Ludmila Olšáková pracuje na pozici IT analytičky v bance. V roce 2017 dostala výzvu od svého zaměstnavatele k tomu, aby se podrobila periodické lékařské prohlídce kvůli posouzení zdravotní způsobilosti k lékařce z Dopravního zdravotnictví.
Nutnost podstoupit povinnou lékařskou prohlídku se jí ovšem nelíbila, protože neměla dobré předchozí zkušenosti s lékaři.
Pracovně lékařská prohlídka Prohlídka má zjistit zdravotní stav a posoudit, zda jsou nutná omezení či dokonce vyloučení zdravotní způsobilosti k určitému typu práce. Člověk při nástupu do zaměstnání musí podstoupit vstupní prohlídku. Periodickou prohlídkou musí člověk s ohledem na svůj věk či typ práce podstoupit jednou za rok nebo dva; případně čtyři, nebo šest let. |
Těsně před prohlídkou si tak pro jistotu vyžádala od lékařky popis rozsahu prohlídky a zdůvodnění nezbytnosti jednotlivých vyšetřovacích úkonů pro bezpečnost práce. Podle odpovědi zjistila, že součástí prohlídky je základní fyzikální vyšetření či vyšetření moči a odběr anamnézy.
Zároveň ženě bylo řečeno, že k celé věci není nutný dřívější písemný informovaný souhlas a že v případě, že se odmítne prohlídce podrobit, nebude jí vystaven posudek o zdravotní způsobilosti. V takovém případě by Olšáková přišla o práci.
Na prohlídku k lékařce tak nakonec šla, i když podle ní proti své vůli.
„Vadí mi, že je tam známka politické represe. Je to přístup ‚Dokud nesplníte tento formální úkon, který vám nikdo nevysvětlí, tak přijdete o zaměstnání‘. Jaký je rozdíl mezi přístupem tohoto státu teď a komunistického státu, který říkal, že pokud nepodepíšete něco, nebudete zaměstnán?“ otázala se těsně před začátkem jednání městského soudu.
Podle právničky Olšákové bylo lékařskou prohlídkou totiž zasaženo do práv její klientky. „Povinné pracovně lékařské prohlídky v případě nerizikových zaměstnání, jako je právě práce klientky – IT analytička, jsou nepřiměřeným zásahem do autonomie člověka, do jeho práva na svobodný a informovaný souhlas a do jeho práva rozhodovat o svém těle,“ uvedla její právnička Zuzana Candigliota.
„Člověk by se měl rozhodnout“
Podle argumentace jí a její klientky by se měl člověk sám svobodně rozhodnout, zda si přeje, nebo nepřeje prohlídku. „Na tomto principu je založena Úmluva o lidských právech a biomedicíně, proto chceme, aby obecné soudy daly podnět Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti povinných prohlídek pro nerizikové zaměstnance,“ dodala právnička.
Podle výpovědi Olšákové se lékařka vůbec nesnažila zjistit její názor na pracovní prostředí, ani popsat vykonávanou práci. Dokumentaci od praktického lékaře mechanicky přepsala, následně Olšákové změřila tlak, vyšetřila moč, provedla vyšetření fonendoskopem, vyšetření břicha, zraku a sluchu.
Text omluvy, kterou paní Olšáková požadovala od Dopravního zdravotnictví „Vážená paní Olšáková, omlouváme se Vám, že jsme po Vás vyžadovali podstoupení vyšetření, která nebyla potřebná pro posouzení Vaši zdravotní způsobilosti pro práci IT analytičky, ani nebyla potřebná pro ochranu jiných osob, čímž jsme zasáhly do Vašeho práva na nedotknutelnost osoby a soukromí a do práva na svobodný a informovaný souhlas." |
Podle právničky žádné z vyšetření nemělo logickou vazbu na posouzení zdravotní způsobilosti její klientky k výkonu práce jako IT analytičky. „Jiná než takto nezbytná vyšetření ve spojitosti s konkrétní prací je nutno považovat za neoprávněný zásah do práva žalobkyně na nedotknutelnost, soukromí a do práva na informovaný souhlas,“ uvedla advokátka v žalobě.
Na Dopravní zdravotnictví tak Olšáková podala žalobu s žádostí o omluvu. S tím ovšem u soudu neuspěla a Městský soud v Praze potvrdil rozsudek prvního stupně.
Podle soudkyně Veroniky Křesťálové se Olšákové v žalobě domáhala špatné omluvy. Žena chtěla, aby se jí Dopravní zdravotnictví omluvilo za to, že po ní vůbec vyšetření chtělo. Podle Křesťalové ale měla spíše žádat omluvu za vyšetření samotné. To totiž Olšákové vadilo nejvíce.
„Neboť samotným požadavkem na vyšetření k zásahu do osobnostních práv dojít nemohlo,“ uvedla soudkyně.
Podle ní přitom Olšákové nejvíce vadila až samotná prohlídka. Písemný souhlas navíc v celé věci podle soudkyně nebyl potřeba. K prohlídce se totiž Olšáková dostavila i poté, co se o prohlídce dozvěděla podrobnosti. „Dala tím tak najevo, že s prohlídkou souhlasí,“ řekla Křesťanová.
Snaha změnit zákony
Olšáková se však nechce jen tak vzdát, ráda by změnila legislativu. „Jedna věc je zdravotní způsobilost, druhá je ochrana zdraví při práci. A ministerstvo zdravotnictví tyto dvě věci dává dohromady. A já bych chtěla, aby se toto změnilo,“ uvedla Olšáková. Podle ní by měla být vyžadována zdravotní způsobilost pouze u profesí, kde je to potřeba a opravdu nutné.
Povinnost zaměstnance podrobit se pracovně lékařské prohlídce je v současné době stanovena v zákoníku práce a v zákonu o specifických zdravotních službách.
Poradna: musím na prohlídku nařízenou zaměstnavatelem? |
„Ministerstvo zdravotnictví bylo předkladatelem zákona o specifických zdravotních službách, kde je problematika pracovně lékařské služby řešena. Nejedná se o svévoli rezortu zdravotnictví k usměrňování posudkové činnosti zaměstnanců nebo uchazečů o zaměstnání,“ uvedla tisková mluvčí resortu Gabriela Štěpanyová. Podle ní jsou pracovně lékařské prohlídky jeden z klíčových prvků bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců.
O změně této legislativy v současné době resort neuvažuje.
Přestože Olšáková s žalobou neuspěla u prvního, ani u druhého stupně soudu, vzdát se nechce. Přemýšlí o tom, že podá dovolání k Nejvyššímu soudu.
