Finanční poradci se ne vždy těší u veřejnosti dobré pověsti. Proč podle vás?
Jsou to dozvuky let minulých, které už ale dávno neplatí. Byly doby, kdy poradce mohl dělat téměř kdokoli, takže poskytnuté služby někdy nebyly na takové úrovni, na jaké měly být. Pro média byly pak některé excesy vítaným tématem. V lidech tak narůstal negativní pocit, že jsou všichni poradci stejní. Ale nebyla to pravda. I tehdy byla spousta dobrých poradců a dnes už je to úplně o něčem jiném. Dnešní poradce není v uvozovkách žádný pojišťovák ve fialovém saku a sandálech, který chodí po bytech s aktovkou a seká pojistky jako na běžícím pásu. Dnešní poradce je profesionál na velmi vysoké úrovni.
Mnoho lidí však špatnou zkušenost s poradci a zprostředkovateli udělalo. Sám jste to zmínil. Co naznačuje, že dnes už je to jinak, že se situace zlepšila?
Jasně to vyplývá ze statistik, které v rámci dohledu vydává Česká národní banka, a stejně tak z interních záznamů profesní asociace.
Pokud přesto dojde k neetickému jednání ze strany poradce nebo zprostředkovatele, kam se může klient obrátit pro pomoc?
Pokud dotyčný poradce pracuje pro společnost, která je členem České asociace společností finančního poradenství a zprostředkování (ČASF), tak se jeho klient může obrátit na nás. ČASF má přísný etický kodex a podmínkou členství v asociaci je tento etický kodex dodržovat. Součástí asociace je pak etická komise, která případné podněty řeší. Dále je možné obrátit se také na finančního arbitra nebo přímo na ČNB.
Marek Černoch
|
A co naopak, když se ukáže, že klient byl poškozen bankou nebo třeba pojišťovnou? Může mu pomoci finanční poradce či zprostředkovatel?
Poradci mají s klienty většinou dlouholetý vztah a starají se o jejich finance se vším všudy. Poradce se stává takovým rodinným lékařem přes finance. Na trh přicházejí neustále nové a nové produkty a je fajn, když máte někoho, komu můžete věřit nebo na koho se můžete obrátit. Pokud má dobrý poradce pocit, že některá instituce se chová neprofesionálně, určitě pomůže.
Má podle vás smysl rozlišovat bankovního poradce či zprostředkovatele od takzvaně nezávislého poradce a zprostředkovatele? Kde klient najde spíše lepší službu?
Bankovní poradce je zaměřen na jeden produkt nebo na produkty banky, pro kterou pracuje. Nenabídne produkt jiné banky, i když by pro klienta byl třeba výhodnější. Nezávislý poradce má přehled a zná produkty napříč trhem. To je pro klienta výhoda.
V parlamentu je nyní projednávána novela, která ukládá poradcům a zprostředkovatelům nahrávat hovory s klienty. Vy ji kritizujete, proč?
V projednávané novele o podnikání na kapitálovém trhu kritizujeme jediný bod, a to je právě povinnost nahrávat plošně hovory poradců s jejich klienty. To si do novely nad rámec původního evropského nařízení, a dokonce i nad rámec původní implementace Ministerstva financí ČR, prosadila až následně Česká národní banka. Důvod naší kritiky plošného nahrávání telefonních hovorů je fatální průlom do soukromí poradců a hlavně jejich klientů. Taková povinnost tady nikdy nebyla a snaha toto prosadit by měla být varovným světlem pro všechny, že orwellovský stát je na spadnutí.
Splňte si své sny. Začněte investovat ještě dnes. Poradíme, jak. |
ČNB ale tvrdí, že tato povinnost tady v minulosti byla a osvědčila se. Stejně to vidí ministerstvo financí. Navíc už dnes se mnoho těchto hovorů nahrává. Proč se tedy tolik bráníte?
Ano, hovory, kde se obchod uskuteční, se už teď nahrávají. To je v pořádku. V novele to ale ČNB rozšiřuje na povinnost nahrávat a archivovat i hovory, kdy k žádné investiční službě nedojde. I když se bude chtít například poradce s klientem jen domluvit na osobní schůzce. To je neakceptovatelné. Jak jsem už říkal, poradci mají většinou s klienty důvěrný, dlouholetý vztah a v telefonu se baví i o osobních věcech. A novela by znamenala povinnost nahrávat a pět let archivovat tyto hovory včetně všech důvěrných informací, které v takových hovorech zazní.
