O vlaku před pár lety věděla jen to, že jezdí po kolejích. Dnes používá slova jako dopravní cesta, návěstidlo, détrojka. „Proniknout do mužského světa nebylo vůbec jednoduché, někteří obchodní partneři to nerozdýchali dodnes,“ vypráví Romana Šauerová, jednatelka společnosti Kladenská dopravní a strojní.
Kdy jste se na vlak začala dívat jinak než obyčejný cestující?
Když jsem potkala Radka, mého manžela. Pořád mi vyprávěl o mašinkách, bavily ho odmalička. Začal pracovat jako strojvedoucí, postupem času si pořídil vlastní lokomotivy a podnikal jako fyzická osoba v tomto oboru.
Počkejte, pořídil si lokomotivy? To není jako nakoupit rohlíky.
To určitě ne. Ale před 15 lety, kdy s podnikáním začínal, se zrovna daly pořídit starší mašiny za příznivé ceny, podniky se jich právě zbavovaly.
Nakazil vás svým nadšením pro podnikání na železnici?
Zpočátku ani ne. Pracovala jsem v té době ve zdravotní pojišťovně jako specialista pro Evropskou unii a poté jsem přešla na právní oddělení. Moc mě to nenaplňovalo a stála jsem před rozhodnutím, jakým profesním směrem se dát. V úvahu přicházela práce v zahraničí.
Romana Šauerová
|
Ale život měl lepší nápad, neodjela jste.
Ne, manžel v té době spolupracoval se svým kamarádem, který měl drticí lomovou techniku. Domluvili se, že rozdrcený materiál by mohly vozit Radkovy vlaky. Společně pak vymysleli, že bych jim mohla ve společnosti pomáhat, tak nějak držet pohromadě jejich myšlenky.
Co vy na to?
Na podzim 2007 jsem se stala spoluzakladatelkou nově vznikající společnosti. Ukázalo se však, že propojení drticí lomové techniky a železnice asi fungovat nebude, tak jsme se se společníkem rozešli. Zůstali jsme s manželem sami a z firmy se stal rodinný byznys. Tak je to dodnes a je to ideální řešení.
Jak se změnil váš život, když jste odešla z administrativní pozice a stala se podnikatelkou?
Zaskočilo mě úplně všechno. Jako zaměstnanec se o nic moc nestaráte a najednou jste na vrcholu té pyramidy a čeká se, že všechno zařídíte vy. Nikdo vám neřekne, co máte dělat. Vy se musíte rozhodovat a nikdo vaši případnou chybu neopraví.
Vypořádala jste se s papírováním, na které si čeští podnikatelé často stěžují?
Nic ze soukromého sektoru jsem neznala, využila jsem však nějaké znalosti ze státní správy. Musela jsem napřed zjistit, co všechno stát od podnikatelů chce, a ukázalo se, že je toho opravdu hodně. Naučit se všechno o těch mašinách snad nebylo tak složité, horší bylo zorientovat se v drážní legislativě.
Mašiny, to je mužský svět. Jak vaši snahu ocenili kolegové a obchodní partneři?
To víte, mladá holka proti těm zkušeným, technicky zdatným chlapům. Musela jsem jim dokázat, že vím, o čem mluví, že to všechno zvládnu. U řady z nich už dnes budím respekt, některé však přesvědčuji stále a myslím, že pár z nich se s tím nesmíří nikdy.
S jakými službami jste začínali a co nabízíte dnes?
Zpočátku jsme pouze pronajímali lokomotivy a dělali drobné opravy našich strojů. Postupem času se park drážních vozidel rozrůstal, pořídili jsme odpovídající opravárenské prostory, kde jsme začali poskytovat servis i ostatním železničním dopravcům. V roce 2010 jsme odstartovali novou část našeho podnikání, provoz zážitkového vlaku.
Buďte úspěšníNastartujte svoje kariéru na jobDNES.cz. Vybírejte z denně žhavých pracovních nabídek. Jděte práci naproti. Vytvořte si profesionální CV zdarma. |
Jak to vypadá?
