Ještě dříve, než rodič vybaví své dítě peněženkou s několika drobnými, by ho měl se světem financí seznámit jednoduchým způsobem. Stačí ho s sebou například několikrát vzít na nákup oblečení nebo potravin. Dítě tak přirozeně a velmi rychle pochopí, jak to s penězi chodí a že se za věci platí.
„Okolo třetího roku věku můžeme dítě do placení nějakým způsobem zapojit, může matce pomáhat vyndat peněženku nebo předat samo menší obnos na pokladně,“ radí psycholog ze společnosti New Perspective Solution Petr Kornacki.
Samotné kapesné pak doporučuje spojit se začátkem školní docházky. Takové období je pro děti podle Kornackého významným předělem v životě a krokem k rozvoji jejich samostatnosti.
Jaký rodič, takové dítě
Psycholog zároveň upozorňuje i na způsob hospodaření samotných rodičů a vlivu na to, jak bude pravděpodobně v budoucnu s penězi zacházet i jejich dítě.
„Pokud je u nás něco v nepořádku, nemůžeme očekávat, že to naše děti nebudou vnímat a naučí se s penězi zacházet jinak, než jak jim to většinou neuvědomovaně předvádíme,“ popisuje Petr Kornacki.
Jeho slova potvrzuje svou zkušeností z praxe finanční poradce skupiny Partners Ondřej Hatlapatka. Podle něj se schopnost vyjít s penězi, stejně jako si na něco ušetřit, v rodinách často přenáší z generace na generaci.
„Mám klientku samoživitelku se dvěma dospívajícími dětmi, která pracuje ve školní jídelně. I přes její podprůměrný měsíční příjem dostávají její děti kapesné zhruba 400 korun na měsíc a ušetří si z něj i na oblečení,“ říká Ondřej Hatlapatka.
Pro srovnání pak přidává jiný příklad. Nedávno řešil konsolidaci půjček a stabilizaci rodinného rozpočtu u čtyřčlenné vcelku běžné rodiny se slušným příjmem. Jejich děti dostávaly každé dva tisíce korun na měsíc a na otázku, co všechno si z těchto peněz hradí, odpověděly, že to mají na vlastní zábavu.
„Při návrhu na snížení jejich kapesného kvůli předlužené domácnosti děti reagovaly, že je přeci rodičovskou povinností jim měsíční kapesné dávat,“ líčí finanční poradce.
O penězích je třeba s dětmi mluvit
KVÍZ: Děti si zaslouží kapesné i bankovní kartu. Co víte o dětských účtech? |
S postupným zaváděním kapesného a vedením k samostatnosti v hospodaření s penězi souhlasí i gestorka finančního vzdělávání České bankovní asociace (ČBA) Lucie Nápravová. Podle ní patří kapesné k prvním krůčkům rozvoje finanční gramotnosti u dětí a je mu proto třeba věnovat pozornost.
„Měli bychom dětem vysvětlit, že z každého příspěvku by si měly část spořit pro případ, že by si chtěly koupit něco většího. V budoucnu pak pro ně bude mnohem snazší pochopit, že z peněz, které mají, si musí vytvářet finanční rezervy,“ vysvětluje Lucie Nápravová.
Děti by měly první impulzy o financích přijímat od rodičů již v předškolním věku. A postupně se učit tomu, co je drahé, co užitečné, a co naopak třeba zbytečné. Bohužel podle výsledků nedávné studie ČBA hovoří o financích v tomto věku s dětmi sotva čtvrtina rodičů. Další více než polovina jich s nimi mluví o penězích později a zhruba 15 procent rodičů s dětmi o penězích nemluví vůbec.
Z kapesného si mají děti platit třeba i dopravu
Podle zmiňovaného průzkumu ČBA u nás dostává více než polovina dětí kapesné již v předškolním věku. V průměru jim rodiče dají 100 korun na měsíc. S nástupem do školy pak částku navyšují, mladší žáci dostávají v průměru 130 korun na měsíc, starší pak o 150 korun více. Středoškoláci vycházejí s kapesným v průměrné výši 480 korun. Nejčastěji rodiče vyplácejí kapesné v hotovosti (45 %). Na bankovní účet ho posílá 13 % rodičů, dalších 11 % pak tyto způsoby výplaty kombinuje.
„Oba způsoby vyplácení, tedy jak hotovost, tak bankovní účet, mají své výhody, a především každý z nich je vhodný pro jinak staré děti,“ říká Lucie Nápravová.
Při řešení výše kapesného pak podle Petra Kornackého nezáleží pouze na věku dítěte. Vycházet by měli rodiče i z toho, co si z peněz bude školák platit. Zatímco prvňáček si z kapesného zřejmě koupí sladkost nebo něco k pití, u středoškoláka už může zahrnovat i úhradu dopravy, oblečení, svačin a obědů.
„Obecně bych doporučoval výši kapesného postupně navyšovat společně s navyšováním provozních položek, které z něj žák a později student platí,“ radí Petr Kornacki.
Mladším dětem hotovost, starším i kartu a účet
Odborníci se shodují v tom, že u menších dětí by měli rodiče začít s hotovostí. Děti si tak na peníze reálně sáhnout a lépe si uvědomí, jak fungují a jaká je jejich hodnota. Totéž platí u frekvence kapesného.
„S kapesným bych začal s týdenní frekvencí, je dobré, že to bude menší částka. Na konci týdne bych se s dítětem v ‚nenásilné diskusi’ pobavil, jak s penězi naložilo, abych jako rodič měl přehled, za co je kapesné utráceno,“ radí psycholog.
Bankovní účet pak doporučuje založit kolem 13 až 14 roku věku dítěte, kdy už je schopno „naplno“ přemýšlet o svém vlastním jednání, o hodnotách a také o morálce. Od věci pak podle něj není se s dospívající dětmi pobavit o výdělku z případné brigády a o tom, co s vydělanými penězi plánují. Jednoduše řečeno, na jakých nákladech se student bude vlastním přičiněním podílet.
