Tak například v hodinách angličtiny tvoří žáci vlastní texty a píší básně. Vyrábí si školní časopis, který je mezi školáky velmi oblíben. V kreslení se učí nejen nejrůznějším technikám, ale také sochařství. "Duch školy se mi hrozně líbil, oslovila mě především motivace žáků, která je velmi přirozená," říká Chérová.
Žáci měli podle ní vždy velký zájem vymyslet a následně i realizovat nejrůznější projekty. Například zpracovávali viktoriánskou dobu. Jedna skupina se zabývala tehdejší stravou, jiná oblečením, další vědci dané doby.
"Takový způsob učení podporuje u žáků jak samostatnost, tak umění spolupracovat. Žáci musí v knihovně sami vyhledávat informace, pracovat s nimi a přivést je do konečné podoby. Navíc se při takovém způsobu výuky ruší vyhraněnost jednotlivých předmětů, což žákům často velmi vyhovuje," míní Chérová.
Říká, že taková výuka s sebou přináší velký "pracovní ruch", takže by čeští učitelé na první pohled ani nemuseli poznat, že se ve třídě skutečně vyučuje. U anglických žáků je podle Chérové kladen větší důraz na práci s informacemi, jejich vyhledávání a na získávání dovedností.
Encyklopedické znalosti mají nesrovnatelně horší než jejich čeští vrstevníci, a také jim někdy chybí přehled - ten mají podle Chérové čeští žáci nesrovnatelně větší. Angličtí učitelé musí pracovat se všemi žáky. Státní školu navštěvují všichni žáci do šestnácti let.
Až potom ochází někteří na střendí školy, jiní do praxi či se vyučí. Slabším žáků, dyslektikům a všem s poruchami učení, se učitelé věnují a podporují je v jejich úsilí.
Nekompromisně jsou stíhány všechny kázeňské přestupky či jakákoliv šikana.
Velký důraz je totiž kladen na toleranci různých kulturu, kterých se ve školních lavicích sejde obvykle skutečně mnoho. "Rozdílů vzhledem k českému školství by se ovšem dalo najít ještě více," dodává Chérová.
Žáci měli podle ní vždy velký zájem vymyslet a následně i realizovat nejrůznější projekty. Například zpracovávali viktoriánskou dobu. Jedna skupina se zabývala tehdejší stravou, jiná oblečením, další vědci dané doby.
"Takový způsob učení podporuje u žáků jak samostatnost, tak umění spolupracovat. Žáci musí v knihovně sami vyhledávat informace, pracovat s nimi a přivést je do konečné podoby. Navíc se při takovém způsobu výuky ruší vyhraněnost jednotlivých předmětů, což žákům často velmi vyhovuje," míní Chérová.
Říká, že taková výuka s sebou přináší velký "pracovní ruch", takže by čeští učitelé na první pohled ani nemuseli poznat, že se ve třídě skutečně vyučuje. U anglických žáků je podle Chérové kladen větší důraz na práci s informacemi, jejich vyhledávání a na získávání dovedností.
Encyklopedické znalosti mají nesrovnatelně horší než jejich čeští vrstevníci, a také jim někdy chybí přehled - ten mají podle Chérové čeští žáci nesrovnatelně větší. Angličtí učitelé musí pracovat se všemi žáky. Státní školu navštěvují všichni žáci do šestnácti let.
Až potom ochází někteří na střendí školy, jiní do praxi či se vyučí. Slabším žáků, dyslektikům a všem s poruchami učení, se učitelé věnují a podporují je v jejich úsilí.
Nekompromisně jsou stíhány všechny kázeňské přestupky či jakákoliv šikana.
Velký důraz je totiž kladen na toleranci různých kulturu, kterých se ve školních lavicích sejde obvykle skutečně mnoho. "Rozdílů vzhledem k českému školství by se ovšem dalo najít ještě více," dodává Chérová.