A to je skutečně tak velký problém, zvlášť když dnes je člověk monitorován na každém kroku?
Tady nejde o volání na call centra nebo s dotazem do nějaké instituce, kde člověka na druhé straně linky neznáte a asi nikdy ani nepoznáte. Mezi poradci a klienty jde o důvěru. Budou zaznívat důvěrné informace o dětech, o zdraví, o finanční situaci atd. Prostě věci, do kterých nikomu cizímu nic není. Tyto hovory pak budou archivovány u telefonních operátorů nebo ležet na serverech bez kontroly. Kdo je bude poslouchat nebo jestli je, v tom horším případě, nezneužije? A takových hovorů budou archivovány desítky milionů. Není to už náhodou spíš Velký bratr?
Ministerstvo financí spolu s ČNB ale zase argumentují tím, že nahrávání hovorů dává smysl, protože může odhalit neetické chování poradců a zprostředkovatelů. Proč s tím nesouhlasíte?
Ministerstvo financí a ČNB argumentují například tím, že chtějí chránit před přeshraničními obchody. Ale když je firma vedená třeba na Kypru, tak jim budou nahrávky k ničemu. Dalším argumentem, který zazněl, je ochrana v rámci korporátních dluhopisů. Ano, ČASF dlouhodobě upozorňuje, že korporátní dluhopisy bez regulace a kontroly nad tím, kdo a jak je vydává a distribuuje, budou problém a ČNB by to měla řešit. Stačí se podívat, jaké emitenti slibují roční výnosy, často v řádu desítek a více procent. Pokud by došlo i jen na malou recesi, nastal by opravdu problém. Ale ani to nahrávání telefonátů rozhodně nevyřeší. Tak k čemu má přispět plošné nahrávání?
Myslíte, že současnou podobu novely zákona zvrátíte?
Pevně v to doufáme. Nejsme to jen my, kdo s nahráváním nesouhlasí. S podobou zákona nesouhlasí banky, ale i Hospodářská komora, Asociace malých a středních podniků a Sdružení českých spotřebitelů. Podle průzkumu nesouhlasí ani občané. Ze strany ministerstva a centrální banky je tedy absurdní říkat, že se tím chrání spotřebitelé, když ani sami spotřebitelé nesouhlasí s plošným nahráváním a archivací hovorů. A ještě důležitá poznámka. ČNB toto plošné nahrávání prosazuje na základě necelých 50 podnětů ke stížnostem. To říkám na základě Zprávy ČNB o dohledu za rok 2018.
Kolik máte ročně stížností na neetické chování poradců a zprostředkovatelů?
Za mého působení, tedy za více než rok, jsem měl dva telefonáty, kdy si klient chtěl stěžovat, ale ani jeden z nich se netýkal poradců z řad členských společností. Doporučil jsem tedy obrátit se přímo na ČNB.
Jak obecně hodnotíte dohled nad finančními poradci a zprostředkovateli. Kde funguje dobře, kde naopak selhává?
Finanční poradci jsou dnes pod přísným dohledem a regulací, musí absolvovat náročné odborné vzdělávání, kde řeší s lektory nejen teoretické znalosti, ale i složité případové studie. Musejí pak projít opravdu náročnými zkouškami. Takže tuto práci dělají lidé, které tato práce baví a kteří ji dělat chtějí. A v případě, že se v praxi chovají neprofesionálně, hrozí jim od ČNB velká sankce. ČNB má spoustu nástrojů k dohledu a efektivně je využívá. Tady si myslím, že problém není.
Sám jste ale zmínil problematičnost přeshraničních obchodů nebo i dluhopisů netransparentních firem. Máte za to, že zde dohled selhává?
