V Česku vystudoval dvě vysoké školy, přednášel na univerzitě, tlumočil, překládal, byl lektorem v jazykové škole. Na uživení to však moc nebylo. A tak prodával hamburgery na Stodolní. Dnes má svou vlastní egyptskou čajovnu a kavárnu.
Mluvíte výborně česky, kdo vás to naučil?
Tak trochu moje bývalá žena, tak trochu život, ale hlavně škola. Když jsem přišel do České republiky, vystudoval jsem češtinu na Masarykově univerzitě v Brně. Protože když jsem se rozhodl žít v Česku, musel jsem se v prvé řadě naučit jazyk.
Abdelnasser Daoud (43 let)
|
První vysokou školu jste vystudoval v Egyptě, jaké bylo vaše zaměstnání po škole?
V Egyptě je velká nezaměstnanost a ani jako absolvent vysoké školy jsem nenašel uplatnění. A tak jsme s kamarády vymysleli, že využijeme zájmu turistů o Egypt. Já jsem si udělal potápěčský kurz a založili jsme potápěčskou školu. To bylo vlastně moje první podnikání.
Dařilo se?
Zpočátku ano, bohužel Egypt není stabilní země. A když se objevily první teroristické útoky v turistických oblastech, lidi se báli k nám jezdit. A bez zákazníků není podnikání a není byznys.
Bylo těžké rozhodnout se opustit Egypt?
Vůbec ne. Když jdete za láskou, tak to neřešíte. Svoji ženu jsem poznal v Egyptě, zamilovali jsme se, vzali se a já se odstěhoval za ní. Měla tehdy v Česku relaxační centrum a já jí pomáhal.
Společný život i společné podnikání skončilo, co jste dělal potom?
Všechno možné. Byl jsem a stále jsem lektorem v soukromé jazykové škole, učím egyptštinu. Na univerzitě jsem přednášel o islámu. Občas jsem měl kšefty v televizi, většinou jsem hrál nějaké černé zločince. Dělal jsem průvodce a tlumočníka. A pak mi kamarád Turek nabídl, abych s ním pracoval na Stodolní ve stánku s hamburgery a to jsem dělal dva roky.
Jaké to bylo na Stodolní?
Hrůza. Ta ulice by se měla zavřít. Je to nemorální ulice. Možná tam chodí i slušní lidi. I já jich za tu dobu pár potkal a jsme dodnes přátelé. Ale většinou jsem každý den viděl z mého pohledu děcka, které se opíjejí a fetují. Mladé holky, které se nabízejí za peníze.
Na druhou stranu Stodolní byla tehdy slavná, a byl to dobrý kšeft. Vemte si, že za den, nebo spíš za noc, prodáte tři sta steaků. Jo, vydělával jsem tehdy slušně.
Kdy vás napadlo zřídit egyptskou kavárnu a čajovnu?
Mít svou čajovnu byl vždycky můj sen. A to už v Egyptě, kde má naše rodina velký dům a mě napadlo, zřídit čajovnu tam. Jenže moji bratři byli proti. A i když jsem nejstarší, a podle našich tradic by mě měli respektovat, nechtěl jsem se hádat s vlastní rodinou.
Před čtyřmi lety se uvolnily prostory v domě, ve kterém je jazyková škola, kde v Ostravě učím. Já neváhal ani minutu a dal jsem se do toho.
Nebyl to trochu risk, Egypt v Ostravě? Ve městě, kde se pije pivo?
Risk to určitě byl, ale trochu riskovat se musí, jinak by člověk nikdy nic nevytvořil. Pokud neriskujete, nic nemáte, nic nezískáte a budete pořád na stejném místě.
Kolik stálo zřízení čajovny?
Bylo to hodně drahé. Jsou to veliké prostory, 180 metrů. Musel jsem je rekonstruovat, zařídit, nakoupit zboží. Stálo to skoro půl milionu. Něco jsem měl ušetřeno díky práci ve Stodolní, ale hodně jsem si musel půjčit a dodnes dluhy splácím.
Co v čajovně nabízíte?
Vodní dýmku, čaj, arabskou kávu. A taky klasická egyptská jídla. Vařím je sám, protože je umím nejlíp, i když i servírky se to postupně učí. Egyptská kuchyně je zdravější než česká, využívá čerstvých surovin a obsahuje více zeleniny. Recepty mám ještě od maminky, jen jsem je trochu vylepšil. Ale myslím, že i jí by chutnalo a že by na mě byla pyšná.
Jak se o vás dozvěděli zákazníci?
