Přijaté opatření vychází z evropské směrnice zaměřené na vyslané zaměstnance v rámci EU. Má za cíl motivovat dodavatele k výběru seriózních subdodavatelů a zároveň chránit zaměstnance vyslané do jiné země, protože právě pro zahraniční pracovníky může být obtížnější se domoci svých práv.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR nicméně úpravu rozšířilo tak, že se netýká jen přeshraničních pracovníků, ale všech zaměstnanců, ovšem pouze ve stavebnictví. Odkazuje přitom na statistiky Evropské komise, podle kterých je podíl nevyplacených mezd nejvyšší právě v tomto sektoru.
Pokud zaměstnancům nevyplatí mzdu firma, u které jsou zaměstnáni, mohou se obrátit na tu, která si jejich zaměstnavatele najala. Ta mzdu musí vyplatit, a to až do výše minimální mzdy. Ve smluvním řetězci o více subdodavatelích ručí za vyplacení mzdy i generální dodavatel.
Výzva může přijít i po čtyřech měsících
Kdo za mzdu ručí, musí uhradit mzdové nároky do 10 dnů od obdržení výzvy, včetně odvodů. Zároveň musí informovat zaměstnavatele o výši vyplacených částek. Zaměstnanec má čas na zaslání výzvy do 3 měsíců od splatnosti, pak jeho nárok zaniká. Prakticky tak zaměstnanec subdodavatele může dodavatele vyzvat k uhrazení nevyplacené mzdy i čtyři měsíce po dokončení příslušné subdodávky.
Pokuta za nesplnění ručitelské povinnosti může dosáhnout až dvou milionů korun. Pokud ručitel svou povinnost splní, má právo na náhradu plnění od zaměstnavatele, za něhož mzdu vyplatil.
Povinnosti ručení se však ručitel může zprostit, a to tehdy, pokud mu subdodavatel poskytl při zahájení realizace potvrzení o bezdlužnosti od správy sociálního zabezpečení a zdravotních pojišťoven a zároveň pokud subdodavateli nebyla v posledních dvanácti měsících uložena pokuta vyšší než sto tisíc korun za porušení pracovněprávních předpisů. Ručitel za těchto podmínek neručí ani za mzdové nároky zaměstnanců subdodavatelů na nižších stupních smluvního řetězce.
Firmy ve stavebnictví musí zároveň své zaměstnance informovat o dodavatelském řetězci a jejich právech a povinnostech před zahájením práce. Informovat by je měly zejména o dodavateli a dodavateli na nejvyšším stupni smluvního řetězce, kteří ručí za výplatu mzdy. Při poskytnutí chybné informace hrozí zaměstnavateli pokuta až dvě stě tisíc korun.
Adam Hussein
|
U povinnosti panuje několik nejasností
Vzhledem k rychlosti legislativního procesu, při kterém byla novela přijímána, u ní bohužel zůstala řada nejasností. Zákon například nedává ručiteli možnosti, jak ověřit, že uplatňovaný nárok na výplatu mzdy je oprávněný. Ani to, zda je žadatel vůbec zaměstnancem subdodavatele nebo v jakém rozsahu práci na zakázce vykonával. Výzva zaměstnance podle znění zákona nemusí obsahovat žádné podklady k ověření, pouze informace. Pokud však ručitel nevyplatí mzdu do 10 dnů, čelí hrozbě pokuty.
V případě, kdy zaměstnancům bude vyplacena pouze část výplaty, není zřejmé, do jaké míry by ji ručitel měl doplatit, ani to, zdali mu povinnost vzniká. U možnosti zproštění se ručení pak není zřejmé, ke kterému okamžiku je plnění zahájeno (kdy má ručitel vyžadovat výše uvedená potvrzení). Zvláště u větších projektů se totiž uzavření smlouvy a zahájení prací může odlišovat, a to i o několik měsíců.
Nelze pochybovat o tom, že novela s sebou do praxe přiáší řadu nových administrativních povinností. Zároveň, čím širší bude ručení dodavatelů, tím větší bude tlak na jeho promítnutí do ceny jakožto rizikové přirážky. Zdražit by tak mohly zejména velké stavby, kde jsou subdodavatelské řetězce komplikované.
Pak si lze položit otázku, zda zákon přijatý bez širší diskuse jako pozměňovací návrh, opravdu bude účinným nástrojem vymáhání práv pro ty, které má chránit. Nebo spíše přinese hlavně novou administrativu a náklady – a zpomalí procesy ve stavebnictví.
Hledáte lepšího zaměstnavatele? Vyberte si z nabídky míst na pracovním portálu jobDNES.cz |
