Na účtence ze supermarketu čtu: Schovej si mě a hrej o třicet vozů, patnáct skútrů a poukázky. Z cestovky mi přišla zpráva: Nepropásni last minute.
V hobbymarketu jsem si před lety koupila myčku. Prodavači, který chtěl můj mail, jsem ho neprozřetelně sdělila v domnění, že potřebuje upřesnit čas dodávky zboží. Od té doby mi několikrát týdně chodí takovéhle zprávy: Notebook speciálně pro tebe. Nezapomeň na speciální nabídku. Zarezervuj si lednici na prodejně a vyzvedni si ji úplně zdarma.
Jedna sedmdesátiletá bývalá prodavačka mi nedávno vyprávěla, že si přes e-shop objednala oblečení. Nyní jí každý týden chodí mail s dalšími nabídkami a ten začíná: Anno, svět módy Ti leží u nohou. „Proč mi prodejci tykají?“ diví se. „Copak bych si jako prodavačka dovolila zákaznici tykat? Nebo si myslí, že když si někdo přes e-shop objedná mikinu a tričko, je mu automaticky šestnáct? Se staršími zákazníky nepočítají? Zvláštní přístup.“
Tykání či vykání začalo rozdělovat společnost. Ať použijete jakoukoli formu, je vysoké riziko, že se nezavděčíte všem.