Je to výlet za nějakým zážitkem. Vypíšeme termín, kdy a kam jedeme, například do krčmy v Dětenicích nebo do liberecké zoologické zahrady. Vyjedeme z Kladna speciálním moderním vlakem, ve vlaku je raut, popíjí se u baru či v kupé, pojídá se, sleduje se cesta. Když se dojede na místo, je tam zajištěný program. Večer se pak vracíme zpátky a opět je na cestě zajištěné pohoštění a také diskotéka.
Jak se dá zařídit, abyste mohli na trať mezi běžnou veřejnou dopravu?
Získali jsme od Správy železniční dopravní cesty, jež je majitelem kolejí, licenci na provozování železniční dopravy, a to jak osobní, tak nákladní.
Je takových firem v Česku hodně?
Přes osmdesát, s mnohými z nich spolupracujeme.
Kolik máte v současné době zaměstnanců? Je problém sehnat odborníky?
Náš tým má kolem 25 lidí. Museli jsme najít zaměstnance, kteří už s lokomotivami pracovali, což nebylo snadné, protože Kladno není typické železniční město jako třeba Nymburk nebo Česká Třebová. Pár lidí z Poldovky to umělo, ale ti už jsou dnes v důchodu a mladí chybějí. Ale nakonec jsme před několika lety dali dohromady stálý tým lidí, kteří oboru rozumějí.
Jak se u vás projevila hospodářská krize?
Na železnici dorazila se zpožděním, až v roce 2010, kdy tehdejší ministr dopravy Bárta zastavil železniční stavby. Lokomotivy najednou zůstaly půl roku stát. Hodně firem zkrachovalo a mnoho lidí přišlo o práci. Když se nestavělo, nebylo ani využití pro naše služby. Museli jsme velice rychle vymyslet krizový plán. Obojí se prolíná. Překonali jsme bouřlivé začátky a dnes skvěle fungujeme na obou frontách. Jen práci si budeme domů nosit vždycky.
Co vám tehdy pomohlo?
Nejtěžším úkolem bylo neprodat ani jednu lokomotivu a nepropustit ani jednoho zaměstnance. Víte, když se bude dařit, lokomotivy můžete pořídit vždycky, ale odborníka v této profesi budete hledat velmi těžko. To se nám nakonec povedlo a naše pozice na trhu se upevnila.
Váš byznys tedy nejvíce ovlivňují investice do železnice?
Ano, a na ně by měl být letošní rok opravu dobrý, mělo by se na tratích utratit hodně peněz. Náš úspěch závisí také na tom, jak se vyvíjí politická situace, výše DPH, jak moc je druhotných platebních neschopností.
Dovedete si představit, že budete mít rodinu a z firmy na čas odejdete?
Ano, chci se dítěti opravdu věnovat, takže bude náročné skloubit péči o ně s prací, ale myslím, že to zvládneme. V obchodních kontaktech mě zastoupí manžel, další povinnosti budu muset delegovat. Výhodou je, že se budu mít kam vrátit a díky manželství nikdy úplně neztratím kontakt s firmou.
Kam se bude ubírat budoucnost vaší společnosti?
Uvidíme, jak dlouho budou naše vlaky vyhovovat stále se zvyšujícím nárokům drážní legislativy. Modernizujeme je, čímž prodlužujeme jejich životnost, ale víme, že časem budeme muset nakoupit novou techniku, především lokomotivy. A také chceme rozšířit zážitkové vlaky. Lidé na tuto službu stále koukají tak trochu jako na UFO.
Proč? Čechům se nechce vlakem na výlet?
Často se ptají: To opravdu můžete jezdit po těch normálních kolejích? Trpělivě jim vysvětlujeme, že si připravíme vlastní jízdní řád, nahlásíme ho a můžeme jet všude, kudy vede trať. Mnozí si také představí vlak z doby před dvaceti lety, takže je musíme ujišťovat, že naše vozy patří do 21. století.
