem tam jen rok a sedm měsíců.
Může se hoditNajděte si práci, která vás bude bavit na jobDNES.cz. Zaujměte potenciálního zaměstnavatele kvalitním životopisem. Vygenerujte si jej zdarma na jobDNES.cz. |
Proč jste odešla?
Doufala jsem, že se mě na to ptát nebudete. Z pozice pomocné účetní jsem totiž odešla z osobních důvodů, které bych nerada uváděla veřejně, šlo o velmi vyhrocenou situaci, která se nedala řešit jinak než odchodem. Byla to opravdu nejúžasnější první práce, jakou si kdokoli může přát, dodnes lituji, že to muselo dopadnout takhle, ale jiné východisko opravdu nebylo.
Co bylo potom?
No v podstatě se dá říct, že od té doby pochoduji od čerta k ďáblu. Vždy mě zaměstnají na jeden až dva měsíce, stálou práci dodnes nemám.
Jak si vysvětlujete, že si vás zatím nikde nechtěli nechat nastálo? Řekli vám to, zdůvodnili to nějak?
Spíš to zatím byla náhoda. Nebo smůla? Když jsem pracovala jako administrativní síla v jedné firmě, dodavatelé nás doslova bombardovali e-maily a telefonáty, kdy jim zaplatíme. Postupně jsem se dozvídala, že firma neplatí některým svým zaměstnancům. Pak dokonce přišel dopis ze sociálky se splátkovým kalendářem na poměrně vysoký dluh. Navíc jsem se dozvěděla, že stejní lidé založili už třetí společnost s podobným předmětem podnikání. Tak jsem radši odešla já, abych nemusela řešit situaci, kdy mi nepošlou výplatu. Pak jsem pracovala v back office ve velké mezinárodní společnosti. Vyhodili mě po měsíci a půl, protože prý špatně spočítali, kolik lidí bude potřeba na nový projekt. Nabrali nás sedmdesát a postupně nás šedesát vyházeli. No a když jsem pracovala jako prodavačka na částečný úvazek v prodejně obuvi, tak ta zkrachovala.
Pomáhá vám nějak úřad práce?
Úřad práce začal pomáhat v prosinci 2013, kdy už jsem rok nemohla najít nic stálého. Zařadili mě do slibného projektu, během kterého jsem absolvovala pohovor na pomocnou účetní do realitní kanceláře. Když mi před Vánocemi z realitky volali, že mě berou, byla jsem šťastná jako blecha. Jenže pak se ukázalo, že mám moc praxe. Projekt se totiž týkal pouze uchazečů s praxí do 24 měsíců, a mně ji vypočítali na 25, protože se započítává každý započatý měsíc.
Zkoušela jste se dostat do jiného projektu?
Ano. Nadějněji vypadal další projekt pro nezaměstnané do třiceti let. Později jsem se ale dozvěděla, že se týká uchazečů, kteří jsou ze školy nejdéle dva roky a já už jsem ze školy čtyři roky. Zrovna včera jsem ale na úřad práce volala a řekli mi, že v projektu do 30 let není nutné splňovat podmínku být ze školy maximálně dva roky. Už nevím, čemu mám věřit, jednou tak, podruhé jinak, každopádně ale žádnou nabídku na místo prostřednictvím úřadu práce nemám.
Hledáte práci i sama?
Aby ne, já se ptám každého, koho potkám, jestli o nějaké práci neví. Reaguji na nabídky na internetu. Posílám životopisy i do firem, které žádnou pozici neinzerují. Snad ani nespočítám, kolik firem jsem oslovila. Sto padesát, dvě stě? Možná i víc. Jen za poslední dva měsíce jsem odpověděla na 84 pozic. Nejvíc mě štve, že některé firmy ani neodpoví. Chápu, že denně dostávají X odpovědí na inzerovanou pozici, ale stačí nastavit nějaký automatický e-mail a je to. Podle mě je slušnost odepsat, i když jde o negativní odpověď.
Kolik pohovorů jste již absolvovala?
Byla jsem asi na pětatřiceti pohovorech a výběrových řízeních. Někde je to horší, pokládají nesmyslné otázky typu: Kde se vidíte za deset let. Nechápu, jak takové otázky mohou vůbec pokládat, když je v dnešní době taková situace, že když chcete pracovat, hledáte všude možně, jen abyste si vydělali alespoň pár korun.
A kde se tedy vidíte za deset let?
Kdybych měla říct, co by se mi líbilo, ráda bych pracovala jako korektorka textu, protože padám do kolen, když v oficiálních dokumentech, na stránkách společností, v televizi, v novinách, v knížkách narážím na hrubky. Ale to jsou jen mé sny. Zcela upřímně a s nohama na zemi - za deset let budu ráda, když budu mít stálou práci. Teď se mi podařilo získat alespoň částečný pracovní úvazek, jsou tam úžasní lidé a práce mě baví. V tuto chvíli pro mě existují pouze dvě možnosti - buď dostanu práci na hlavní pracovní poměr a zůstanu tady, nebo odjedu za prací do zahraničí.
Myslíte si, že v zahraničí máte větší šanci?
To vážně nevím, ale mám pocit, že bez praxe a bez dobrých kontaktů nemám u nás jako absolvent téměř žádnou šanci na to, abych si našla práci ve svém oboru. Práci v zahraničí hledám jen proto, že situace v Čechách je takto žalostná. A jakmile dostanu nabídku na práci v zahraničí, tak okamžitě odjíždím. Když nic jiného, bude to úžasná zkušenost, zdokonalím své jazykové schopnosti a uvidím kousek světa. Po těch marných snahách najít doma práci si dnes dokonce i dovedu představit, že pokud bych v jiné zemi získala zajímavou práci, zůstala bych tam. Moje máma by asi nebyla úplně šťastná, ale přece nebudu sedět doma a nic nedělat?
