Před devíti lety si mě pozvali zaměstnanci mé reklamní agentury do zasedačky. Oznámili mi, že odcházejí. Všichni. Do jednoho. Okamžitě. Sebrali se a odešli. A já zůstal v ohromných kancelářích zabírajících celé patro úplně sám.
Dnes se snažím, abych měl nejstálejší tým v odvětví. V reklamní agentuře vydrží zaměstnanec v průměru rok a půl. Jsem vděčný za to, že jeden kolega s námi nyní pracuje již devět let. Dalších pět je u nás pět až osm let.
Nejsem žádný expert na management nebo HR. Po Česku běhá mnoho mnohem zkušenějších a výrazně lepších manažerů než jsem já. Ale chtěl bych se s vámi podělit o své zkušenosti, jak si udržet zaměstnance, které jsem získal za patnáct let, co šéfuji reklamní agentuře RobertNemec.com.
1. Je to vaše chyba
Lidé nastupují do zaměstnání kvůli práci a firmě. Opouštějí ji kvůli manažerům. Jako podnikatel, ředitel nebo manažer musíte akceptovat, že za všechno špatné „pod vámi“ nesete plnou a výhradní odpovědnost vy. A to proto, že jste nedokázali vytvořit prostředí, ve kterém by se ona špatná věc nestala. V horším případě jste ji pak sami zavinili.
Robert Němec
|
„Ředitel“ neznamená, že máte titul, vyšší plat a lepší auto. Ředitel znamená, že za všechno odpovídáte vy. Pokud se vám to nelíbí, staňte se řadovým zaměstnancem.
Nikdo jiný než vy nezařídí, aby vám zaměstnanci neodcházeli. Chcete-li si udržet zaměstnance, musí být vaším prvním krokem to, že před sebou i před zaměstnanci přiznáte, že za všechno špatné můžete ve firmě vy – a začnete se chovat tak, aby se u vás špatné věci dít nemohly.
Nedávno jsem chtěl za každou cenu uskutečnit jeden interní projekt. Moje ego mě naprosto zaslepilo. Vymyslel jsem to, chtěl jsem to a nedokázal jsem od toho ustoupit, i když by bylo lepší to realizovat jindy. A jak to tak bývá, když vás řídí ego, řítíte se do záhuby. A tenhle náš projekt se také řítil do záhuby.
Sezval jsem si všechny členy týmu do zasedačky a povídám jim: „Přátelé omlouvám se vám. Byl jsem pyšný a zaslepený svým egem, takže jsem chtěl ten projekt uskutečnit za každou cenu. Díky tomu jsem přehlédl pravý význam onoho projektu. A díky tomu je ten projekt nyní ve velkém ohrožení.“
Následně jsem na tabuli sepsal své manažerské chyby, které jsem u toho projektu udělal. Řekl jsem všem, že to, jak ten projekt nyní vypadá, je jenom moje chyba. Že se jim všem omlouvám. A že je nyní prosím, aby mi pomohli ten projekt zachránit.
Ten projekt se pak stal nejúspěšnějším v celé naší dosavadní historii.
2. Buďte skromný
Jestli si jako podnikatel myslíte, že budete vydělávat velké peníze, tak se šíleně mýlíte. Když už vyděláte peníze (což je samo o sobě dost těžké), potřebujete peníze na:
- nadprůměrné platy vašich zaměstnanců (aby vám neodcházeli),
- na růst vaší firmy (růst stojí neuvěřitelné peníze),
- na horší léta.
Ekonomika je cyklická. Po dobrých letech přichází ty horší. Až přijdou ta horší, budete zaměstnance zase propouštět, a až se ekonomika zase zlepší, pracně je shánět?
Nebo si chcete nyní postavit vilu – ale vaši nejlepší lidé vám odejdou, protože jste jim nepřidali? Z čeho pak chcete tu hypotéku splácet?
I já jsem po pár letech podnikání udělal klasickou chybu, že jsem začal neskutečně utrácet. Místo toho, abych si vytvářel rezervy na horší časy. Což mě následně přivedlo na pokraj krachu.
Čtěte také |
Jeden můj přítel měl firmu s pobočkami po celých západních Čechách. Pořídil si nová auta, krásný dům a začal chovat koně. Jenže: celá firma byla klasicky zaúvěrována. Přišla krize a banky chtěly, aby jim okamžitě splatil celý dluh.
Protože na to můj přítel samozřejmě neměl, přišel o firmu. A pak i o auta, dům a koně.
Naopak nedávno jsem byl u našeho nového klienta. Majitel vlastní firmu s ročním ziskem 15 milionů korun. Tu firmu vlastní již 20 let. Jeho auto? Ojetý Passat z Německa.
3. Má práce smysl?
Lidé touží po tom, aby jejich práce měla smysl. Když netuší, proč dělají, co dělají, cítí se jako roboti. Ale lidé chtějí, aby jejich život měl nějaký význam. I to je jeden z důvodů, proč jdou do start-upů: chtějí nějak změnit svět, být druhým prospěšní, zanechat zde na zemi něco po sobě.
