„Úplně mě bolí, když pak vidím koncertního mistra, jak jím klepe při koncertě o stojan,“ posteskne si řemeslník, jehož smyčce používají mnozí čeští filharmonici, sólista Madridského symfonického orchestru Šimon Veis nebo profesor Ivan Štraus z Akademie múzických umění.
Z blátivé stavby do tiché dílny
Kdyby přitom zručný smyčař poslechl rodiče, brodil by se ještě dnes jako stavbyvedoucí v holinách blátem, peskoval zedníky a marně je nutil stavět na milimetr přesně podle plánů.
Seriál MF DNES Nejlepší řemeslníciPotřebujete vyčistit komín, opravit staré křeslo nebo uvázat svatební kytici? Poradíme vám, jak vybrat dobrého řemeslníka, kolik bude stát a přidáme tipy na skutečné mistry. Vše v novém seriálu MF DNES "Nejlepší řemeslník", který startuje od pondělí 12. října. Celkem vám představíme 17 řemesel. 12.10. kominíci Seriál vychází v rámci Roku řemesel 2016, který pořádá AMSP ČR |
„Jsem perfekcionista, když jsem jako malý lepil plastikové modely, rozhodovaly desetiny milimetru. Na stavbě to byl centimetr sem, centimetr tam,“ vzpomíná Radek Horčička, jehož nakonec vysvobodil strýc, smyčařský mistr Milan Oubrecht z nedalekých Lubů.
Jeho dílna poskytla Horčičkovi vše, co má rád: ticho, klid, samotu, preciznost, tvůrčí práci i zodpovědnost jen sám za sebe a svou práci. „Uvědomil jsem si, jak by mě taková práce bavila. Dal jsem výpověď a na rok a půl jsem
k němu nastoupil do učení,“ vykládá řemeslník, když s něhou vyndává ze speciálního pouzdra své nejkrásnější kousky.
Co smyčec, to malé umělecké dílo – hůlka z nafialovělého fernambuku, dřeva ze zvláštního amerického stromu, obtočená stříbrným drátkem, části z hadího dřeva i ještěří kůže, žíně ze sibiřských hřebců, žabka z rohoviny zdobená perleťovým očkem a stříbrným kováním s malebnou rytinou.
Pravda, pár let to trvalo, než se Radek Horčička propracoval ke smyčcům, jichž si cení na sto tisíc korun.
„Když teď dostanu do rukou své starší smyčce, vidím ty nedostatky. Postupně tak zdokonaluji jejich estetickou i funkční stránku,“ těší ho, že je stále co vylepšovat, byť byly první smyčce v dnešní podobě vyrobeny před více než dvěma stoletími.
V Česku nyní smyčce ručně vyrábí a opravuje zhruba desítka specialistů, levnější opouštějí manufaktury, další tisíce chrlí čínské fabriky.
Až by jeden řekl, že už je není komu prodávat. Však také pro nováčka není lehké na trh proniknout. „Nejprve jsem objížděl školy, lidušky, hudební gymnázia, leštil jsem kliky, nabízel své smyčce. Později jsem si mohl dovolit oslovit konzervatoře a akademie,“ potvrzuje Horčička, že počátky nebyly jednoduché.
Leč on vytrval, takže dnes jezdí zákazníci za ním. Prohlédnou si hotové smyčce, ty levnější mohou hned koupit přibližně za patnáct tisíc, náročnější houslisté si nechají vyrobit smyčec přímo do ruky.
„S některými kousky se loučím hodně těžce. Líbí se mi ale ta představa, že mým smyčcem bude někdo hrát i za sto let, že tu po mně něco hmatatelného zůstane,“ dodává smyčař.
