„Vaše pravidla a doporučení,“ může prohlásit, „jsou přece jen až příliš jednoduchá a tolerantní. Vysoce odborně vzdělaný analytik musí přece používat veškeré své znalosti a dovednosti, aby dokázal podstatně vylepšit výkonnost nad rámec něčeho tak zřejmého, jako je seznam akcií v indexu Dow Jones. Pokud ne, k čemu jsou mu potom dobré všechny ty statistické řady, výpočty a odhady budoucího potenciálu?“
|
V sérii článků z knihy nejvýznamnějšího investičního poradce 20. století se dozvíte od nejzasvěcenějšího "guru investování", jak se jako investor, makléř nebo investiční poradce vyhnete závažným chybám a jaké dlouhodobě úspěšné strategie při investování uplatnit. |
Předpokládejme, jako praktický test, že bychom se zeptali stovky analytiků cenných papírů, aby vybrali pět nejlepších akcií indexu Dow Jones, které by mělo cenu koupit na konci roku 1970. Minimum z nich by zvolilo totožnou pětku a většina jejich seznamů by se od ostatních zcela lišila (neměly by jedinou akcii společnou).
Ačkoliv se tak na první pohled zdá, není to vůbec překvapující. Základní příčinou této nejednoty je fakt, že aktuální cena prominentních akcií sice relativně dobře zohledňuje hlavní faktory ekonomické situace společnosti, ale pak je v ní obsažen obecný názor na budoucí vyhlídky podniku.
To znamená, že názor jednoho analytika, že určitá akcie je lepší koupí než zbytek, musí do značné míry vycházet z osobní zaujatosti a ze subjektivních očekávání, nebo musí být způsoben tím, že analytik při své oceňovací práci klade větší důraz na jednu skupinu faktorů hodnoty než na jinou. Pokud by se analytici shodli, že jedna z akcií je lepší investicí než zbytek, cena této akcie by rázem stoupla natolik, že veškeré dřívější výhody by byly touto vysokou cenou ztraceny.
Zde Graham sumarizuje „teorii efektivních trhů“, akademickou teorii, jež tvrdí, že cena kterékoliv akcie již zohledňuje všechny veřejně dostupné informace o dané společnosti. Představíme-li si, že trh je denně prohledáván miliony investorů, nelze spoléhat na to, že na něm mohou po delší dobu přetrvávat významnější chybná ocenění. V jedné staré anekdotě jdou po rušném chodníku dva profesoři financí; jeden z nich uvidí na zemi dvacetidolarovou bankovku, shýbne se, že ji zvedne, ale druhý jej chytí za ruku a povídá: „Neobtěžuj se; kdyby to skutečně byla dvacetidolarová bankovka, někdo by ji už vzal.“
I když trh není dokonale efektivní, je tomuto stavu po většinu času velice blízko – inteligentní investor by se tedy měl ohnout a zvednout tu dvacetidolarovou bankovku akciového trhu jen v tom případě, že jej důkladně prozkoumal a minimalizoval náklady na obchodování a daně.
Naše tvrzení, že aktuální cena akcie odráží jednak známé skutečnosti a jednak budoucí očekávání, jsme uvedli s cílem zdůraznit dvojí základ tržního ocenění. Těmto dvěma druhům složek hodnoty odpovídají dva v zásadě odlišné přístupy k analýze cenných papírů. Každý kvalifikovaný analytik se dívá dopředu do budoucnosti spíše než dozadu do minulosti a uvědomuje si, že jeho práce se ukáže jako dobrá nebo špatná v závislosti na tom, co se stane, a nikoliv na tom, co se stalo. Avšak k budoucnosti samotné lze přistoupit dvěma odlišnými způsoby, které je možno nazvat prognózováním (projection) a jištěním (protection).
Ti, kdo kladou důraz na prognózování, se budou snažit relativně přesně předpovědět, jakých výsledků společnost dosáhne v budoucích letech – zejména se budou snažit odhadnout, zda zisk společnosti bude v budoucnu vykazovat výrazný a vytrvalý růst. Jejich závěry mohou být postaveny buď na velice pečlivé analýze takových faktorů, jako je poptávka a nabídka v odvětví – nebo objem, ceny a náklady, nebo mohou být založeny na relativně naivních představách o historickém růstu pokračujícím donekonečna v budoucnosti.
