Dovolte otázku: kdy jste naposledy na základě zpráv udělali nějaké zásadní životní rozhodnutí? Je pravděpodobné, že si nepamatujete. Důvod je jednoduchý: obsah drtivé většiny zpráv, kterými nás média každodenně zahrnují, je nepodstatný.
Sporná hodnota zpravodajství
Informace o automobilových honičkách, bankovních loupežích, problémech celebrit, menu servírovaném na politických jednáních či místa, odkud pochází určitý zločinec, nám neřeknou, jakou práci přijmout, jak se vypořádat s naštvaným šéfem nebo neukázněným dítětem, jak být lepším přítelem nebo jak reagovat při záchvatu paniky. Neřeknou nám ani to, proč a jak bychom měli změnit svůj život. Totéž platí i o „rozborech“ mediálních analytiků, čerstvě vycucaných z prstu, či diskusích expertů ukončených slovy: „Počkáme a uvidíme“.
Jan Urban
|
Tyto zpravodajské „informace“ většinou jen berou čas. Navíc vytvářejí nebezpečný dojem, že jsme informováni, i když tomu tak není. Jejich konzumace bývá navíc návyková. Určitá „hodnota“, kterou zprávami získáváme, spočívá možná v tom, že máme o čem mluvit se svým okolím. I ta je však sporná: při diskusi o zprávách s nimi se možná spíše pohádáme.
Námitkou může být, že zprávy potřebujeme, protože demokracie bez nich není možná: pomáhají rozhodnout, koho volit. Výzkumy ale ukazují, že to není pravda. Mnohem více nás ovlivňují naši přátelé, rodina, každodenní okolnosti a životní zkušenosti, a mnoho lidí i přes hromadu zpráv zůstává při volbách do poslední chvíle nerozhodnutými.
Protiargumentem může být i to, že zpravodajství je pluralitní, dává možnost získávat zprávy z různých stran, a je tak pojistkou demokracie. Faktem však je, že rostoucí počty elektronických médií, soupeřících o naši přízeň, celkovou kvalitu i relevanci zpravodajských informací spíše zhoršují. Mimo jiné i proto, že zaměňují fakta a názory a na prvé místo při volbě zpráv kladou možnost nás pobavit.
Pět zkreslení, kterým zpravodajství trpí
Důvodem malé užitečnosti zpráv je, že trpí řadou systematických informačních zkreslení vyvolaných snahou upoutat naši pozornost. Zpravodajství využívá určitých vrozených sklonů naší mysli, vedoucích k tomu, že náš zájem o informace neodpovídá vždy jejich užitečnosti. Sytí nás tak „informacemi“ vycházejícími těmto sklonům vstříc.
K hlavním vlastnostem naší mysli, na které sází, patří zaujetí negativními informacemi, sklon vnímat spíše emoce než fakta, přeceňovat váhu událostí, které se staly právě teď či zcela nedávno, hledat příčinné vztahy u zcela nezávislých jevů a bránit se vysvětlením, která jsou v rozporu s našimi již vytvořenými názory. Jak tato zkreslení působí a jaké jsou jejich důsledky?
1. Zaujetí negativními událostmi
Jde o nejznámější a nejčastější zkreslení zpravodajství. Náš zájem o nejrůznější nepříznivé jevy plyne z dlouhodobého nastavení naší psychiky. Větší pozornost vůči negativním jevům umožňovala našim předkům v jejich nejistém prostředí přežít.
Zpravodajství, které tento sklon zneužívá, nám však nijak nepomáhá, jen na něm parazituje. Ve snaze upoutat pozornost totiž význam negativních jevů nafukuje. Vytváří představu, že od většiny lidí kolem nás nemůžeme čekat nic dobrého, přestože většina lidí je dobrých, a pokud mohou, pomohou. Nepřímo tak nahrává nejrůznějším podvodníkům včetně těch v řadách politiků. Budí totiž představu, že podvádět je přirozené a jejich jednání de facto ospravedlňuje.
Konzumace takto laděných zpráv poškozuje naše duševní zdraví. Vede ke sklonu přeceňovat problémy, věřit, že jsou mnohem rozšířenější, než tomu je a nedůvěřovat druhým. Podporuje i pesimistické vidění světa včetně našeho vlastního života a vyvolává úzkost či stres. U lidí, kteří v médiích znovu a znovu sledují katastrofické události (teroristické útoky, masové střelby, přírodní katastrofy apod.) může dokonce vytvořit příznaky tzv. posttraumatického syndromu, kterým trpí ti, kdo podobné události skutečně prožili.
2. Důraz na emoce
Jde o informační zkreslení založené na tom, že emoce a emocionálně laděné příběhy v nás většinou budí větší zájem než fakta. Ta totiž často působí nudně.
Média snažící se nás zaujmout se tak fakty často příliš nezabývají, nebo je zjednodušují. Jejich heslem je „keep it simple“, tedy snaha nás složitými fakty příliš nezatěžovat. Příčinou je i to, že sběr a rozbor faktických údajů bývají časově a finančně náročnější.