Když se reportéři zeptali v roce 1968 vrátného v NASA, co tady dělá, odpověděl jim: „Pomáhám dostat lidi na Měsíc.“
A jedna z ohromných chyb, které se my manažeři dopouštíme, je, že nevysvětlujeme, jaký smysl má něco udělat. Upřímně, já mám s vysvětlováním také problémy. Velmi často jej nesnáším. Ale vím, že pokud zaměstnanec do hloubky nepochopí, proč by měl něco dělat, buďto bude dělat danou práci mechanicky, nebo dokonce bude mírně proti tomu. A tak se zapřu a vysvětluji a vysvětluji.
„Musím tady dělat tenhle manuální úkol a totálně mě to nebaví,“ povídá mi nedávno kolega Michal. Pracoval na kampani pro našeho klienta prodávajícího LED žárovky.
Protože Michal je Slovák a pracoval na slovenské kampani, povídám mu: „Kolik dá průměrná slovenská rodina ročně za svícení?“ Spočítali jsme, že 240 eur. LED žárovky jsou zhruba 7x úspornější než klasické žárovky.
„Řekněme, že třetina rodin přejde na LED žárovky. To znamená, že svojí prací pomáháš ušetřit průměrné slovenské rodině 69 euro za rok (1 865 korun). To je 138 milionů eur za rok za celé Slovensko. Chceš pomoci ušetřit Slovensku 138 milionů euro v příštím roce (3,7 miliardy korun)? Pokud ano, pak je potřeba, abys jim s tím pomohl.“
4. Plaťte hodně
V práci trávíme svůj život. A je něco cennějšího než život? Proto lidé vymysleli, že za to, že část svého života doslova obětují někomu jinému, budou chtít peníze.
Jestliže jsem v prvním bodě říkal, že za vše špatné ve firmě může ředitel, za to dobré mohou z velké části zaměstnanci. On ani Steve Jobs by nezvládl mnoho bez spousty dalších lidí, kteří mu pomáhali. Jestliže vám tedy vaši zaměstnanci umožňují prosperovat, měl(a) byste se s nimi rozdělit.
Samozřejmě že totálně nesnáším, když se v práci handrkujeme o to, jak budou platy nastaveny. Ale zjistil jsem, že se prostě vyplatí.
Jedna z totálních nelogičností firemních financí je, že nepostihuje lidi. Dnešní účetnictví bylo vhodné před 150 lety, kdy jste nakoupili stroje a do aktiv v rozvaze jste mohli zanést: „Stroj – 15 000 000 Kč“.
Může se hoditPortál jobDNES.cz přináší každý den nové nabídky pracovních míst. Zaměstnavatelům nabízí možnost najít vhodné uchazeče o práci. |
Jenže dnešní aktiva jsou především v lidech. Řekněme, že k vám do firmy právě nastoupil Elon Musk, ředitel Tesly a SpaceX. Rozvaha si toho vůbec nevšimne. Přitom reálně hodnota vaší firmy právě extrémně stoupla.
Občas za mnou přijde nějaký kolega a povídá mi: „Roberte, pozvali si mě na pohovor do konkurenční agentury.“ Odpovím: „Jo, běž tam, aspoň zjistíš, jak funguje konkurence.“
Za posledních šest let nepřešel ke konkurenci ani jeden z našich kolegů.
5. Mějte jasná pravidla na platy
Lidé nemají problém s tím, že někdo bere více než oni. Ale příšerně je štve, pokud si myslí, že si to dotyčný nezaslouží. Proto jsme v naší reklamní agentuře zavedli tabulky pro jednotlivé pozice. V tabulce si může každý najít, že když chce vydělávat tolik a tolik, musí pro to udělat to či ono. Plat je tak závislý čistě na výsledcích.
Tabulky platí pro všechny, ať už je to muž, žena, ať už pracujete na naší pobočce v Praze nebo v Brně, ať je vám 22 či 50, máte střední školu nebo doktorát. Rozhodující jsou výsledky.
V naší agentuře dokonce průměrné platy zveřejňujeme. Ale jako u všeho platí: overcommunicate a vysvětlujte. Když jsem třeba zveřejňoval průměrné platy, myslel jsem si, že stačí, když nasdílím článek všem ve firmě před publikací, aby se k tomu mohli vyjádřit.
No, měli byste vidět ten povyk, který se zvedl ve firmě po publikaci článku! Hlavně junior konzultanti se zlobili, jak to, že průměrný plat lidí, kteří jsou u nás jeden až dvanáct měsíců, je vyšší než nejvyšší možný plat junior konzultanta. Opakovaně jsem jim musel vysvětlovat, že jeden až dvanáct měsíců jsou u nás i lidé, kteří nastupovali na vyšší pozice, a tedy za vyšší plat. Což zvyšuje průměr.
Správně jsem to měl udělat tak, že jsem měl na poradě vysvětlit, proč je dobré článek publikovat, zeptat se, zda má někdo námitky proti publikaci průměrných platů, vysvětlit vše v článku dopředu, požádat o vylepšení, nasdílet článek všem ve firmě, nechat jej okomentovat a připomínky, pokud to jde, zapracovat.
Jasně, je to strašně práce. Ale buďto si přiděláte práci, anebo naštvete své lidi. A lidi se rozhodují na základě emocí – i o tom, zda opustí vaši firmu.