|
"Inteligentní investor" je daleko nejlepší kniha, která kdy byla o investicích napsána. Je to jedna z nejčtenějších publikací svého druhu, ale také paradoxně v praxi snad nejvíce ignorovaná. Taková už je lidská povaha. Jednoduché věci se snažíme dělat složitě. |
Pokud tito analytici dospějí k přesvědčení, že dlouhodobé vyhlídky společnosti (akcie) jsou neobvykle příznivé, téměř vždy doporučí koupi daného titulu, aniž by věnovali větší pozornost úrovni, za jakou se akcie v dané době obchoduje. Přesně takový přístup zaujali investoři a analytici například k akciím leteckých společností – přístup, jenž přetrval mnoho let i přes úzkost vyvolávající mizerné výsledky hospodaření, jež aerolinky vykazovaly po roce 1946. Nepoměr mezi vysokou cenou akcií a relativně neradostnými výsledky hospodaření celého odvětví jsme komentovali v úvodu.
Na druhé straně analytici (a investoři), kteří zdůrazňují jištění nebo lépe řečeno ochranu, se především zabývají cenou dané akcie v čase prováděné analýzy. Jejich hlavní úsilí je soustředěno na zajištění dostatečné marže (rozdílu) odhadované současné hodnoty investice a tržní ceny – tato marže (neboli bezpečnostní polštář) má pak za úkol absorbovat v budoucnu nepříznivý vývoj. Obecně vzato, pro tyto analytiky není tolik nezbytné, aby byli přehnaně optimističtí ohledně dlouhodobých vyhlídek společnosti, jako je pro ně důležité, aby byli racionálně přesvědčeni, že společnost bude prosperovat.
První přístup – založený na prognózování – lze rovněž nazvat kvalitativním přístupem, neboť klade důraz na vyhlídky, management a další neměřitelné, i když vysoce důležité faktory, jež lze zařadit do kategorie kvality.
Druhý – zajišťovací – přístup můžeme nazvat kvantitativním nebo statistickým, neboť dává větší váhu měřitelnému vztahu mezi cenou akcie a ziskem, majetkem, dividendami a dalšími ekonomickými údaji o společnosti. Mimochodem je potřeba uvést, že kvantitativní metoda je v podstatě prodloužením přístupu, používaného analytiky cenných papírů při výběru investičních obligací nebo preferenčních akcií, do oblasti běžných akcií.
Ve svém osobním i profesionálním životě jsme vždy dávali přednost kvantitativnímu přístupu. Nejprve jsme si chtěli být jistí, že za své peníze dostáváme dostatečnou hodnotu, v konkrétní a prokazatelné podobě. Nikdy jsme nebyli ochotni přijmout budoucí vyhlídky a sliby jako kompenzaci nedostatku hmatatelné hodnoty. To však v žádném případě nepatřilo mezi standardní postupy investičních autorit; většina by se naopak pravděpodobně podepsala pod názor, že budoucí vyhlídky, kvalita managementu a další nehmotné a „lidské“ faktory mnohonásobně převáží signály plynoucí z analýzy historických výsledků, rozvahy a všech těch dalších suchých a nezáživných čísel.
Spíše než na individuální výběr by měl investor klást větší důraz na diverzifikaci. Ne náhodou je všeobecně přijímána myšlenka diverzifikace – přinejmenším zčásti – popřením ambiciózních nároků individuálního výběru. Pokud by člověk dokázal spolehlivě vybrat ty nejlepší akcie, pak by diverzifikací pouze ztratil. I v rámci hranic, jež byly stanoveny čtyřmi nejobecnějšími pravidly pro výběr běžných akcií do portfolia opatrného investora, existuje prostor pro relativně značnou svobodu preferencí.
V nejhorším případě by přehnaná záliba v těchto preferencích neměla způsobit žádnou škodu; naopak, může znamenat i určité vylepšení výsledků. Vzhledem k rostoucímu vlivu technologického rozvoje na dlouhodobé výsledky společností si investor nemůže dovolit ponechat je zcela stranou svých úvah. Zde, jako všude, bude muset hledat rovnováhu mezi naprostým přehlížením a přílišným nadšením.
|
Cílem tohoto revidovaného vydání Inteligentního investora je aplikovat Grahamovy myšlenky na podmínky současných finančních trhů a přesto nechat jeho původní text v nedotčené podobě (s výjimkami poznámek pod čarou uváděných pro vysvětlení). Po každé Grahamově kapitole následuje komentář. V těchto průvodcích čtenáře po původním textu jsou uváděny i současné příklady, na kterých je nejlépe možné pozorovat jak aktuální – a jak osvobozující – zůstávají Grahamovy zásady i v současnosti. |
Úryvek je z knihy
"Inteligentní investor"
vydané nakladatelstvím Grada Publishing,
více informací naleznete na www.grada.cz
