Na rodičovské dovolené u nás ženy mohou zůstat až do čtyř let věku dítěte v závislosti na tom, jak si rozloží výplatu rodičovské dávky. Ještě před určeným termínem porodu ženy zůstávají šest až osm týdnů doma na mateřské.
Budujte svou kariéru včas. Najděte si dobrou práci na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz. |
„Není ale žádná výjimka, že mnohé ženy zůstávají doma od potvrzení těhotenství na nemocenské dávce, což bývá zhruba od třetího měsíce těhotenství,“ popisuje zkušenosti některých svých klientů finanční poradkyně skupiny Partners Dana Chňoupková Míchalová.
V praxi to znamená, že mateřství ženu vyřadí z pracovního procesu na dobu skoro pěti let. V případě narození druhého dítěte pak i na více let. Podle poradkyně je přitom problém, když se ženy ve věci financí plně spolehnou na manžela.
„Po několika „bezstarostných“ letech strávených v domácnosti nedokážou některé z nich zaplatit ani obědy ve škole, natož si najít práci, chodit do ní a hospodařit s vlastními penězi,“ říká Chňoupková Míchalová a odkazuje na čerstvý případ ze své praxe.
Dlouholetá mateřská ne vždy prospívá
Dnes 40letá Eva strávila většinu svého produktivního života jako žena v domácnosti a na mateřské. Teď je čerstvě rozvedená a celkem bezradná z toho, co bude dál.
„Začátky s dnes již bývalým manželem byly zalité sluncem, měli jsme dost peněz, žili jsme v pronajatém domě nedaleko Prahy a po dvouleté známosti se rozhodli pro rodinu,“ popisuje Eva.
Doma zůstala od začátku těhotenství, manžel hradil veškeré výdaje. „Dával mi peníze na výbavičku a úhradu všech potřeb, kolem osmi tisíc korun, o vše ostatní se staral sám,“ vzpomíná žena. Po narození syna jí ještě pořídil zánovní automobil, přičemž veškeré poplatky s provozem šly opět na jeho vrub. Dá se říci, že Eva v té době nic ohledně domácího rozpočtu neřešila.
Po necelých třech letech přišlo druhé dítě. A manžel zvýšil peníze na dvanáct tisíc korun. Ty měla Eva čistě pro svoji potřebu, protože z chodu domácnosti neplatila nic, vše stále platil manžel. „Trávil hodně času v práci, já s dětmi u své matky a přiznávám, že i u televizních seriálů s ní,“ vzpomíná Eva.
Pak ale přišla změna. Eva o pár let zestárla a její pohodlný život plný seriálů u vína se přestal jejímu manželovi zamlouvat. Děti byly stále častěji u babiček, ona vstávala k poledni, vařit ani uklízet ji nebavilo. Nespokojenost manžela se stupňovala a nakonec se od ní odstěhoval.
„Vadilo mi to, ale nijak zvlášť, protože dál platil nájem a ostatní poplatky související s bydlením. A na ruku mi každý měsíc dal deset tisíc korun, přičemž děti oblékl i obul,“ vypráví Eva s tím, že věřila, že se k ní vrátí.
Problém s prací, problém s bydlením
Uběhly další dva roky a Evě skončila rodičovská dovolená, šla se proto registrovat na úřad práce. Zároveň požádala manžela, aby jí dával více peněz. Narazila. Řekl, že nájem a ostatní bude platit nanejvýš následující půlrok, potom už jen peníze na děti.
Nezbylo jí, než si hledat práci. V žádné ale nevydržela déle než dva měsíce, z čehož několik dní i týdnů strávila na nemocenské. To byl mnohdy i důvod, proč se s ní rozloučili ještě ve zkušební době. Špatně vycházela s ostatními kolegy v zaměstnání. A navíc nedokázala překonat ani ranní vstávání a obtížně zvládala i dojíždění do práce.
„S penězi jsem sotva vycházela, v podstatě jsem žila z výživného, které manžel dával na děti. Potom přišla obsílka k soudu na určení péče o děti, což předchází rozvodovému řízení. A došlo na střídavou péči,“ říká. Do dvou měsíců si musela najít nové bydlení a práci.
Nájemního bydlení se nabízelo dost. Všichni majitelé ale požadovali alespoň dvouměsíční zálohu a k tomu si zprostředkovatelé řekli o několikatisícovou provizi. To byl pro Evu velký problém. Neměla totiž žádné spoření, žádnou finanční rezervu. Neměla ani žádný majetek, protože manžel s ní před sňatkem uzavřel předmanželskou smlouvu. A dům, který si v posledních letech manželství postavil a kam se i přestěhoval, zatímco paní Eva už sama zůstávala v pronajatém domě, který jí manžel dál platil, mu spolu s veškerým dalším majetkem zůstal.
Nejhorší je problém s dětmi
Eva si neměla od koho půjčit a nezbývalo jí proto nic jiného než se smířit s tím, že půjde ke svým rodičům. Ti ale bydlí více než sto kilometrů od místa, kam chodí její děti do školy. Pro Evu to znamená, že je bude vídat pouze tehdy, když bude mít volno z práce.
„Není to poprvé, kdy ve své praxi vidím zmar žen, které si zvykly na pohodlný život s mužem, jenž za ně všechno zaplatil, vyřídil a zajistil. Ve chvíli, kdy je opustí, jsou nahrané. Často ani nevědí, kde a co jak mají platit. O chabé pracovní morálce nemluvě,“ říká poradkyně.
Tyto případy dalece přesahují finanční poradenství, protože mnohé ženy, které se dostanou do podobné situace, často v sobě už nenajdou sílu ani chuť se postavit na vlastní nohy. Problémy mnohdy řeší alkoholem nebo antidepresivy.
„Tady je spíše už potřebná pomoc lékaře a nejbližších. Já jim mohu doporučit pouze to, aby okamžitě začaly pracovat a snažily se zajistit vlastní existenci. Kvůli sobě i kvůli dětem,“ uzavírá poradkyně.
