Být digitálním nomádem není druh práce, ale životní styl, říká marketér, fotograf a spoluautor knihy Travel Bible Matouš Vinš, který už viděl kus světa. Termín digitální nomád je v posledních letech stále používanější. Označuje lidi, kteří pracují na cestách jen se svým notebookem a připojením k internetu.
Tento způsob života vyhledávají především mladí, ale není to pravidlo. Cestují tak lidé, kteří jsou single, stejně jako skupiny přátel, páry nebo i celé rodiny. Mezi těmito kočovníky jsou často i ti, kteří opustili vysoké pozice a mimořádné platy proto, aby si odpočinuli. Chtěli žít jinak a dokazují, že to jde i bez každodenní rutiny v kanceláři.
Touha po volnosti a poznání
Hlavním heslem digitálních nomádů je žít naplno každý den. Chtějí neustále objevovat nová místa a cizí kultury. Stereotypní práce nebo jasně stanovená pracovní doba pro ně nejsou to pravé. Naopak možnost poznávat svět víc než jednou za rok na dovolené je jejich priorita i motivace. Někteří odcestují na pár týdnů, jiní na několik měsíců, další se do rodné země nevrátili už několik let.
Připravte si startovné Ilustrační snímek |
„Vždycky jsem rád cestoval a hledal jsem způsoby, jak cestování propojit s prací,“ říká třiadvacetiletý Matouš. „Ze začátku jsem se hodně věnoval psaní a focení, postupně mi ale došlo, že práce na dálku v oboru, který můžu dělat on-line odkudkoliv, je o hodně lepší varianta,“ říká mladík, podle něhož šlo v první řadě o výši výdělku.
Zároveň věděl, že kdyby měl cestování dlouhodobě přímo propojené s prací, zdaleka si ho tak neužije. Před čtyřmi lety se začal naplno věnovat reklamě na Facebooku a tu na volné noze dělá dodnes. „A vzhledem k tomu, že Travel Bible se postupně z knihy přerodila v celou firmu, čím dál víc času a energie dávám právě jí,“ dodává Matouš Vinš.
Záleží na prioritách
Digitální nomádi tvrdí, že cestovat může každý. A to tak často, jak jen to je možné. Zdaleka ne všechny pracovní pozice nebo zaměstnavatelé to však umožňují. Nejideálnější jsou obory IT, programování, fotografování a grafika, on-line marketing, copywriting nebo překladatelství.
„Mnohem důležitější než konkrétní obor je hlavně to, jestli člověka práce baví, je v ní dobrý, je spolehlivý, dokáže jasně komunikovat a umí se prodat. Pomůže i obecný rozhled, přesah do okolních oborů a logicky také odměny ze zemí, kde jsou obecně vyšší platy. Kapitola sama pro sebe je potom firemní podnikání a investice,“ myslí si mladý cestovatel.
Ale kdo má rád své zázemí, stěží odjede na rok potulovat se světem. Navíc by se musel o své místo prát mnohem více než doma. „Mezi největší nevýhody patří mnohem náročnější komunikace s klienty, zaměstnavatelem, kolegy. Rozhodně to ale není neřešitelný problém, je to jen dovednost, kterou je potřeba se naučit,“ říká Matouš Vinš.
Naopak za výhodu považuje možnost být téměř kdekoliv na světě, aniž by si musel brát dovolenou. „Já třeba, stejně jako mnoho dalších nomádů, špatně snáším středoevropskou zimu, takže se prostě přesunu někam, kde je zrovna teplo. Někteří využívají i toho, že mohou žít v levnější zemi, než je ta, ze které je platí. Skvělá je i možnost mnohem lépe poznat státy, kde zrovna žijeme, než kdybychom přijeli jen jako turisté,“ dodává Matouš Vinš.
Chce to disciplínu
Zaměstnání na volné noze není tolik omezeno pravidly, což ale neznamená, že jsou digitální nomádi méně disciplinovaní. Naopak, u práce na dálku je zodpovědnost důležitější než u té klasické. Klienti si totiž lehce mohou najít náhradu.
„Tento životní styl se hodí pro každého, kdo je schopný pracovat samostatně a umí si udržet pracovní morálku, i když na něj nikdo nedohlíží. Dá se říct, že téměř kdokoli, komu vyhovuje práce z domova, může pracovat i z jiné země,“ myslí si Matouš. „Disciplína je samozřejmě velmi důležitá. Stejně jako to, jestli člověka práce baví. Pokud ne, jen velmi těžko se v cizí zemi donutí něco udělat. Lákadel, která ho rozptylují, je tam totiž mnohem víc než doma.“
A co radí? Vždy pomůže udržovat si pravidelný denní režim, najít si vhodný systém osobní produktivity a co nejvíce omezit vyrušování. Pokud se potřebuje koncentrovat na práci, vypíná veškerá upozornění na počítači i telefonu, někdy se dokonce úplně odpojí od internetu.
Méně znamená na cestách více
Digitální nomádi cestují nalehko, většinou jim stačí pár kousků oblečení, dobré pojištění a pas. Ideálně tedy dva, jeden nechávají v Česku pro případ ztráty toho, který mají s sebou na cestách. Většina z nich navíc jezdí do tepla, takže odpadnou starosti se zimním oblečením.
Nomádi se shodují, že nejdůležitější je mít doklady, zajištěný přístup k internetu a dobrou moderní technologii. Bez spolehlivého počítače, telefonu, případně fotoaparátu a přenosného routeru se neobejdou. Stěžejní je pro ně zálohování, proto nejčastěji používají cloud nebo externí disky.
Matouš byl zatím nejdéle v kuse pryč osm měsíců. „Většinou odjedu na celou zimu pryč a na léto jsem ve střední Evropě. Nejdelší dobu jsem zatím žil v severním Thajsku. Dost času jsem ale strávil i ve Vietnamu a pak měsíc až dva v zemích jako Japonsko, Austrálie, Portugalsko, Nizozemsko nebo Německo. Také dělám kratší výlety po okolí, takže jsem cestoval například po Laosu, Barmě či Malajsii.“
Abyste se mohli vydat na delší cestu, nemusíte nutně být mladý muž bez dětí a dalších závazků. Někteří jdou pěšky, jiní jedou na motorce, autem nebo žijí v karavanu. Mladá cestovatelka Dominika Gawliczková dojela na své „dvěstěpadesátce“ až do Kyrgyzstánu. Novinář a spisovatel Ladislav Zibura píše knihy o svých pěších túrách po Asii i Evropě.
Známý cestovatel Vítězslav Válka zase v karavanu křižuje Evropu s ženou a dvěma dětmi. Jeho snem je takto procestovat celý svět. Překladatelé Lucie a Karel Tatranští pracují na cestách už od roku 2015. Se svými třemi dětmi vyrazili poprvé autem po Evropě. Jak sami říkají, vyhovuje jim „pomalé cestování“, což znamená, že na jednom místě zůstávají obvykle půl až tři čtvrtě roku. Možností je mnoho, stačí jen vyrazit.
