Pokud se domníváte, že gangster musí jako gangster i vypadat, pak jim jejich život výrazně usnadňujete. Podvodníci nepracují s pistolí. Většinou nejsou ani násilníky nebo tak alespoň nevypadají. Daleko spíše jde o úhledně upravené, dobře vypadající, stylově oblečené pány či dámy se seriózní aktovkou a důstojným výrazem v tváři. Mnozí hovoří velmi uhlazeně a působí, nebo se o to alespoň snaží, jako zkušení odborníci. Někdy jimi skutečně jsou, někdy však o své „profesi“ nevědí zhola nic.
Nic nového pod sluncem
Uhlazené šejdíře předstírající odbornost i snahu pomoci znal již starověk. Příkladem byli takzvaní haruspikové živící se předvídáním budoucnosti na základě „rozboru“ vnitřností obětních zvířat. V zásadě se nijak nelišili od moderních mediálních „analytiků“ či „prognostiků“, byť na rozdíl od nich měli určitou výhodu. Svou profesi provozovali totiž na základě určité státní licence, a jejich předpovědi proto nebylo možno zpochybňovat, alespoň ne oficiálně.
Na věkovité triky distingovaných podvodníků upozornil ve svém satirickém eseji („O šizení jakožto exaktní vědě“) i známý americký spisovatel, E. A. Poe, a to již v roce 1843. Všiml si nejen toho, že podstata některých podvodů zůstává po staletí stejná, ale i toho, že lidé jim velmi snadno naletí i tehdy, když se jim dostává poměrně široké medializace. Autor správně odhadl, že budoucnost patří podvodům velkým, především finančním, protože pokrok se ani před podvody nezastaví. Skutečnost jeho očekávání však ještě přesáhla.
S kým máme tu čest
Psychologicky vzato spadají podvodníci do dvou skupin. Ty úspěšní bývají vynalézaví, ale i vytrvalí. Za svými cíli jdou velmi odhodlaně, někdy i po značnou část svého života, a od jejich dosažení se nedají jen tak odradit. Napomáhá jim i jejich odvaha či nonšalance, díky níž se většinou nenechají příliš znervóznit.
V zásadě jde však o sociopaty trpící nedostatkem empatie i neschopností rozvíjet hlubší, emocionální a sociální vazby s ostatními. Jsou přesvědčení o své důležitosti, významnosti a mimořádných schopnostech, a mnohdy cítí i hluboký obdiv k sobě samému.
Jan Urban (1953)
 |
Všiml si toho i již zmíněný E. A. Poe, když jim s určitou nadsázkou přisoudil potřebu zakončit každý úspěšný podvod, nejlépe ve svém soukromí, určitým šklebem, oslavujícím své vítězství nad ostatními.
K těm méně úspěšným patří ti, kteří se v životě ani ve škole téměř nic nenaučili, a dráha podvodníka je tak často jediná, jež již zbývá. Na rozdíl od těch prvých však jejich počty narůstají, a nejde jen o klasické „obchodníky s deštěm“. Setkáváme se s nimi ve všech profesích, a poznáme je podle toho, že nabízejí to, co skuteční odborníci nenabízejí. Například to, že zcela změní, během několika psychoterapeutických sezení, vaši povahu, pokud si osvojíte s jejich pomocí způsob, jakým určití lidé mluví.
Oba typy podvodníků poznáme snadno, a to podle jejich životního stylu. Ti prví žijí nad své poměry, ti druzí zápasí často s trvalými finančními problémy. Nebezpeční jsou však ti i oni.
Nástroje podvodníků
Hlavní nástroje, o které se podvodníci opírají, jsou dva. Tím prvým je schopnost vyvolávat u svých obětí nejen neoprávněnou, ale mnohdy dokonce zcela bezmeznou, falešnou důvěru. Tím druhým je pak schopnost zahrnovat je určitými, většinou zcela nerealistickými falešnými sliby, zpravidla však sliby, které jejich oběti chtějí slyšet.
1. Falešná důvěra
K důvěře si napomáhají svým vystupováním, předstíráním znalostí a zkušeností, společenských známostí a kontaktů, příslušností k respektovaným institucím, někdy i ke státu. Současně se nás snaží přesvědčit i o tom, že se s námi o tyto jedinečné schopnosti či kontakty rádi a téměř nezištně podělí.
K vyvolání důvěry jim napomáhá i tvrzení, že nabídka, se kterou se na nás obracejí, je svou povahou unikátní, a hovoří o ní jen s námi. Nebo je časově omezená, takže se musíme rozhodnout co nejrychleji. V mezním případě může jít dokonce o nabídku pomoci odvrátit určitou hrozbu, jež se na nás řítí včetně tvrzení, že když nebudeme jednat rychle, vystavujeme se riziku určitého postihu.
Obdobnou povahu má i jejich sklon odvolávat se lidi včetně veřejně známých osobností, kteří se pro jejich nabídku, například vklad či investici, již rozhodli.