To, co ke svému správnému rozhodování potřebujeme, jsou však daleko více fakta než emoce. Nepomůže nám ani sklon zpravodajství nahrazovat důležitá fakta nepodstatnými detaily, například tím, co měl určitý masový střelec na sobě.
3. Zaujetí pro „poslední zprávy“
K příčinám informačního zkreslení zpravodajství patří i jeho posedlost zcela nedávnými událostmi. Když jsou však určité zprávy čerstvé, pak s výjimkou některých oblastí, například dopravního zpravodajství, to nemusí znamenat, že jsou důležité.
Snahou médií, usilujících o naši pozornost, je přesvědčit nás o opaku. Jako významnou tak často prezentují zcela nedávnou událost, k níž dochází jednou za generaci a která nemá žádné významné důsledky.
Pozornost zaměřená na trvale se měnící aktuální dění brání zpravodajství dávat zprávy do kontextu a zaměřovat se i na minulé příčiny a dlouhodobější důsledky současných událostí. Tyto vztahy, souvislosti a trendy jsou však právě tím, co pro své rozhodování potřebujeme.
4. Hledání vztahů i u zcela nezávislých jevů
Naše mysl má sklon vnímat věci v souvislostech. Tento sklon však uplatňuje i tam, kde žádné vzájemné souvislosti nejsou. Důsledkem je sklon „nacházet“ příčinné souvislosti i u událostí, které spolu nijak nesouvisejí.
Zpravodajství vychází tomuto sklonu vstříc a prezentuje události často tak, jako by spolu souvisely. Když ale nastoupí nová vláda a současně s tím dojde i ke zlepšení nebo naopak zhoršení ekonomiky, nemusí to vůbec znamenat, že jedno souvisí s druhým.
5. Sklon bránit se vysvětlením, která jsou v rozporu s určitými názory
I toto informační zkreslení vychází vstříc sklonu naší mysli. A sice tendenci vnímat jen informace, které jsou v souladu s názorem, který jsme si již vytvořili, a odmítat ty, které jsou s ním v rozporu.
Informační zkreslení tohoto typu postihuje především zpravodajská či sociální média hájící zájmy určitých stran či společenských skupin napříč stranami. Jejich konzumenti bývají v jeho důsledku informováni hůře než ti, kteří zpravodajství nesledují vůbec.
Důsledky informačních zkreslení
Výsledkem informačních zkreslení je zpravodajství, které je vysoce emotivní, obsahově však málo užitečné. Většina zpráv je negativní, posedlá nesmyslnými detaily, zaměřená jen na současnost a podporuje jednoduchá vysvětlení.
Zpravodajství však takto „nastoluje agendu“: témata, která zdůrazňuje, začnou lidé chápat jako důležitá, přestože jsou jen nepřiměřeně nafouklá. Pokud tak Informuje televize o tom, že Austrálii postihly katastrofální požáry bránící možnosti dýchat, znamená to většinou jen to, že se zde kvalita vzduchu zhoršila na úroveň běžnou ve většině čínských průmyslových měst.
Mediální „hra na pozornost“ tak často zastírá fakta, která jsou skutečně důležitá. Nejdůležitější informace jsou totiž obvykle ty, které se týkají spíše neosobních, pomalu probíhajících jevů, které nemají povahu barvitých příběhů a nemusí být ani nutně negativní. Příkladem je fakt, že autonehody zabíjejí více lidí než terorismus, masové střelby a přírodní katastrofy dohromady nebo že se v posledních desetiletích více než miliarda lidí na světě dostala díky otevření trhů a lepší zdravotní péči z extrémní chudoby.
Co si ze zpravodajství vybrat a od čeho se odstřihnout
Pokud nechceme ztrácet zpravodajstvím čas, je třeba všímat si jeho kvality a dávat jí přednost před množstvím. Poznáme je většinou podle toho, že je méně zaujaté a často bohužel i nudnější (a dražší). Obsahuje totiž fakta, která možná na prvý pohled nezaujmou, ale jsou o to důležitější. Nebývá navíc zaměřeno na širokou veřejnost – informuje profesionály, kteří jsou na kvalitních informacích závislí.
Většinou to znamená vyškrtnout ze svého informačního jídelníčku zprávy i „analýzy“ v televizi, které jsou nejméně informativní, nebo se zaměřit jen na jejich souhrn. Řídit se přitom můžeme i pravidlem odstřihnout zprávy, jejichž konzumace vyžaduje méně než 20 minut. Svět je složitý a většina krátkých zpráv žádné podstatné informace neobsahuje. Lepší je číst delší články a dokumenty či poslouchat delší rozhovory, kde má daný člověk možnost své názory vysvětlit.
Stejně důležité je nezískávat všechny informace z jednoho zdroje, sledovat nejen domácí, ale i zahraniční zpravodajství a zvyknout si informace namísto jejich pasívního sledování spíše vyhledávat. Čím širšímu spektru zpráv a názorů se vystavíme, tím méně budeme jakoukoli událostí zaskočeni.