Prvními zákazníky byli moji studenti. A když se jim v čajovně líbilo, příště přivedli i svoje kamarády. Vylepovali jsme plakáty a roznášeli letáky do schránek. Kamkoli jsem šel, měl jsem v kapse letáčky a rozdával, kam se dalo. Ale samozřejmě nejlepší reklama je spokojený zákazník.
Králík v rádiuChtěla podnikat i s malou dcerkou v náručí. Tak zařídila kavárnu s dětským koutkem, kde hlídají chůvy  |
Máte stálé klienty, nebo jsou to spíše náhodní hosté, kteří jdou zrovna kolem?
Odhaduji, že šedesát procent zákazníků jsou stálí klienti. Když zazvoní zvonek, tak už většinou vím, kdo přišel. A málokdy se spletu.
A i z náhodných hostů se stávají věrní zákazníci. Nedávno tady byla skupinka, nudili se na Stodolní a pak si všimli mojí kavárny. Přišli, dali si dýmku, ale strašně se smáli nad názvy v jídelním lístku. To se mě dotklo a řekl jsem jim svoje. Nakonec jsme si vyprávěli až do půlnoci a oni si dokonce objednali oslavu narozenin v mé čajovně.
Čajoven a kaváren je i v Ostravě celá řada. V čem je ta vaše jiná?
Moje čajovna je jediná opravdu egyptská. Je to kousek Egypta přenesený do Ostravy. Dýmky jsou z Egypta, stejně tak tabák i většina čajů. A pak ta atmosféra. V boxech plných polštářů můžete sedět nebo ležet. Můžete jen tak odpočívat, pracovat nebo si vyprávět s přáteli. A jako k přátelům se chováme i k hostům, je pro nás důležité, aby se tu cítili jako doma.
Vydělává čajovna?
Vydělává i nevydělává. Nejsem milionář, ale uživím se z toho. Takže jsem spokojený. Ale hlavně jsem si splnil svůj sen. Práce mě baví. Dělám, co mám rád a poznávám nové lidi. To považuji za obrovský úspěch.
Po celou dobu našeho rozhovoru se usmíváte. A usmíval jste se, i když jste před chvílí chystal dýmku pro hosty, připravoval čaj a vařil. Kde berete dobrou náladu? Copak nemáte žádné problémy?
V podnikání nemít problémy? Problémy řeším každý den. Například dnes se nám pokazil kávovar a servis přijde až za tři dny. Onemocněla servírka. Nedorazila zásilka z Egypta a já po celé Ostravě sháněl kvalitní čaj.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Ale já sám nemám rád zamračené lidi. Úsměv u všech lidí miluju, i kdyby byl přes slzy. Tak proč bych se měl mračit já? A co bych si tím pomohl? A copak bych se mohl mračit na hosty? Navíc jsem optimista a možná jsem to zdědil. I můj tatínek se usmíval celý život.
Podnikal jste v Egyptě, dnes podnikáte v České republice. Jsou to zcela rozdílné světy, jaký je rozdíl v podnikání?
Rozdíl je obrovský. V Egyptě není podnikání jednoduché. Systém nijak nepodporuje obyčejné lidi. Nahrává jen podvodníkům a boháčům. Já jim říkám žraloci, protože oni nakonec ty malé ryby, ty malé podnikatele, prostě sežerou. Vlastně v Egyptě bez známostí a bez úplatků podnikat vůbec nemůžete. Bez peněz v kapse nemáte jediné razítko, jediné povolení.
I v Česku jste přece musel mít řadu povolení, než jste kavárnu otevřel.
Ano, musel. Vyřízení živnosti, stavební úřad, hygienu a ještě pár dalších úřadů jsem musel projít. Nemusel jsem ale nikam nosit úplatky. A nebylo to tak složité, protože pokud je člověk čestný a poctivý, nechce podvádět a krást, tak je to v pohodě. A pokud splní to, co mu úřady nakáží, nemá problém. U vás jsou jasně nastavená pravidla. Jasná cesta.
V Egyptě to tak nefunguje?
Vůbec ne. U vás má úředník úřední hodiny, jedná s vámi a chová se k vám slušně. To v Egyptě není. Vlastně v Egyptě úředníci nefungují vůbec, pokud jim nepřinesete obálku.
Myslíte si, že podnikání v Česku je jednodušší?
No to určitě, v Česku může podnikat každý. Vždyť i já jako cizinec zde můžu podnikat. Mám pocit, že Češi k podnikání občas nemají odvahu a bojí se trochu riskovat. Možná málo věří sami v sebe. A možná jim chybí víra jako taková? Já každý den, když se probudím, modlím se. A říkám, Bože, prosím, přiveď mi do čajovny hosty. A on to většinou udělá.
