Zákon investičním společnostem ukládá povinnost spravovat investice investorů odděleně od svého majetku i provozních účtů. Což se děje a podléhá dozoru České národní banky. V praxi to znamená, že i v případě bankrotu investiční společnosti investoři o své peníze nepřijdou.
„Prostředky, které klienti zainvestovali do podílových fondů, jsou zcela odděleny od majetku investiční společnosti, která fondy spravuje. Na nakládání s aktivy fondů navíc dohlíží depozitář a všechny platby autorizuje. Případný bankrot investiční společnosti nemá na cenu portfolia fondu fakticky žádný vliv, takže klienti se nemusí obávat, že by kvůli této skutečnosti hodnota fondu poklesla,“ vysvětluje Lucie Simpartlová, ředitelka investiční společnosti Partners.
Podle ní majetek podílových fondů tvoří primárně cenné papíry, které mají svoji tržní cenu a bankovní depozita. Na hypotetickou otázku, co by se dělo s penězi investorů ve fondech v případě krachu investiční společnosti odpovídá: „Řešení bankrotu investiční společnosti má dva možné scénáře – správu fondu převezme jiná firma, nebo by se fond likvidoval a klienti by obdrželi podíl na likvidačním zůstatku. Likvidace znamená vyprodání majetku fondu za tržní ceny.“
Investoři investují ale aktiva nevlastní
V souvislosti s investicemi do podílových fondů, ale i investováním na vlastní pěst prostřednictvím brokerské společnosti, je třeba říci, že evropská praxe je taková, že investoři sice nakupují daná investiční aktiva, ale ta jsou připsána „jen“ na jejich účet u investiční společnosti. Reálně jsou nakoupená aktiva depozitářem cenných papírů ale evidována jako majetek investiční společnosti. I když to na první pohled vypadá nelogicky, má to své výhody i opodstatnění.
„Takový postup je kvůli poplatkům depozitářům vždy levnější, než kdyby byla aktiva napsána přímo na vlastních účtech klientů. Jde o to, že investiční společnost spravuje větší objemy investičních aktiv. Díky tomu má i levnější služby ze strany depozitářů, než kdyby každý jeden investor při každém svém obchodu, ať už nákupu, či prodeji platil depozitáři cenných papírů za jeho služby,“ vysvětluje obchodní ředitel brokerské společnosti XTB Vladimír Holovka.
Podle něj tato praxe výrazně zlevňuje investování pro koncové investory. Zároveň zdůrazňuje, že stejně jako podílové fondy i brokeři musejí ze zákona držet svoje provozní účty odděleně od účtů klientů.
„Já to připodobňuji k tomu, že když dáte bankovku do své banky, tak po té bance také nechcete, aby vám následně vydala tu stejnou bankovku s tím stejným číslem, kterou jste do ní vložili,“ vysvětluje s tím, že každá solidní společnost ručí za to, že klient na svém investičním účtu najde vždy to, do čeho investoval.
Investiční rizika jsou jinde
Stejně jako většina ostatních lidských činností i investování je založeno na důvěře. Na druhé straně v případě peněz je na místě stálá obezřetnost a v případě investic to platí dvojnásob. Česká národní banka například před nedávnem varovala před aktivitami společnosti Perfect Group LTD. Ta nabízí obchodování s akciemi, komoditami, akciovými indexy a nástroji peněžního trhu. Avšak společnost nemá žádné povolení k poskytování investičních služeb ani jiných finančních služeb v České republice. „Případná investice tak není ze zákona pojištěna ani jinak chráněna,“ informovala centrální banka.
Zároveň ČNB upozornila, že jako regulátor finančního trhu pravidelně zveřejňuje seznamy regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. A to především s cílem poskytnout laické i odborné veřejnosti možnost ověřit si, zda jsou subjekty, se kterými se mají možnost setkat na českém finančním trhu, oprávněny k nabízení a poskytování finančních služeb.
Podle analytiků je na místě výběr poskytovatele investičních služeb nikdy nepodceňovat. V případě Česka je pak vůbec nejideálnější, pokud daná firma sídlí přímo v České republice a má i kancelář s dostupnými zaměstnanci, na které se mohou v případě potřeby investoři obracet.
