Osvojení odborného základu skončilo na druhém místě s šestaosmdesáti procenty, a to s relativně vyšším důrazem, než u jiných typů škol (například u středních odborných). Mezi čtyři nejdůležitější vlastnosti absolventů vysokých škol patří dále ochota učit se.
Za "velmi důležitou" ji u vysokoškoláků považuje plných osmdesát procent zaměstnavatelů. Z hlediska vzdělávání na školách je podstatné, že okruh získaných vlastností a dovedností není chápán jako uzavřený, ale naopak by měl být v průběhu zaměstnání rozvíjen.
Tím, že zaměstnavatelé v případě vysokoškoláků zhodnotili tuto vlastnost jako třetí nejdůležitější (například před profesními dovednostmi), je zdůrazněn procesní rys nabývání znalostí a dovedností.
Školy - a především vysoké školy - by tedy měly nejen předávat vlastní pznatky, ale především naučit studenty metodám dosahování těchto poznatků a jejich využívání. Z daných výsledků plyne poučení zejména pro absolventy vysokých škol, a to v tom smyslu, aby nepovažovali dosažené vzdělání za hotový a neměnný produkt profesní přípravy.
Měli by naopak být připraveni na měnící se požadavky svých zaměstnavatelů. Vysoká důležitost ochoty učit se se v případě absolventů vysokých škol nejspíše odvíjí z vyššího stupně odbornosti, ale i rozmanitosti vykonávaných činností a v neposlední řadě z toho, že tito pracovníci jsou často vystavování množství nových podnětů.
Také schopnost rozhodovat se je v případě vysokoškoláků "velmi důležitá" pro třiasedmdesát procent zaměstnavatelů. Od zaměstnanců se očekává, že svou práci podloží i určitým osobním nasazením, které umožní překonat některá obtížná místa v provozu firmy či organizace.
Předpokládá se, že zaměsntanec - absolvent vysoké školy - bude natolik vybaven schopností zhodnotit nastalou situaci, že se dokáže samostatně rozhodnout a v rámci svých pravomocí nalezne pro daný problém řešení.
Jako nejméně důležitý hodnotili zaměstnavatelé u vysokoškoláků, stejně jako u absolventů středních škol i učilišť, reprezentativní vzhled. "Skok" mezi ním a sebevědomím, které je na předposledním místě, je přitom velmi výrazný - těměř třicet procentních bodů.
Na konci žebříčků důležitosti se dále umístila i zběhlost v cizích jazycích, avšak je nutné zmínit, že jak sebevědomí, tak cizí jazyky považuje přesto značná část zaměstnavatelů (zhruba čtyřicet procent) za velmi důležité, zvláště v porovnávní s absolventy středních škol a středních odborných učilišť (zběhlost v cizích jazycích zde považuje za velmi důležitou pouze třiatřicet procent respondentů, respektive devatenáct procent zaměstnavatelů).
Závěrem je možné říci, že od uchazečů s vysokoškolským vzděláním zaměstnavatelé ve srovnávní s ostatními typy absolventů očekávají nejvíce samostatnosti, iniciativy a tvořivosti.
(Z publikace Absolventi na trhu práce - Co zaměstnavatelé očekávájí, Ústav pro informace ve vzdělávání, 1999)
Za "velmi důležitou" ji u vysokoškoláků považuje plných osmdesát procent zaměstnavatelů. Z hlediska vzdělávání na školách je podstatné, že okruh získaných vlastností a dovedností není chápán jako uzavřený, ale naopak by měl být v průběhu zaměstnání rozvíjen.
Tím, že zaměstnavatelé v případě vysokoškoláků zhodnotili tuto vlastnost jako třetí nejdůležitější (například před profesními dovednostmi), je zdůrazněn procesní rys nabývání znalostí a dovedností.
Školy - a především vysoké školy - by tedy měly nejen předávat vlastní pznatky, ale především naučit studenty metodám dosahování těchto poznatků a jejich využívání. Z daných výsledků plyne poučení zejména pro absolventy vysokých škol, a to v tom smyslu, aby nepovažovali dosažené vzdělání za hotový a neměnný produkt profesní přípravy.
Měli by naopak být připraveni na měnící se požadavky svých zaměstnavatelů. Vysoká důležitost ochoty učit se se v případě absolventů vysokých škol nejspíše odvíjí z vyššího stupně odbornosti, ale i rozmanitosti vykonávaných činností a v neposlední řadě z toho, že tito pracovníci jsou často vystavování množství nových podnětů.
Také schopnost rozhodovat se je v případě vysokoškoláků "velmi důležitá" pro třiasedmdesát procent zaměstnavatelů. Od zaměstnanců se očekává, že svou práci podloží i určitým osobním nasazením, které umožní překonat některá obtížná místa v provozu firmy či organizace.
Předpokládá se, že zaměsntanec - absolvent vysoké školy - bude natolik vybaven schopností zhodnotit nastalou situaci, že se dokáže samostatně rozhodnout a v rámci svých pravomocí nalezne pro daný problém řešení.
Jako nejméně důležitý hodnotili zaměstnavatelé u vysokoškoláků, stejně jako u absolventů středních škol i učilišť, reprezentativní vzhled. "Skok" mezi ním a sebevědomím, které je na předposledním místě, je přitom velmi výrazný - těměř třicet procentních bodů.
Na konci žebříčků důležitosti se dále umístila i zběhlost v cizích jazycích, avšak je nutné zmínit, že jak sebevědomí, tak cizí jazyky považuje přesto značná část zaměstnavatelů (zhruba čtyřicet procent) za velmi důležité, zvláště v porovnávní s absolventy středních škol a středních odborných učilišť (zběhlost v cizích jazycích zde považuje za velmi důležitou pouze třiatřicet procent respondentů, respektive devatenáct procent zaměstnavatelů).
Závěrem je možné říci, že od uchazečů s vysokoškolským vzděláním zaměstnavatelé ve srovnávní s ostatními typy absolventů očekávají nejvíce samostatnosti, iniciativy a tvořivosti.
(Z publikace Absolventi na trhu práce - Co zaměstnavatelé očekávájí, Ústav pro informace ve vzdělávání, 1999)
