O Češích se říká, že jsou národem pivařů, kutilů, gaučových trenérů fotbalu a turistů. Evropské statistiky ale ukazují, že jsme i národem knihomolů. Rádi čteme, chodíme do knihoven, knihy kupujeme a plníme jimi skříně a police. Vždyť podle průzkumu z roku 2018 má průměrný Čech doma 253 svazků. Jenže kolik ze všech těch knih si přečteme podruhé? Nebo potřetí?
Aby se na knížky nemuselo jen prášit ve sklepě a na půdě, fungují u nás dvě webové platformy – Reknihy a Knihobot, které ve velkém a ještě větším prodávají literaturu z druhé ruky.
Dobře, řeknete si, a co? Na internetovém antikvariátu není nic objevného. Jenže toto jsou moderní firmy, které mají s antikvariátem společné jen použité knihy, jinak se drží trendů 2.0 – od propracovaného systému výkupu a prodeje přes organizaci a logistiku až po pocit zodpovědnosti vůči přírodě a společnosti. Co se taky divit, když za nimi stojí muži, jimž do třicítky pořád něco zbývá. Ano, čtete správně, v byznysu s přečtenými knížkami nyní řádí generace narozená v devadesátkách, zakladatel Knihobotu Dominik Gazdoš a Tadeáš Kula, který rozjel Reknihy.
Princip moderního čtenářství
Zatímco pokolení jejich rodičů a prarodičů budovala rodinné knihovny, dnešní mladí už nepotřebují literaturou obkládat zdi a budit dojem.
„Není to tak, že by nečetli, jen jim stačí knihy sdílet. Přečtou je a zase pošlou dál,“ vysvětluje princip moderního čtenářství Tadeáš Kula, který se před lety potřeboval zbavit knih, jež se mu povalovaly na stole.
Protože byl od dětství podnikavý a zběhlý v programování, dal do kupy web pro cirkulaci knížek – a ono to fungovalo. „Ani jsem nečekal, že se budou knihy prodávat tak rychle. Bylo jasné, že něco podobného tu chybělo. Antikváři neinovovali, přitom mladí lidé mezi sebou chtěli knihy točit,“ líčí začátky Reknih.
To Dominik Gazdoš měl ke Knihobotu cestu delší a dobrodružnější. Jak sám uznává, zrovna studijní typ nebyl, a tak hledal, co by se sebou udělal. V rodném Zlíně provozoval starožitnictví, ale rychle zjistil, že zlatým „harampádím“ jsou knihy. A tak se malý antikvariát stal větším a pak i virtuálním, expandoval do Brna a Prahy, do týmu přibral bratra Davida a kamaráda Pavla Pekaře. Až z toho byl Knihobot, který se na síti vylíhl ve stejné době jako konkurenční Reknihy – v březnu roku 2019.
Nápad Made in Czech Republic
„Když se rozhlédnu po Evropě, není tu nikdo, kdo by použité knihy točil podobným způsobem. Nikde nic, jen v Česku my a Reknihy, to je docela paradox,“ usmívá se Dominik Gazdoš, že zrovna u nás se do stejného byznysu nezávisle na sobě pustili dva podnikaví mladíci. Obě platformy si konkurují, a tak musí pořád hledat, kde a jak rivala předběhnout.
Reknihy.cz |
A to přesto, že odložených, zapomenutých, zaprášených a „na pak“ připravených knížek v Česku zahálejí desítky milionů. Stačí počítat: odhady říkají (žádné přesné číslo totiž neexistuje), že se u nás prodá asi 30 milionů knih za nějakých 8 až 10 miliard korun. Ročně, prosím pěkně!
Nechcete někdo Viewegha?
Kdyby se jich zpátky do oběhu vrátila jen desetina, jsou to tři miliony svazků za nějakých 600 až 800 milionů korun. To už by byl slušný obrat.
A to mluvíme jen o fungl nových svazcích, o něž je mezi uživateli Reknih a Knihobota největší zájem.
„Vykupujeme a nabízíme knížky staré maximálně dvacet let, po těch starších je poptávka daleko menší. Když už se ale našly zdroje na nějakou novou, tak ji pojďme co nejvíc otočit. Třeba Nejlepšího víkendu Patrika Hartla dokážeme během týdne prodat deset i dvacet kusů,“ vykládá Tadeáš Kula, jehož udržitelný e-shop si zakládá i na tom, že všechny nabízené knihy jsou ve výborném stavu.
„Konkrétní tituly si vybíráme, ale není potřeba k nám jezdit s krabicemi. Stačí vyfotit knihovnu, nahrát ji na web, vyplnit dotazník a my se ozveme, o co máme zájem. To nám může prodejce poslat přes Zásilkovnu,“ vysvětluje systém šéf Reknih.
V Knihobotu tak přísní na stáří knihy nejsou, i když ze socialistické beletrie taky nejsou úplně paf. Naopak kvůli plísni, zatuchlině nebo vadám ve vzhledu nebude z obchodu nic.
Knihobot.cz |
„Jinak se učíme prodat všechno, byť za nižší cenu,“ říká Dominik Gazdoš, protože podle něj kouzlo spočívá v adekvátní ceně. „Snažíme se, abychom knihu prodali do měsíce. Pokud tady zůstává déle, bereme to jako signál, že je špatně naceněná. A tak ji zlevníme,“ vypráví a připomíná, že už roky je jejich průměrná cena za knihu 150 korun.
Přesto zakladatel Knihobotu přiznává, že ani sleva někdy nepomůže. Třeba Román pro muže Michala Viewegha je místní záhada. Ve skladech leží ve více než 150 kusech, a nic. „Přitom vyšel loni znovu! V knihkupectví se prodává za tři stovky a my ho nemůžeme udat ani za 25 korun. Asi tu informaci neumíme dostat ke správným lidem,“ hloubá nad mystériem skladů v Holešovicích a Vysočanech.
Do kaváren, dronů či Rakouska?
I když teď velké byznysové plány leptají obavy z ekonomické recese, války, rostoucích nákladů a nehorázné inflace, mladí podnikatelé za záchrannou brzdu zatím netahají. Maximálně trochu uberou plyn, protože myšlenek na rozvoj mají oba dva na dlouhé roky dopředu.
„Pro mě je to mise na dalších pět nebo deset let, protože zlepšovat jde úplně všechno. Teď třeba jedou při doručování zboží boxy, pak to můžou být drony. Přemýšlíme i nad tím, jak rozšířit síť poboček po Česku. Možná to budou vlastní pobočky, možná spolupráce s někým dalším,“ rozvažuje Tadeáš Kula, který se svým týmem ve smíchovské centrále v kavárně v Nádražní ulici denně vypraví do světa kolem šesti set knih a dalších tisíc přijme.
A v Knihobotu? I tam se jede naplno, před časem za jeden den vykoupili čtyři tisíce knih a stejný počet poslali zase o dům dál. „Na Slovensku jsme se dobře rozjeli, teď přemýšlíme nad expanzí do Rakouska, snad to postupně nějak roztlačíme,“ říká Dominik Gazdoš.
