Dokonalý recept, jak vyvážit pracovní a osobní život, neexistuje. Záleží vždy na individuálních potřebách každého člověka. „Nic jako ideální poměr není. Pokud se podíváte na reálný život, zjistíte, že jsou lidé, kteří pracují deset hodin denně a jsou spokojení, jejich rodina to akceptuje a funguje dobře. Naproti tomu jsou lidé zaměstnaní na částečný úvazek, kteří jsou vyčerpaní a ve svém životě nic nestíhají,“ uvádí psycholog Tomáš Vašák.
Nezáleží tedy na tom, jak přesně máte práci a volný čas rozvržené, ale zda jste s daným stavem spokojení. Někdy si stačí jen uvědomit, že se nemá obojí dělit, ale spíše smysluplně skloubit, abyste se cítili dobře. Práci si totiž v některých oborech nutně nosíte domů a nemusí to být špatně. Jindy je zas mnohem efektivnější odejít z práce dříve a dělat něco jiného. Pak přijdou ty pravé nápady, které potřebujete, a projeví se to i na dalším pracovním výkonu.
Srovnejte si priority
Úplně nejdůležitější je udělat si jasno, kdo vlastně jste a co ve svém životě chcete. K tomu můžete využít různé pomůcky, jako si například vytvořit svou osobní vizi nebo navštívit kouče, případně kurz seberozvoje.
Pokud v takových věcech nemáte jasno, snadno se dostanete do kolotoče, kdy se jen množí povinnosti a vy se je snažíte stíhat, ale na nic jiného už si čas neuděláte. „Úkoly se na vás díky moderním technologiím valí prakticky nepřetržitě. Nikdy nemáte hotovo, vyřídíte jeden e-mail a hned přijde druhý, dokončíte jeden projekt a můžete začít další, splníte jeden roční plán a už vám na stole přistane ten na příští rok. Práce prostě nemá dno,“ vysvětluje Tomáš Vašák, jak snadno nerovnováha vzniká. Technologie s takzvaným work-life balance paradoxně vůbec nepomáhají. Práci totiž máte pořád u sebe.
Můžete si vyzkoušet jedno z účinných koučovacích cvičení: představte si, že slavíte devadesáté narozeniny a ohlížíte se za svým životem. Co chcete vidět? Je to porada, diskuse s klientem, noční vyplňování reportu? Nebo je to pohodové posezení s přáteli, výlet s rodinou, amatérský závod na horském kole, cestování? Co se stalo do dnešního dne, již neovlivníte, ale následující roky máte ve svých rukou. „Právě schopnost uvědomit si, co je pro vás důležité, vám dá sílu ubránit si osobní život,“ shrnuje Vašák.
Neporovnávejte se s kolegy
Chcete odejít z práce včas, ale netroufáte si vyjít ze dveří jako první. Všichni ostatní pracují klidně i o několik hodin víc, než je potřeba. Nechcete vypadat jako flákač, a tak zůstáváte, i když práci máte pro dnešek hotovou. Je vám to povědomé? Takové situaci se říká sociální tlak. Samozřejmě mohou nastat mimořádné události, kdy je opravdu nutné zůstat v práci déle, a pak asi není fér nechat ostatní ve štychu. Pokud je to však pravidlo, je něco v nepořádku.
Nejelegantnějším řešením je podle psychologa Tomáše Vašáka obrátit logiku věci. Podívat se na kolegy a v duchu je politovat: Chudáci, jsou tak neefektivní, že nedokážou zvládnout práci tak rychle jako já. Pak se ujistit, že jste stihli, co jste chtěli, a v klidu odejít. „Pokud vám šéf vyčítá malé zaujetí, převeďte řeč na výsledky. Každý pracovník by totiž měl být hodnocen právě za ně a ne za opotřebovávání kancelářské židle,“ říká Vašák.
Novodobým trendem je zkracování pracovní doby. Pokud máte méně času na svůj úkol, nutí vás to pracovat efektivněji. Nebrouzdáte na internetu, vyhnete se diskusím s kolegy, soustředíte se jen na výsledek. Jenže pokud takovým tempem budete pracovat delší čas, rychle se vyčerpáte a budete dělat zbytečné chyby. „Současné výzkumy navíc ukazují, že například pro kreativitu je důležité se s prací trochu lajdat, kreativita přináší efektivitu vyššího řádu - nový postup a inovace,“ upozorňuje Vašák.
Plánujte si i volný čas
Velmi důležité je plánování. A to nejen pracovních úkolů, ale všeho, čemu se chcete věnovat. Když si volný čas nenaplánujete vy, tak to udělá někdo jiný. Bohužel ale ne tak, jak byste si představovali.
