S dostupností odborníků na léčbu nepravidelností chrupu, tedy ortodontistů, to v praxi bývá podobně jako s hledáním volných praktických zubních lékařů. Čeští pojištěnci obvolávají měsíce ordinace v okolí svého bydliště, později po celém okrese, a nakonec jsou ochotní za ošetřením dojíždět tam a zpátky stovky kilometrů.
A následně řeší další potíž, nemalé peníze za léčbu. Jak nákladné je dnes například pořízení fixních rovnátek, dokládá příběh paní Kamily z malé obce na Jičínsku.
„Obě moje děti mají na první pohled viditelný předkus a v důsledku úzkého patra má starší syn i křivé přední zuby. Praktická zubařka nám proto doporučila léčbu u specialisty, ortodontisty,“ přibližuje paní Kamila.
Jak jí ale řekl lékař, z hlediska úhrady z veřejného zdravotního pojištění jde pouze o estetickou vadu, nikoli zdravotní hendikep. Veškerý materiál i práci specialisty tak musí hradit z vlastních finančních prostředků.
„Přitom obě děti podle vyšetření jak u praktické zubní lékařky, tak na ortodoncii mají na první pohled špatný skus,“ říká Kamila s tím, že pojišťovny dnes léčbu uhradí maximálně pojištěncům s velmi vážnou vadou, jako je třeba rozštěp. A to navíc jen do věku 22 let.
Levnější rovnátka? Ta dnes neexistují
Na třetí schůzce u ortodontisty došlo na lámání chleba, tedy schvalování rozpočtu a termínu faktického nasazení fixních rovnátek. Přestože paní Kamila věděla, že za léčbu zaplatí nemalé peníze, dočkala se překvapení nebo spíše, jak sama říká, šoku.
„Zprvu nám specialistka představila veškeré druhy aparátů, jejich výhody a nevýhody. Za kovová fixní rovnátka na obě čelisti, která všichni známe z dětství, činila cena v součtu 68 tisíc korun,“ vypráví s tím, že její představa byla vejít se do 32 tisíc.
Na výběr měli ještě z keramických rovnátek, ta jsou ovšem ještě o několik tisíc korun dražší. Anebo takzvaných neviditelných fólií, které se připravují na míru podle otisku čelisti. Ty mají spousty výhod i kratší dobu léčby, jejich cena se ale pohybuje kolem 140 tisíc korun.
Paní Kamilu zachránilo stavební spoření
Vzápětí nastalo dilema, kde vzít tolik peněz, byť rodina nebude celou částku platit naráz, ale v několika splátkách. Na běžném účtu tehdy paní Kamila neměla více než 40 tisíc korun a vydat se úplně z peněz se bála. Po domácí poradě s manželem a později i s finanční poradkyní se shodli, že nejlepší cestou jak léčbu synovi zaplatit, bude vybrat peníze ze stavebního spoření.
„Synovi jsme stavebko zakládali, než šel do první třídy, tedy v jeho pěti letech. Zjistili jsme, že přibližně za šest měsíců nám končí vázací období, tedy nám naše stavební spořitelna vyplatí společně s úložkou i připsanou státní podporu,“ popisuje paní Kamila.
Za šest let spoření při pravidelném měsíčním vkladu jeden tisíc korun synovi ve stavebním spoření rodiče uložili 72 tisíc korun. K tomu jim spořitelna připsala státní podporu ve výši 7 200 korun, připsané úroky po zdanění činily za šestileté období zhruba 1 100 korun.
„Naopak k nákladům spojených se stavebním spoření patří cena za uzavření smlouvy. Obvykle se pohybuje kolem jednoho procenta z cílové částky, takže při ideálním nastavení smlouvy na 6 let, kdy klient využije maximální státní příspěvek, je cca 1 500 korun. Stavební spořitelny ale i několikrát v roce vyhlašují akce, kdy nabízí nejen uzavření smlouvy bez poplatku, ale i bonus ve výši několika stovek korun, na které vždy čekáme, abychom klientům ušetřili co nejvíce na poplatcích,“ popisuje ředitelka pobočky Partners marketu v Hořicích na Jičínsku Miroslava Hlaváčková.
K dalším nákladům pak patří poplatek za vedení účtu, který si spořitelny odečítají ve výročí uzavření smlouvy. Částka se pohybuje od 300 do 500 korun ročně.
„Při výběru uložených peněz je třeba počítat i s tříměsíční výpovědní lhůtou, která počíná běžet první den následujícího měsíce po doručení výpovědi spořitelně,“ připomíná poradkyně.
Kvůli tříměsíční výpovědní době u výběru peněz ze stavebního spoření uhradila paní Kamila první účet za nasazení rovnátek u syna ze své provozní rezervy na běžném účtu. Tu si později dorovnala z peněz získaných ze spoření. V součtu jí od spořitelny přišlo necelých 80 300 korun. Zbylých 12 tisíc korun si pak uložila k rezervě s tím, že si z nich za pár let syn zaplatí třeba řidičský průkaz.
„V příštím roce končí stavební spoření i mladšímu synovi, tedy i jemu naspořené peníze nakonec investujeme do úpravy jeho chrupu, považuji to za dobrou investici do budoucna,“ říká dnes již s nadhledem paní Kamila s tím, že rozhodně založení stavebního spoření byla dobrá volba.
Na co myslet při uzavírání smlouvy
Už při sjednávání smlouvy dobře zvažte, na koho spoření uzavřít. I když rodič spoří pro dítě, může smlouvu založit na své jméno a předejít tak případným soudním tahanicím nebo nerozvážnému nakládání s penězi u již zletilých potomků.
Smlouvu o stavebním spoření uzavřenou na nezletilé dítě vypovídají zákonní zástupci, tedy většinou rodiče, případně jiní soudem určení zástupci. Pouze jeden z rodičů smí smlouvu vypovědět jen pokud doloží takzvané Prohlášení druhého zástupce, čímž vyjádří souhlas s podáním výpovědi na účet nezletilého klienta.
„Své klienty upozorňuji, že může nastat problém v situaci, kdy s výpovědí smlouvy druhý z rodičů dítěte nesouhlasí. Pak je třeba spořitelně doložit pravomocný souhlas soudu s výpovědí,“ uzavírá finanční poradkyně Miroslava Hlaváčková.
