Situace, kdy je namístě „přibrzdit“, mohou mít nejrůznější podoby. Jednoduchou ilustrací je případ, kdy vedeme rozhovor s kolegou a začínáme tušit, že jeho další pokračování již není vhodné. Nejen proto, že nemá velký smysl, ale především z toho důvodu, že nemusí skončit dobře.
Pokračování v rozhovoru by nás totiž dříve nebo později mohlo přivést k tématu, na které je kolega citlivý. I naše zdánlivě nevinná otázka by jej proto mohla snadno vyvést z míry. Není-li žádný důvod, abychom se tématu dotkli, je třeba „přibrzdit“. V opačném případě by se totiž náš vztah s kolegou mohl nejen zhoršit, a možná bychom si z něj dokonce udělali zbytečného nepřítele. Pokud jsme v rozhovoru probrali vše potřebné, není důvodu v něm pokračovat.
Podobná je situace, kdy téměř jistě víme, k čemu by při rozhovoru s určitou osobou vedlo, pokud bychom vyslovili určité stanovisko nebo názor. Jde-li jen o naše osobní stanovisko, které navíc není nijak podstatné, a máme-li důvod tušit, že by druhou stranu rozčílilo, je vhodné od něj upustit.
Zbytečné spory
Ještě důležitější je umění „včas přibrzdit“ v situacích určitých sporů, především v případech, kdy víme, že spor nemůžeme vyhrát nebo že výhra v něm nemá ve skutečnosti žádnou cenu. Pokračovat ve sporu je proto zbytečné.
Jan Urban (1953)
 |
Totéž se týká situací, kdy dojde ke sporu, v němž jsme pevně přesvědčení, že máme pravdu. Nejde-li při něm o nic podstatného, není důvod pokračovat. Tedy přít se jen proto, abychom svou pravdu dokázali. Ponecháme-li druhou stranu v představě, že pravdu má ona, ušetříme si zbytečný stres. Navíc získáme čas na něco produktivnějšího.
Obdobný význam má doporučení „včas přibrzdit“ i tehdy, kdy máme sklon s někým soupeřit, a to přesto, že víme, že nám nejde o věc jako takovou (příliš na ní nezáleží), ale jen o soutěžení samotné.
Ještě důležitější pak toto pravidlo může být v případě, kdy se na někoho rozzlobíme a máme tendenci, stále pod vlivem emocí, mu nepříliš vybíravě říci, co si o něm myslíme. Nemáme-li vedle sebe nikoho, kdo by nás v dané chvíli zastavil a poradil nám, abychom od svého vyjádření upustili, je třeba, abychom pravidlo „včas přibrzdit“ uplatnili sami.
„Přibrzdit“ bychom občas měli i směr svého uvažování
Pravidlo „včas přibrzdit“ se nemusí týkat jen našeho jednání. Stejně důležité bývá v situaci, kdy je třeba v daném okamžiku zabránit určitému způsobu nebo směru našeho uvažování.
Čtěte také |
Nejčastěji jde o situace, kdy vedeme úvahy, o kterých tušíme, že nás nikam nepřivedou - v dané chvíli nemají velký smysl, jsou jen ztrátou času, není pro ně vhodná příležitost nebo nás zcela zbytečně stresují.
Ilustrací je situace, kdy se nacházíme na konci velmi náročného pracovního dne nebo týdne, jsme unaveni, a máme navíc pocit, že se nám nic příliš nepodařilo. Začneme proto uvažovat o tom, že bychom možná měli své místo opustit nebo se dokonce věnovat něčemu zcela jinému.
Přinutíme-li se v této situaci „včas přibrzdit“, nebudeme v uvedených úvahách pokračovat. Je totiž velmi pravděpodobné, že vzhledem ke svému stávajícímu rozpoložení bychom se cítili ještě hůře. Je proto rozumnější s nimi vyčkat na dobu, až naše nepříznivé pocity pominou.
Nechceme tím pochopitelně říci, že bychom se nad svým životem neměli občas zamyslet. K tomuto zamyšlení nám však lépe poslouží čas, kdy své úvahy povedeme objektivněji.
Pravidlo, které čelí pokušení a brání stresu
K tendenci pokračovat v činnosti, která v lepším případě nikam nevede a v horším nás zbytečně stresuje, nás mnohdy nutí naše zvědavost, často však i škodolibost, sklon podléhat hlasu svého ega nebo prostě nevhodný zvyk. Bez ohledu na to, co je její hlavní příčinou, bychom si však v podobných situacích měli ve vlastním zájmu uvědomit, že je čas přibrzdit. Tedy zabránit tomu, před čím se nás i naše intuice snaží ochránit.
Čím dříve si toto doporučení osvojíme, tím spíše se nám podaří vyvarovat se chyb i téměř jistého a zbytečného stresu, který si pokračováním v daném jednání dříve nebo později přivodíme.
Vzhledem k šíři situací, kde toto pravidlo úspěšně působí, by se mělo stát jednou z důležitých zásad našeho života. Platí to tím spíše, že jde o pravidlo velmi jednoduché.
