Jak se chovat na pohovoru, jaké oblečení zvolit, jaký výraz nasadit. Takových rad najdou uchazeči o volná místa na internetu spousty. Ale někdy by se jich měli držet i samotní personalisté, kteří kandidáty vybírají. I oni se totiž někdy dopouštějí nepříjemných faux-pas.
1. chyba: Často se stává, že na recepci ve firmě nevědí, za kým mají uchazeče o práci poslat. Neprofesionální přístup prozradí také dlouhé čekání na pohovor nebo neustálé odbíhání zástupců firmy od setkání.
2. chyba: Špatně působí, když se při výběrovém řízení uchazeč dozví, že se změnily podmínky nabízené práce nebo její ohodnocení.
3. chyba: Někdy se ukáže, že vybírající osoba nemá odpovídající znalosti o trhu, na kterém se firma pohybuje. V takovém případě mívají firmy přehnané nároky na hledanou pozici, či naopak nabízejí nízké, neodpovídající ohodnocení. Špatné je, když firma neví, koho přesně hledá, nebo netuší, co od nového člověka vlastně očekává.
4. chyba: Dobrou vizitkou pro firmu rozhodně není pomalý výběrový proces, když dochází k nedodržení termínu slíbené zpětné vazby nebo když pozvání do dalšího kola pohovoru firma neustále odsouvá.
5. chyba: Lidé kladou stále větší důraz na pracovní prostředí. Všímají si, jak vypadají kanceláře nebo výrobní prostory, jaký je dress code nejen na manažerských pozicích, a zajímá je celková firemní kultura. Takže neupravený náborář v kraťasech a ušmudlané košili velký dojem neudělá. Ani neuklizená či špatně uspořádaná kancelář, kde se pohovor koná.
6. chyba: Dobře nepůsobí, když při pohovoru padají otázky typu: Kde se vidíte za pět let? Jaké máte silné a slabé stránky? Ty už jsou prostě passé.
7. chyba: Nepříjemné a neprofesionální je zlehčování zkušeností kandidáta z předchozích působišť. Někdy dokonce vyústí v zesměšňování jeho schopností.
