Aktivita vynáší, ale není zadarmo

V minulém díle našeho seriálu jsme psali o rozdělení fondů podle stupně jejich rizika, očekávaných výnosů, nebo způsobu rozdělení jejich výnosů. Zde však proces výběru fondu vůbec nekončí. I v rámci jednotlivých základních skupin fondů existují rozdíly v tom, jakým způsobem a do čeho konkrétní fondy investují.

Každý fond se liší od ostatních svým investičním stylem, tedy tím, jak se staví k výběru nakoupených cenných papírů, odvětví, nebo teritoriu, na které se orientuje. Nemůžeme se divit, že dva fondy investující například do akcií společností v rozvíjejících se zemích nebudou mít stejnou, nebo dokonce ani podobnou výkonnost a zatímco jeden je v plusu, výkonnost druhého se pohybuje výrazně v záporných hodnotách.

Investor, rozhodnutý uložit do peníze do podílového fondu, by tedy měl vědět, jaký styl zvolený fond preferuje a jaké to bude mít následky na jeho výkonnost. Tyto informace jsou dostupné ve statutu, nebo zjednodušeném statutu, který srozumitelnou a jednoduchou formou obeznámí investora o všech důležitých náležitostech (a také o stylu, jakým se fond, resp. portfolio manažer řídí).

Aktivní vs. pasivní styl

Základním rozdělením fondů podle investičního stylu je jejich členění na aktivně, nebo pasivně spravované fondy. Pasivně řízené fondy se orientují především na dosahování stejné výkonnosti, jakou má trh prezentovaný benchmarkem, proto se také někdy nazývají indexové. Na druhé straně aktivně spravované fondy se snaží svou výkonností trh překonat, a to zejména vyhledáváním nových růstových příležitostí a aktivním přizpůsobováním portfolia situaci na trhu.

Aktivní fondy sice tímto způsobem mohou dosahovat vyšší výkonnosti a jsou flexibilnější, aktivita však něco stojí a častější obchodování se pak nutně musí

Warranty: Obrovský zisk, nebo nic.
Čtěte ZDE.

projevit na poplatcích za správu. Další nevýhodou aktivně řízených fondů může být jejich netransparentnost a také vyšší riziko spojené se špatným odhadem trhu, které může vést k možným vyšším ztrátám.

Kromě základního rozdělení na aktivní a pasivní fondy má investor možnost vybrat si fondy orientující se na společnosti patřící do tzv. staré ekonomiky (stavebnictví, doprava), nebo firmy tzv. nové ekonomiky (technologie, média). Toto rozdělení je také spojeno s vyšším rizikem a vyššími očekávanými výnosy u společností nové ekonomiky a stabilnějšími, ale nižšími výnosy u podniků staré ekonomiky.

Záleží i na velikosti

Podobné dělení jako je u „nových“ a „starých“ společností, můžeme vidět také u rozdělení podniků podle velikosti. Podle toho se fondy dělí na ty, které investují do velkých firem (označované také large caps), na ty, které investují do malých firem (small caps) a ty, které investují do firem středních (mid caps). Větší podniky nabízejí klientům stabilnější, ale pomalejší růst s malým rizikem, zatímco malé podniky představují větší riziko, ale potenciál růstu je vyšší.

S předešlou kategorií úzce souvisí rozdělení na fondy, které se soustředí spíše na hodnotu (value), nebo na růst (growth). První skupina fondů investuje spíše do podniků, které mají období největšího růstu za sebou, v současnosti představují spíše jistotu a dokážou udržet růst v období rostoucí ekonomiky. Druhá skupina představuje fondy investující do firem s rostoucím potenciálem, většinou menších, které zase mohou zvyšovat svůj podíl zejména v období recese.

Posledním kritériem v dělení fondů podle stylů je členění podle strategie výběru podniku na Bottom-Up (zdola nahoru) a Top-Down (shora dolů). V prvním případě investuje fond do vybraného podniku bez toho, aby bral ohled na region, nebo odvětví ve, kterém podnik působí. Druhý způsob se nejdříve zaměří na konkrétní region, ekonomiku, nebo odvětví, ve kterém vidí perspektivu dalšího růstu a až pak se orientuje na jednotlivé firmy.

Obeznámili jste se s investičním stylem fondu ještě před tím, než jste do něj vložili peníze? Je pro vás investiční styl při rozhodování relevantní?