Začít podnikat v autodopravě je relativně snadné, i když celkem nákladné. Stačí koupit kamion, vyplnit žádost o koncesi na živnostenském úřadě, zaplatit 2 000 korun za koncesi, předložit výpis z rejstříku trestů, doložit finanční způsobilost na příslušném odboru dopravy a doložit odbornou způsobilost (potřebné vzdělání nebo zkoušku při odboru dopravy). Uživit se však nijak jednoduché není.
Autodpravců v Česku funguje na tisíce. Vysoká konkurence vytváří tlak na neustálé snižování cen, přitom náklady neustále rostou. „V autodopravě jsou strašně vysoké vstupy, které navíc neustále rostou, v poslední době zejména cena pohonných hmot. Tyto zvyšující se vstupy se jen obtížně promítají do cen,“ potvrzuje Jiří Tumpach, majitel firmy Autodoprava Tumpach.
Vysoké náklady, nízké ceny
Největší tlak na snižování cen v autodopravě způsobil vstup České republiky do Evropské unie. Do té doby byla konkurence v oboru hodně regulovaná omezeným počtem mezinárodních povolení. „Než jsme vstoupili do Evropské unie, jezdilo se do Evropy na povolení, takže se mohlo snadno stát, že firma měla co vézt, ale chybělo jí povolení,“ říká dispečerka firmy TC Transcentrum Mína Maršálková.
„Povolenky omezovaly dopravce a z velké části udržovaly směrem do západní Evropy docela dobré ceny. Po vstupu do Unie najednou omezení padla, všichni mohli začít jezdit všude a ceny se hodně zhoršily,“ dodává. „Zákazníci nás po vstupu do Evropské unie drsně tlačili s cenami dolů, takže v letošním pololetí už jsou na úplném minimu a jakmile do toho přišlo zdražení nafty, je to docela velký problém,“ tvrdí Jiří Tumpach. S příchodem Unie zesílila i konkurence zahraničních dopravců. „Po vstupu do Evropské unie začal být vyvíjen velký tlak na ceny hlavně ze strany polských dopravců, kteří jsou schopni nabídnout ještě výhodnější ceny,“ potvrzuje Miloslav Polášek, jednatel firmy E-Trans.
Kromě zdražení nafty a konkurence z okolních zemí zkomplikovalo život dopravcům i zavedení mýtného v Německu, do něhož a přes nějž míří většina českých mezinárodních přeprav. „Tím, že naše firma má spoustu zákazníků v Německu, se dalo o posunu cen nahoru lépe diskutovat, díky dobré informovanosti zákazníků, většina z nich na naše argumenty slyšela. V Česku ale osvěta chyběla, informace o zavedení mýtného proběhla sdělovacími prostředky na poslední chvíli, takže i když jsme naše české zákazníky na tuto situaci připravovali dopředu, s řadou z nich byl problém se dohodnout,“ popisuje Miloslav Polášek z firmy E-Trans.
REKLAMA: KAM S INZERÁTEM?Menší peníze, větší možnosti
Vstup republiky do Evropské unie ale nepřinesl autodopravcům jen negativa v podobě nižších cen. Zástupci firem z oboru přiznávají, že zároveň rozšířil jejich možnosti. „Výrazně nám to usnadnilo práci,“ potvrzuje Jiří Tumpach z Autodopravy Tumpach. „Dříve jsme museli mít povolení a i tak jsme mohli dělat přepravy pouze od nás do Unie a z Unie k nám, nikoli mezi jednotlivými zeměmi Unie, ačkoli to po nás zákazníci chtěli. Po vstupu do Unie už můžeme, takže se nám značně rozšířili možnosti,“ vysvětluje.
Jediným omezením pro české dopravce je zatím stále platící zákaz provádění vnitrostátních přeprav v zemích EU. „I když v některých státech je povoleno na základě tzv. dvoustranných dohod i toto,“ podotýká Jiří Tumpach.
Kromě autodopravců zjednodušil vstup do Evropské unie život i spedičním firmám. „Jednoznačně pro nás znamenal zjednodušení práce tím, že odboural celní řízení, naše firma se věnovala i dovozu malých zásilek do 2 kg, na které byl problém sehnat dopravce právě kvůli náročnosti celního řízení, zmizely mnohahodinové kolony na hranicích, které komplikovaly časový odhad vyřízení zakázky,“ potvrzuje přínosy vstupu do Unie Miloslav Polášek z E-Trans.
Zároveň ale paradoxně konec dlouhých čekacích dob na hranicích někdy znamenal ztrátu zahraničního zákazníka. „Ještě před vstupem jsme poměrně často vozili importy z Německa, protože se nikomu z Němců nechtělo čekat 12 hodin na Rozvadově na hranicích, po vstupu najednou zákazník prohlásil, že si to bude vozit sám, když už se teď nečeká,“ popisuje Mína Maršálková z TC Transcentrum.
Snadné začít, těžké vydržet
Náklady na provozování autodopravy jsou vysoké. „Každé auto stojí s leasingem a dalšími náklady kolem 5 000 korun denně, tedy nějakých 150 000 Kč měsíčně. Takže pokud má takové auto přinést nějaký zisk, muselo by vydělat tak 300 000 Kč měsíčně,“ vypočítává Mína Maršálková z TC Transcentrum.
Firmy, které se věnují tuzemským přepravám, mívají o něco snazší život než ty, které se věnují mezinárodní dopravě. „Cenově je to, myslím, srovnatelné, rozdíl je podle mě v tom, že český policista je stále ještě o něco benevolentnější, než policista v zahraničí,“ tvrdí Jiří Tumpach. „My musíme mnohem víc investovat do obnovy vozového parku a údržby aut, protože například německý policista je absolutně nesmlouvavý. Donedávna tuzemští přepravci, na rozdíl od nás, také nemuseli prokazovat finanční způsobilost vůči státu, což jsou další peníze navíc,“ dodává.
Přísnost německých policistů je vyhlášená i mimo branži autodopravců, pro ně ale platí dvojnásob. „Počátkem 90. let, kdy do Německa jezdili ještě staré Liazky, němečtí policisté takovému vraku po zastavení klidně odšroubovali státní poznávací značku, aby nemohl pokračovat dál,“ vzpomíná Mína Maršálková.
