Muž se po pražském magistrátu domáhal zejména náhrady ušlého zisku, o který přišel za dobu léčení zlomeniny. Obvodní soud pro Prahu 1 jeho nároku vyhověl a přiznal mu částku 126 tisíc korun.
Magistrát se ale odvolal a Městský soud v Praze v reakci na to konstatoval, že chodník odpovídal povětrnostní situaci, a tudíž nelze dovodit objektivní odpovědnost za jeho špatný stav. „Podle odvolacího soudu nedošlo ani k porušení povinnosti tzv. generální prevence, ani pravidel pro zimní ošetřování chodníku,“ připomněla mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.
Odvolací soud tím vyhověl argumentům magistrátu, že šlo o kalamitní stav a zcela změnil rozhodnutí obvodního soudu, aniž vyslechl svědky či provedl jakékoli další důkazy.
Dovolání pak Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. Muž v něm přitom odkazoval na skutečnost, že ani v případě kalamitního stavu se majitel či správce chodníku nemůže zprostit své povinnosti pouhým konstatováním, že se jednalo o kalamitní stav, ale že bylo povinností magistrátu prokázat, že udělal vše, co bylo v jeho silách, aby škodě zabránil, tedy případně i varoval chodce s tím, že chodníky nebudou s ohledem na kalamitu řádně uklizeny.
„Nejvyšší soud tím vyloučil možnost nechat posoudit otázku správnosti řízení o odvolání, tak otázku povinnosti uklízet nebo neuklízet chodník. Ústavní soud musel řetězec ukončit tím, že rozhodl ve prospěch stěžovatele a řízení před Nejvyšším soudem obnovil,“ uvedl soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk.
Nejvyšší soud proto nyní musí prověřit správnost rozhodnutí městského soudu a eventuálně se také zabývat otázkou odpovědnosti za úklid chodníku. Případ také může vrátit zpět k projednání pražskému městskému soudu.
