Jak jste se k IT dostal?
Vystudoval jsem výstavbu dolů a systémové inženýrství. Pak jsem pracoval v OKD. A OKD bylo svého času tahounem IT technologií v Československu. To je to podhoubí tohoto kraje, to vychází právě z OKD. Tam jsem ale v IT nebyl, pracoval jsem na provoze, normálně jsem fáral. Tam bylo více peněz a nemusel jsem na vojnu. Pak přišla revoluce a já se k IT vrátil. Hned v devadesátém roce. S kamarádem jsme založili firmu.
Čím jste začali?
Tím, že jsme na všechny příbuzné napsali dovoz počítačů, abychom je sem mohli dovézt bezcelně, ale počítačů jsme prodávali minimum. Od začátku jsme chtěli působit ve službách. Měli jsme v plánu vytvořit synergii mezi Západem a Východem, využívat znalostí místních lidí a prodávat je ven.
Pamatujete si na svého prvního zákazníka?
Určitě. NGW. Vodárenská a plynárenská společnost z Duisburgu.
Jak jste se k nim dostali?
Druhý partner firmy žil v Německu a díky němu jsme se dostali k prvním zakázkám. Pak jsme začali vyvíjet vlastní věci.
Co jste vlastně dělali?
Měli jsme vizi, že spojíme geografické informační systémy do jednoho. Tehdy ale jen počítač, který to uměl zobrazit, stál půl milionu. To bylo někde okolo roku 1995. To byla jiná doba.
Co to znamená?
Chtěli jsme spojit ovládání našich čidel na dálku s mapou. Kolem toho jsme vybudovali v Ostravě firmu se 120 zaměstnanci, působili jsme v sedmi zemích světa. Od Belgie po Kazachstán.
Nakonec jste tu firmu prodali.
Po roce 2000 přišla doba, kdy se zmrazil trh. A tehdy přišlo Tieto. A v roce 2002 jsme si plácli. Tak se dostali do Ostravy. Já tam měl kontrakt na tři roky. Pak jsem odešel.
Proč?
Nebavilo mě to. Chyběla mi tam kreativita, stávala se z toho v jistém smyslu montovna. Ale nejsem na tu firmu naštvaný, dali mi velice slušné peníze. Ale být bych tam už nechtěl.
Co bylo pak?
Investoval jsem vydělané peníze do různých start-upů a podobně. Něco vyšlo, něco nevyšlo.
Jak se vám shánějí zaměstnanci?
Špatně. Jako všude jinde ve světě. Máme podstav. Získat dobrého informatika je problém. Ne finanční, oni stojí všude ve světě zhruba stejně. To není problém peněz. Teď je takový boom, že prostě nejsou. Proto zvažujeme expanzi do zahraničí.
Kam?
Do Polska.
To není daleko, proč tam?
Protože tam mají lepší podmínky pro zaměstnávání třeba Ukrajinců a lidí z bývalého Sovětského svazu. Vím o pěti Ukrajincích, kteří by tady chtěli jít hned pracovat, ale já je tady legálně nedostanu. Kdežto v Polsku je umíme zaměstnat okamžitě.
Takže budou platit daně v Polsku, místo aby je platili tady?
Ano. Odvody budou platit tam.
IT boom, o kterém se zmiňujete, je bublina, která za pár let vyšumí, nebo jde o dlouhodobou věc?
To opravdu nikdo netuší. To je velká otázka.
Ptám se proto, jestli mají například rodiče posílat děti studovat informatiku.
Škola je k ničemu. (směje se)
Jak to?
Tak jinak. Dobrá škola je výborná věc. Ale je třeba hodně rozlišovat, kde se studuje.
Jak to mohou rodiče poznat?
To se těžko vysvětluje. Ale když budete studovat na škole, která vznikla třeba jen jako vysavač dotací a o studenty v ní nikdo nemá v podstatě zájem, asi vás nikdy nezaměstnají v IBM. A je rozdíl i v technických školách.
V čem mají studenti největší problémy?
Neumí základy informatiky. Dnes se učí na školách aplikace produktů. Ne informatika samotná. A to je k ničemu. Ale to se dá doučit.
Čili absolventi nemají základy informatiky?
Mají, ale slabé. Více se klade důraz na aplikované věci od konkrétního výrobce. Když to řeknu hloupě, učí se, jak se ovládá Microsoft, namísto toho, aby se učili, jak se ty programy píší.
Ale školy tvrdí, že komunikují s firmami a přizpůsobují tomu výuku.
Nás se neptali.
Moment. Vy jste jedna z největších firem svého druhu v kraji a říkáte, že se vás školy neptají, co byste potřebovali?
Neptají. My totiž nejsme v tom jejich klubu.
V jakém klubu?
To je takový klub, který tady je a kam se všichni nedostanou.
Něco podobného jsem před časem slyšel od někoho jiného. Jde o stejný klub, který má řešit například projekt Smart Cities (projekt Chytrá města, pozn. red.)?
Nevím, jestli o stejný, ale bývá to podobné. Ale na druhou stranu je třeba říct, že jsem o členství v takovém klubu nikdy nestál. My tady nemáme jediného zákazníka. My budujeme partnerskou síť v západní Evropě.
K čemu takový klub existuje?
Třeba proto, že tam získají dotaci na to, aby vymysleli kolo. Když jsem třeba slyšel, že vymýšlejí systém, který by ovládal parkování v Ostravě, tak jsem dostal záchvat smíchu. To je aplikace, kterou dnes obsahuje i ten nejprimitivnější „gisovský“ systém na světě. To je vymyšlené tisíckrát. Ale tady na to byl třicetimilionový grant.
Dobrý kšeft.
To není kšeft, to je zločin.
Takže se školami nespolupracujete?
Já se letos tak trochu vetřel na VŠB, kde mají laboratoř pro výzkum optických kabelů. A ty jsou i součástí našich systémů. Tak jsem si říkal, že taková spolupráce by byla fajn. Poslal jsem jim návrh smlouvy, co by se dalo dělat. Už se nám nikdo neozval. Ticho. A já nemám čas běhat za každým, kdo nemá zájem. Já dělám byznys. Nemám čas strkat někomu peníze, abych se někam dostal.
