Přednosti, na kterých se dalo stavět - tedy znalost cizích jazyků, ekonomické nebo právnické vzdělání a znalost práce s počítačem - jsou dnes samozřejmostí. Čím dál víc se jich ocitá na úřadech práce
Nároky vysoké, ochota na sobě pracovat malá
O nárocích některých mladých absolventů mohou vyprávět mnozí personalisté. Když uchazeč dostane konkrétní nabídku, která neodpovídá jeho představě o profesním uplatnění, zaujme často negativní stanovisko, nechce jít pod úroveň své kvalifikace a raději si na své místo ještě počká.
"Setkáváme se s tím, že asistentské místo je pro některé absolventy vysokých škol příliš málo, odmítnou ho, i když je ve firmě třeba povinným předstupněm před jiným uplatněním," říká Michaela Najmanová z personální agentury Personae.
"Nejčastěji se jedná o absolventy VŠE nebo technických vysokých škol, vystudovaný ekonom nechce přijmout třeba práci účetního, ale rovnou jen finančního analytika, absolventi humanitních oborů jsou ochotnější a přizpůsobivější," dodává.
Stejný názor je slyšet i z úřadů práce. "Některé absolventy škol v neochotě přijmout místo ještě podporují rodiče - raději své děti dále živí, než aby je nechali pracovat na místech, která jsou podle jejich názoru pod úroveň," říká Jana Komárková z Úřadu práce v Kutné Hoře.
Mladí lidé i jejich rodiče dělají přitom velkou chybu. Špatně asi četli životní příběhy známých manažerů, o hvězdách showbyznysu nemluvě.
Zejména v Americe je běžné, že ctižádostí mladých lidí je postarat se sami o sebe. Nestydí se za to, že si vydělávají v různých povoláních - jako číšníci, myči nádobí či prodavači. Ani jejich okolí to nepovažuje za degradaci a naopak oceňuje, že se o sebe dokážou postarat.
Odmítat pracovní místo jen proto, že není na předpokládané úrovni, pokud jde o plat, prestiž nebo zajímavost, je nedomyšlené. Takový uchazeč mnohdy ztrácí právě to, nač byl hrdý a co na pracovním trhu nabízí totiž svou kvalifikaci.
Naleštěné vědomosti ztrácí lesk a absolventi nezískávají ani to, co nabízí každé zařazení do zaměstnání: zkušenosti ze sociální komunikace, návyk na pracovní režim, disciplínu a přiměřenou reakci na nezvyklé situace.
A navíc se připraví i o výdělek, znamenající alespoň částečnou ekonomickou nezávislost. Jsou ochuzeni o pozorování pracovních situací a možnost reálně posoudit svou cenu na trhu práce a přizpůsobit ji profesní strategii.
Oplátkou sice získávají volný čas, ale ten jenom někteří využívají na takzvané leštění mozku třeba systematické studium jazyků. Většině odplouvá čas čekání bez valného užitku a návrat k práci je pro ně tím obtížnější, čím je delší období od absolvování školy.
Váhat se nevyplácí
Přijmout zaměstnání, přestože neodpovídá představám a stupni kvalifikace, je zralé a rozumné rozhodnutí. čekat v dnešní době na super nabídku je podobné, jako když si romantické šestnáctileté dívenky představují své budoucí partnery jako chlapce z Lunetiku nebo Leonarda DiCapria.
Naprostá většina z nich naštěstí dospěje a vezme si Jirku z vedlejšího paneláku. Rozumný uchazeč o zaměstnání udělá totéž: přijme místo, které se mu nabízí, a je rád, že nemusí rozšířit řady nezaměstnaných. Optimální pracovní zařazení je na začátku profesní dráhy připraveno jen pro málokoho.
Většina musí počítat s tím, že to pravé zaměstnání najde až po několika pokusech. Období předtím je nutné brát jako možnost nasbírat zkušenosti právě v době, kdy si je mladý člověk může dovolit, protože se nemusí většinou starat ještě o rodinu.
Na první zaměstnání se lze dívat jako na katapult, který může vynést na žádoucí pracovní pozici. Pokud se ovšem ke znalostem přidá trpělivá práce, reálný odhad schopností a možností na trhu práce.
