Osmnáctiletý Martin Brabenec, student třetího ročníku Integrované střední školy v Hodoníně, může být jednou sommeliérem v některém ze špičkových hotelů.
„Ohromně mě to baví, nikdy jsem ani neuvažoval, že bych dělal jiný obor,“ vypráví.
Byl jedním ze soutěžících, kteří se předvedli odborné porotě na půdě Střední školy hotelové a služeb v Kroměříži, kde se konala pravidelná studentská soutěž. Přilákala také studenty z Polska, Portugalska, Itálie a Slovenska.
Sommeliér musí být zároveň manažer, vědět, jaké nápoje objednat, a dokázat předvídat, o co budou hosté stát.
„Musíme umět nabídnout nejen víno, ale třeba i doutník,“ podotkl Brabenec.
Povinností jsou dva jazyky, další jsou dobrovolné
Nejde o specializované studium, jen jednu část toho, co obnáší obor kuchař-číšník. A nepovinnou.
„Každá odbornost navíc se hodí, při hledání zaměstnání to může být výhoda,“ míní mladík.
Stejně je to i s cizími jazyky. Standardně se ve škole učí dva, každý navíc je dobrovolný.
„Není nutné umět plynule francouzsky, ale je určitě výhoda, když se číšník dorozumí alespoň o rozsahu objednávky,“ uvědomuje si Brabenec.
Ochutnávat se musí
Dotaz, jak se učí budoucí sommeliéři, když ještě nejsou plnoletí a nemohou ochutnávat, ho rozesměje.
„Teď už plnoletý jsem. Ochutnávat se musí, bez toho to nejde. Nemohu nabízet chuť, kterou neznám,“ říká.
A za pravdu mu dává i odborný porotce Radek Bušina.
„Kuchař také nemůže vařit bez ochutnávání. Tvrdím, že ochutnávat mají, i když jim není osmnáct. To ale rozhodně neznamená, že mají víno pít, to by bylo něco jiného,“ podotýká učitel, který působí na brněnské Střední škole Charbulova.
Brabenec pochází z vinařské oblasti Hodonína, rodinné vinice ho ale k oboru nepřivedly.
„Ty mají známí, stejně jako hospodu. Už jako malý kluk jsem tam pomáhal, třeba s umýváním nádobí. I to mě bavilo, jen jsem váhal, jestli být cukrář, nebo číšník,“ vzpomíná.
Sám má nejraději Cabernet Moravia. „Je to trochu těžší červené víno, ideální k hovězímu nebo zvěřině,“ radí.