Co se týče přeshraničních obchodů, je to o nastavení legislativy a jejího sjednocování mezi státy. U korporátních dluhopisů už ČNB také nějaké kroky dělá. Ale třeba v rámci povinného nahrávání je to jen ulehčování si práce tam, kde to není nutné, a navíc bez efektu. Přinese to jen problémy a průlom do GDPR. K tomu je třeba dodat, že náklady na takovou povinnost budou s velkou pravděpodobností pro menší a střední společnosti znamenat krach. Mluvíme tady o statisících až desítkách milionů korun ročně.
Mnoho lidí se finančním poradcům a zprostředkovatelům stále vyhýbá jako čert kříži. Máte za to, že je to správný přístup, zvládne se dnes člověk v široké nabídce finančních produktů s mnoha podmínkami vůbec zorientovat?
Nemyslím si, že by se dnes lidé poradcům vyhýbali. Náhled na poradce se díky jejich profesionalizaci opravdu zlepšuje. A k té orientaci. Někdo, kdo se o finance zajímá, má možná dobrý přehled, ale většina lidí ne. To je můj názor. Produktů v rámci financí a pojištění je opravdu mnoho a dynamicky se mění. Co je dobré dnes, nemusí být už třeba za pár měsíců až tak výhodné. S rostoucí ekonomikou se mění u lidí i finanční priority, a když máte najednou více peněz, chcete je zhodnotit nebo se třeba lépe pojistit. V takové chvíli je dobré jít za někým, kdo tomu rozumí. V záplavě reklam na úvěry, hypotéky, na všelijaké akciové burzy není opravdu jednoduché se orientovat.
Velké téma je i finanční gramotnost Čechů. Je podle vás dobrá, nebo naopak špatná?
Zlepšuje se, ale stále to určitě není ideální. Je stále mnoho lidí, kteří vám řeknou, že úvěr a hypotéka jsou to samé, že akcie a dluhopisy jsou to samé. Že pojištění je jen vyhazování peněz a obzvláště je oblíbená věta „…mně se nic stát nemůže“. Ta už se mnoha lidem vymstila. Chápu, že říct někomu, komu je 20, že jednou bude v důchodu a měl by si na to něco naspořit, je jako říct, že poletí na Mars, ale čím dřív se začnou mladí lidé učit zodpovědnosti vůči sobě, tím líp.
Ministerstvo financí se pustilo do osvětového projektu na téma finanční gramotnost. Je to podle vás dobrá cesta? A obecně, co by měly dělat úřady, ale hlavně sami lidé, aby byli více finančně gramotní?
Už od školy by se mělo tomuto tématu dávat více prostoru. Školní osnova sice pár informací dává, ale učení se zodpovědnosti není nikdy dost. Celkově se o finanční gramotnosti mluví dlouho a je to dnes takové „sexy“ téma, ale reálně se v tom až tolik neudělalo. Čím víc budou lidé umět pracovat se svými penězi, tím větší to bude mít efekt nejen pro ně, ale i pro stát. Takový malý příklad. Před Vánoci jsou televize a internet plné reklam na všemožné „výhodné“ úvěry, půjčky na dárky a podobně. Je to lákavé, ale pak přijde krok dva, a to je realita splácení. A nad tím už lidé nepřemýšlejí. Následky jsou pak neradostné. Přitom by stačilo jen trochu zodpovědnosti a finanční gramotnosti.
Do finančnictví čím dál více promlouvají i technologie. Například banky se snaží o to, aby si lidé hypotéky vyřídili sami po internetu a bez poradců. Je to podle vás správný trend?
Je to trend, který přináší doba, a inovace a digitalizace v této oblasti přinášejí určitě mnoho zajímavých a v některých oblastech zjednodušujících věcí. Ale u všeho.
U kterých finančních produktů podle vás do budoucna dojde k potlačení role poradců a zprostředkovatelů s tím, že je nahradí technologie?
Záleží hodně na produktu. Když si člověk dá srovnávač povinného ručení, kde je dominance ceny a zadáváte jen pár údajů, splní to očekávání. Ale tam, kde je třeba více citu, například u penzijního spoření, je lepší osobní konzultace s profesionálem. To už není jen o zadání pár čísel na internetu. Jak říká můj kolega – pokud chce být finanční poradce jen živý „srovnávač“, vyhyne. Ale finanční poradce coby pomocník u složitých produktů a finanční kouč, ten bude navždy.