2. Falešné sliby
Sliby podvodníků bývají nejen nerealistické, ale často i zcela nesplnitelné. Přímo či nepřímo však souvisí většinou s tím, co jejich oběti slyšet chtějí. Často jde o přísliby, že odstraní určitý problém, s nímž se jejich oběti již delší dobu potýkají, například zadlužení.
Příkladem jsou sliby finančních či investičních podvodníků nabízející či garantující výnosy, kterých na daném (lépe řečeno žádném) trhu dosáhnout nelze. Často jde o sliby, jež zcela pomíjejí fakt, že jakákoli investice, a to včetně investice do nemovitosti, je zatížena rizikem. Podobný je i více či méně otevřený slib, že hodnota dané investice na trhu jen dále poroste. Jejich oběti však kupodivu často věří i slibům, k jejichž uskutečnění by podvodníci museli být navíc i kouzelníci.
Na co si dát pozor
K přesvědčivosti podvodníků a jejich triků může někdy přispívat fakt, že přísliby, které dávají, či důvěra, o jejíž získání se snaží, vyznívají podobě jako přísliby, jež v rámci svého prodeje, reklamy či marketingu využívají i společnosti legitimní. Tedy ty, které se snaží prodat, ne však ošidit.
Na rozdíl od legitimních firem jsou však jejich sliby i nástroje získání důvěry většinou přehnané, a tím i podstatně méně věrohodné. Pokud jim nechcete sednout na lep, je třeba se nad jejich věrohodností zamyslet.
1. signál Nízké ceny a vysoké výnosy
Hlavním signálem nevěrohodnosti podvodných nabídek či příslibů by měla být téměř vždy jejich cena. Jsou jistě firmy, které jsou schopny vyrábět či prodávat laciněji, či firmy, jejichž produkty jsou jednodušší, a méně kvalitní, což jim umožňuje snáze cenově konkurovat.
O snižování svých nákladů se však až výjimky trvale snaží všechny firmy, a výrazně nízká cena by spotřebiteli měla signalizovat riziko. Laciné věci totiž bývají z dlouhodobějšího hlediska většinou drahé. Totéž platí o nerealisticky vysokých výnosech, které podvodníci slibují: „jistota desetinásobku“ není z tohoto světa.
2. signál Složité nabídky
Pozor bychom si většinou měli dát i na nabídky, které jsou poměrně složité a možná i nepříliš srozumitelné. Poctiví prodejci jsou schopni vysvětlit svou nabídku poměrně jednoduše, a většinou k tomu nepotřebují ani příliš vysoce odborných slov či cizích termínů. Nemají ani sklon vyhýbat se odpovědím na zvídavé či podrobnější otázky.
O podvodnících to většinou neplatí. Jejich nabídky či obchodní podmínky bývají složité, nepřehledné a záměrně nesrozumitelné, a mnohdy je dokonce nedokážou zcela jasně vysvětlit ani sami. Je-li to tak, je třeba dát od nich ruce pryč.
3. signál Prodejci, kteří „příliš tlačí“
Snaha prodat je typická pro všechny firmy. Prodejci či firmy, kteří tlačí na prodej moc, však nebývají důvěryhodní. Svým tlakem dávají najevo, že si finančně možná nestojí příliš pevně a že kvalitě své nabídky možná sami příliš nevěří. Navíc jim na jejich chování a pověsti většinou tolik nezáleží, protože tuší, že jejich působení nebude mít dlouhé trvání.
Projevem přílišného tlaku bývá i sklon zahrnout nás informacemi, často i detaily, které jsou nepodstatné a na které jsme se neptali. Občas i proto, že se v nás snaží vytvořit dojem, že za čas, kterým nám věnovali, jim něco dlužíme. Často ve své nabídce postupují i podle určitého závazného scénáře, a nejsou ochotni (nebo nesmějí) se od něj jakkoli odchýlit.
4. signál Neverbální projevy
Zvýšená hovornost podvodníků může být i jedním z jejich neverbálních projevů. Jde totiž o komunikaci, u které nejde o obsah. Často bývá vyvolána vědomou i nevědomou snahou překrýt nervozitu.
O podvodných úmyslech prodejců svědčí i další neverbální projevy, především nejrůznější projevy nervozity a ne zcela přirozeného a uvolněného jednání. Může jít o sklon se při hovoru škrábat, dávat si ruce před ústa, bezdůvodně si upravovat svůj zevnějšek nebo se dokonce během rozhovoru nedokázat příliš usmát. A pokud ano, tak jen tváří, a nikoli očima.
Rada na závěr
Pozor bychom si měli dát i na to, zda podvodníkům svým vlastním chováním nenahráváme. Docházet k tomu může nejčastěji tím, že o jejich nabídku dáváme najevo příliš velký zájem, že naznačujeme, že bychom na určitých výdajích rádi ušetřili nebo že bychom rádi rychle vydělali.
