„Představte si, kdyby se řeklo, že lidé s psychickými potížemi mají dostat milion korun. To by se najednou našlo nemocných lidí,“ usmívá se Evžen Hrnčíř, místopředseda Společnosti nemocí z povolání.
Může se hoditMáte ze stávající práce deprese a potřebujete změnu? Najděte si nové místo na jobDNES.cz. |
„Téměř každá nemoc v produktivním věku člověka je negativně ovlivněna prací. Jen malou část z nich se společnost rozhodla označovat jako nemoci z povolání, je to pouze právní termín. My nikdy nepoznáme, zda nemoc vznikla opravdu v důsledku práce,“ vysvětluje Hrnčíř, proč není možné odškodňovat například duševní onemocnění.
Nově rakovina vaječníků
Mnoho Čechů stále pracuje v průmyslovém odvětví, i proto jsou syndrom karpálního tunelu, alergické ekzémy a zaprášení plic už několik posledních let těmi nejčastějšími samozřejmě uznanými nemocemi z povolání, které zaměstnavatelé odškodňují. A nyní k nim přibudou ještě některé další. Nově na seznamu bude například rakovina vaječníků způsobená vdechováním azbestového prachu.
Úprava se týká i nemocí takzvaných tíhových váčků, které vznikají z přetížení mezi kostmi a svaly z jednostranné činnosti. Odškodnění těchto chorob však nikoho příliš finančně nezatíží. Ze seznamu naopak mizí choroby způsobené prachem z cukrové třtiny.
Drobné aktualizace v seznamu se dělají přibližně každé dva roky. Lékaři se však shodují, že i poslední úprava má spíše kosmetický význam. „Tyto změny se neprojeví prakticky žádným způsobem. Ani v počtu, ani ve spektru uznávaných nemocí. Lidí, kteří podobnými problémy trpí, je velmi málo,“ říká Evžen Hrnčíř.
Stále stejné seznamy
Nemoci z povolání se uznávaly už v Rakousku-Uhersku, jeden z prvních seznamů vznikl na počátku třicátých let minulého století. A podle Hrnčíře by klidně mohl zůstat stejný.
Onemocnění totiž zůstávají takřka stejná, jen se navzájem „přeskakují“ v žebříčku těch nejvážnějších. „Ve třicátých letech byli nejvíce postiženou skupinou horníci. Vdechovali spoustu prachu, na pracovištích měli špatné hygienické poměry. Za padesát let se situace otočila, hornictví zaznamenalo útlum a najednou přibylo nemocí z přetížení,“ vysvětluje Hrnčíř.
Nemoc z povolání bývá v praxi spojována s pracovní neschopností. Zaměstnanec při ní má nárok na svůj obvyklý plat, a pokud je onemocnění uznáno jako nemoc z povolání, má nárok na zaplacení léčebných výloh i rozdílu mezi průměrným platem a nemocenskou. Stejný nárok vzniká i v případě, že zaměstnanec v důsledku nemoci skončí v invalidním důchodu.