Pasivní čekání na vysněné zaměstnání se může nevyplatit, a když trvá dlouho, snadno se změní v chronickou nezaměstnanost a v neschopnost vůbec si nějaké zaměstnání najít a uplatnit se v něm.
Nároky vysoké, ochota na sobě pracovat malá
O nárocích některých mladých absolventů mohou vyprávět mnozí personalisté. Když uchazeč dostane konkrétní nabídku, která neodpovídá jeho představě o profesním uplatnění, zaujme často negativní stanovisko, nechce jít pod úroveň své kvalifikace a raději si na své místo ještě počká.
"Setkáváme se s tím, že asistentské místo je pro některé absolventy vysokých škol příliš málo, odmítnou ho, i když je ve firmě třeba povinným předstupněm před jiným uplatněním," říká Michaela Najmanová z personální agentury Personae.
"Nejčastěji se jedná o absolventy VŠE nebo technických vysokých škol, vystudovaný ekonom nechce přijmout třeba práci účetního, ale rovnou jen finančního analytika, absolventi humanitních oborů jsou ochotnější a přizpůsobivější," dodává.
Stejný názor je slyšet i z úřadů práce. "Některé absolventy škol v neochotě přijmout místo ještě podporují rodiče - raději své děti dále živí, než aby je nechali pracovat na místech, která jsou podle jejich názoru pod úroveň," říká Jana Komárková z Úřadu práce v Kutné Hoře.
Mladí lidé i jejich rodiče dělají přitom velkou chybu. Špatně asi četli životní příběhy známých manažerů, o hvězdách showbyznysu nemluvě.
Zejména v Americe je běžné, že ctižádostí mladých lidí je postarat se sami o sebe. Nestydí se za to, že si vydělávají v různých povoláních - jako číšníci, myči nádobí či prodavači. Ani jejich okolí to nepovažuje za degradaci a naopak oceňuje, že se o sebe dokážou postarat.
Odmítat pracovní místo jen proto, že není na předpokládané úrovni, pokud jde o plat, prestiž nebo zajímavost, je nedomyšlené. Takový uchazeč mnohdy ztrácí právě to, nač byl hrdý a co na pracovním trhu nabízí totiž svou kvalifikaci.
Naleštěné vědomosti ztrácí lesk a absolventi nezískávají ani to, co nabízí každé zařazení do zaměstnání: zkušenosti ze sociální komunikace, návyk na pracovní režim, disciplínu a přiměřenou reakci na nezvyklé situace.
A navíc se připraví i o výdělek, znamenající alespoň částečnou ekonomickou nezávislost. Jsou ochuzeni o pozorování pracovních situací a možnost reálně posoudit svou cenu na trhu práce a přizpůsobit ji profesní strategii.
Oplátkou sice získávají volný čas, ale ten jenom někteří využívají na takzvané leštění mozku třeba systematické studium jazyků. Většině odplouvá čas čekání bez valného užitku a návrat k práci je pro ně tím obtížnější, čím je delší období od absolvování školy.
Váhat se nevyplácí
Přijmout zaměstnání, přestože neodpovídá představám a stupni kvalifikace, je zralé a rozumné rozhodnutí. čekat v dnešní době na super nabídku je podobné, jako když si romantické šestnáctileté dívenky představují své budoucí partnery jako chlapce z Lunetiku nebo Leonarda DiCapria.
Naprostá většina z nich naštěstí dospěje a vezme si Jirku z vedlejšího paneláku. Rozumný uchazeč o zaměstnání udělá totéž: přijme místo, které se mu nabízí, a je rád, že nemusí rozšířit řady nezaměstnaných. Optimální pracovní zařazení je na začátku profesní dráhy připraveno jen pro málokoho.
Většina musí počítat s tím, že to pravé zaměstnání najde až po několika pokusech. Období předtím je nutné brát jako možnost nasbírat zkušenosti právě v době, kdy si je mladý člověk může dovolit, protože se nemusí většinou starat ještě o rodinu.
Na první zaměstnání se lze dívat jako na katapult, který může vynést na žádoucí pracovní pozici. Pokud se ovšem ke znalostem přidá trpělivá práce, reálný odhad schopností a možností na trhu práce.
Pasivní čekání na vysněné zaměstnání se může nevyplatit, a když trvá dlouho, snadno se změní v chronickou nezaměstnanost a v neschopnost vůbec si nějaké zaměstnání najít a uplatnit se v něm.
