Vysoké venkovní teploty zhoršují pracovní podmínky všem, kdo tráví pracovní dobu pod širým nebem. Ale ani lidé, kteří sedí v kancelářích, to nemají snadné.
„Povinností zaměstnavatele je zajistit podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce. Ochranné nápoje, jak je pojmenovává legislativa, by měly být dostupné na pracovištích, kde se teploměr vyšplhá přes 34 stupňů Celsia,“ říká Tomáš Surka, výkonný ředitel personálněporadenské společnosti McROY pro střední a východní Evropu. To se týká například řidičů z povolání, zedníků, pokrývačů, servírek a dalších zaměstnanců pracujících převážně venku.
Za minimální množství ochranného nápoje se považuje 1,5 litru na osobu na jednu směnu, při extrémních venkovních podmínkách je to až 2,5 litru.
To samé platí pro kanceláře, jakmile teplota vnitřních prostor vystoupí nad 34 stupňů Celsia. Seznam ochranných nápojů vypracovává zaměstnavatel ve spolupráci se závodním lékařem. Pití musí být na pracovišti snadno a rychle dostupné.
Vypni ten větrák, tuhne mi krk
„Není povinností zaměstnavatele, aby pracovníkům zajistil klimatizaci. Pokud však teplota na pracovišti dosahuje více než 36 stupňů Celsia, je nutné individuálně posuzovat tepelnou zátěž zaměstnanců,“ uvádí Tomáš Surka. Některé firmy situaci řeší tak, že zkracují svým zaměstnancům pracovní dobu nebo častěji zařazují přestávky.
Obě možnosti, totiž že klimatizace na pracovišti je i že tam není, mohou vést k řadě zdravotních problémů. Ve vysokých teplotách hrozí úpal a úžeh, střídání rozdílných teplot může způsobit nachlazení či angínu. Některým lidem může klimatizace zhoršovat alergii, způsobit bolest kloubů nebo hlavy.
„Office management nastavuje údajnou ideální teplotu, ale některým kolegům bývá zima, takže i v létě chodí více oblečení,“ říká Jan Pavlovský z pražské IT firmy zabývající se analýzou sociálních sítí. Neexistuje taková teplota, která by vyhovovala všem.
Nastavení klimatizace či větrání proto může být zdrojem konfliktů na pracovišti. „Kolega pouští klimatizaci, i když není vyloženě horko a dalo by se přitom větrat oknem. Vadí mu hluk z ulice a zápach z aut. Když je ale klimatizace puštěná, je to nepříjemné mně i kolegyni, která má navíc alergii na plísně, jež se v klimatizaci usazují. Ze studeného vzduchu mi obvykle zatuhne krk a bolest mě pak trápí i několik dnů. Spory se snažíme řešit kompromisem, tedy krátkým větráním a občasným puštěním klimatizace,“ uvádí jeden příklad za všechny Veronika Dziaková, supervizorka v oděvní firmě.
Podle nařízení vlády má být klimatizace při práci s minimem pohybu regulována na 24,5 stupně. Při lehké manuální práci nebo při řízení osobního vozidla by měla být nastavena na 23 stupňů.
Bez kravaty klidně, v žabkách radši ne
Během horkých dnů se ve firmách a na úřadech toleruje volnější dress code. Týká se to především kanceláří a obchodních pozic, kde se očekává reprezentativnější oblečení. „Ženy nemusejí nosit kostýmky a punčocháče, u mužů se toleruje pouze košile bez saka a kravaty,“ dodává Tomáš Surka.
Nic se však nesmí přehánět. Lidé na některých pozicích, například manažeři nebo zaměstnanci bank, by neměli do práce chodit v žabkách, sandálech, muži v kraťasech, ženy v hodně krátkých šatech. I přes vysoké venkovní teploty se u těchto pracovníků očekává profesionální vzhled.
Naopak IT firmy a startupy plné mladých lidí vyznávají naprosto uvolněnou atmosféru a v žabkách je tam možné chodit klidně celoročně. Velmi často se u takových společností záměrně stírá v oblečení rozdíl mezi managementem a zaměstnanci. Jednatelé nosí kraťasy a tričko stejně jako programátoři. Odpovídá to otevřené firemní kultuře těchto společností.
Zaměstnavatelé mohou letní měsíce využít i k netradičním benefitům. „Máme každý den k dispozici ovoce, přes léto jsou to například osvěžující melouny. Ve velkém vedru dostaneme zmrzlinu a místo oběda jednou za 14 dní grilujeme na terase,“ říká Jan Pavlovský z IT firmy.