Není potřeba mít minutový harmonogram na všechno, co děláte. Ten je podle psychologů dokonce slepou uličkou. Zboří se vám totiž jako domeček z karet v momentě, kdy se objeví něco neplánovaného, a neponechává žádný prostor spontánnosti. „Plánovat osobní život znamená prostě najít si čas na to, co skutečně chcete, a pak to udělat,“ říká Tomáš Vašák. Výroky jako: měl bych více číst, měli bychom častěji volat rodičům, měla bych začít cvičit... zůstávají často sny a přáními.
Nechte si čas na zahálku
To, jak trávíte volný čas, má velký vliv na vaši celkovou spokojenost, ale i na to, jak moc si od práce odpočinete. Máte-li ve svém volnu málo zážitků, pohybu a nestereotypních činností, nebude pro vás tak odpočinkové, jak by mohlo být. Zároveň přeplněný diář nedává prostor nicnedělání, které je jednou za čas také velmi prospěšné.
Podle psychologů je plánování volného času velmi individuální a i zatracované činnosti, jako je hraní počítačových her, mohou být užitečné. „On-line hry jsou pravděpodobně sportem zítřka. Už nyní se na mistrovství v nich dívají miliony diváků. Netroufám si soudit, zda je špatné strávit večer u leteckého simulátoru či oblíbeného seriálu. Nicméně, pasivní odpočinek má nižší účinek na regeneraci psychických sil a ve finále má negativní dopad na zdravotní kondici,“ vysvětluje Tomáš Vašák.
Základem je tedy pestrost. Kombinace aktivit je něco, co většinu lidí uspokojuje a nabíjí energií. Činnosti, které chcete ve volném čase zachovat, plánujte a vytvořte si na ně návyk. Uvažujte, co všechno vám dávají, v čem vám prospívají. Pro aktivní odpočinek je nutné překonat počáteční nechuť a lenost, ale po čase vás to začne bavit. Nezapomínejte ani na čas čistě jen pro sebe. V práci ani doma vám nikdy nikdo nepoděkuje za to, že se zcela rozdáváte.
Nepropásněte svůj život
„Zejména u mladší generace se work-life balance stává hlavním tématem a zvyšuje se i počet lidí, kteří jej mají na přednějším místě než výši mzdy. Na rozdíl od starší generace. Zaměstnavatelé se snaží nabízet například pružný začátek pracovní doby nebo home office. Některé firmy umožňují vzít si s sebou do práce dítě, jiné rovnou zřídí firemní školku. Stále více podniků na pracovní dobu nehledí vůbec, důležité jsou pro ně dosažené výsledky zaměstnance,“ říká výkonný ředitel personálněporadenské společnosti McROY pro střední a východní Evropu Tomáš Surka.
Zvýšený zájem je daný i tím, že stále více lidí bojuje s dopady nevyváženého života. Třeba s demotivací v práci. Na začátku vás uspokojuje, jak jste důležití, kolik toho dokážete vyřešit či jak jste vytížení. Ale po pár letech se na zaměstnání začnete zlobit, štve vás a chcete uniknout stereotypu. Jenže problém není v té práci, ale právě v nerovnováze.
Stupňující se demotivace může přejít ve vyhoření. Dalším dopadem je omezený rozhled. „Jedna manažerka mi líčila svůj pracovní týden. Ráno vstává v půl šesté, od půl sedmé má fitness, v půl deváté příjezd do práce, v sedm odchází a od půl osmé má jazykovou lekci. Pak už si dá jen večeři a jde spát. Vypadala opravdu dobře a já se cítil trochu zahanbený. Jenže pak mi došlo, že nemá rodinu a že se s ní kromě práce vlastně nedá moc bavit. Doslova omezila svůj život a pohybovala se jen v předem nastavených kolejích. A já se bojím, že pokud se jednou ohlédne, bude velmi nespokojená,“ vypráví Tomáš Vašák.
Jsou věci, které prostě nelze dohnat: děti rostou, blízcí odcházejí. Práce je důležitou součástí života, pokud však nahradí život jako takový, začne unikat jeho smysl.
Work-life balance je harmonie mezi osobním a pracovním životem. Snaha vybrat priority a sladit je, aby vzájemně fungovaly a vedly ke spokojenému, naplněnému životu v rovnováze. Tuto rovnováhu dnes hledá velké množství lidí, kteří nechtějí sklouznout k workoholismu, vyhořet nebo ztratit svůj volný čas. Podle studie CFIB jsou zaměstnanci díky možnosti sladit pracovní a osobní život o 34 procent produktivnější a jejich nemocnost se snižuje dokonce o 48 procent.
