Anketa: Pavel Neugebauer, Předseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR
1. Jak vidíte perspektivu zaměstnání ve zdravotnictví? Jaké profese / obory jsou žádané?
Není snadné odpovědět. Současné zdravotnictví se totiž potýká s mnoha problémy, které nepřispívají k jeho atraktivitě. Profese zdravotníků předpokládá značnou dávku nadšení. Klidu k práci jistě nepřidá současný chaos v úhradovém systému. Citelně chybí i jasná koncepce, kam má celé zdravotnictví směřovat. Nezřídka dochází ke vzniku konfliktní situace mezi pacientem a zdravotníkem. Na jedné straně jsou pacienti informováni, na co všechno mají nárok, na straně druhé jsou zdravotníci přísnými limity nuceni k omezování rozsahu poskytované péče. Pacient tak často neví, co je pravda. Za této situace se stávají atraktivními takové obory, kde pacienti chápou nutnost spoluúčasti na poskytnuté zdravotní péči, typickým příkladem je třeba plastická chirurgie.
2. Jaký okamžik nastartoval vaši kariéru?
To bylo velmi prosté. Na jednom shromáždění jsem vystoupil a přednesl svou představu o tom, co by se mělo dělat. Potom mě oslovili s nabídkou, abych kandidoval na předsedu Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost a já kandidaturu přijal. Musím však upřímně přiznat, že mi celou situaci usnadnila skutečnost, že kritizovat umí mnoho lidí, ale pokud jsou tito kritici vyzváni k aktivní práci, mnohdy se stáhnou.
3. Co je ve vaší práci nejnáročnější?
Asi nejnáročnější je spojit povolání lékaře s činností voleného funkcionáře profesní organizace a osobním životem. Nejednou máte pocit, že dvacet čtyři hodin nestačí.
4. Jak dlouho denně pracujete a jakým způsobem odpočíváte?
Není výjimkou, že mi práce zabere i více než dvě třetiny dne. Na odpočinek pak nezbývá mnoho času. Ve volných chvílích si rád přečtu dobrou knihu, zajdu do kina nebo do divadla. Také mám rád procházky přírodou.
5. Co byste poradil tomu, kdo právě začíná svou kariéru?
Především bych doporučoval trpělivost. Mnoho lidí ztroskotalo na tom, že podlehli zklamání z toho, že ačkoli vykonali hodně, změnilo se jen málo. Zdravotnictví je v tomto velmi specifické a dosáhnout i nepatrné změny stojí obrovské úsilí. Jde o resort, do kterého se promítá velké množství zájmů. Vždyť dnes jde o téměř dvě stě miliard.
6. V současné době se hodně diskutuje o potřebě reformovat poskytování zdravotní péče. V zahraničí funguje několik modelů, myslíte si, že některý z nich by vyhovoval našim podmínkám? Který a proč?
To není v podstatě tak složité. Zjednodušeně řečeno jde o dva modely poskytování zdravotní péče. Jeden lze nazvat Národní zdravotní službou a druhý Systémem zdravotního pojištění. Pro národní zdravotní službu je specifické, že veškeré dění ve zdravotnictví určuje stát, ten pak určuje rozsah, druh, způsob a ceny. Jde o systém, který logicky nemůže zohlednit individuální potřeby, proto je také celkově dražší. Naproti tomu základem pojišťovacího systému je přímý vztah mezi klientem a zdravotní pojišťovnou, která pak pro klienta kontrahuje potřebnou péči.
Právě touto individualizací je možné dosáhnout významných úspor a čerpání zdravotní péče není tak anonymní jako v systému předchozím. Problém našeho zdravotnictví je v tom, že jsme k systému pojišťovacímu nakročili, zůstali jsme však stát někde na začátku cesty. Je tedy naprosto nezbytné se rozhodnout, jestli budeme pokračovat v této započaté cestě, pak je už téměř po dvanácté, nebo se vrátíme zpět k centrálnímu plánování. Osobně se přikláním k systému pojišťovacímu, neboť ho považuji za mnohem tvárnější, efektivnější, přinášející vyšší kvalitu, a tedy i výhodnější pro všechny zúčastněné, zejména pro pacienty.
