Maminka paní Kláry však zemřela v dubnu 1992, tedy před více než 21 lety a věty uvedené v dopise dostaly pro pozůstalé až komický rozměr.
"Vaše spokojenost je pro nás to nejdůležitější, proto se snažíme být pro Vaše peníze tou nejbezpečnější bankou. Od ledna 2014 se v České republice začneme řídit novým občanským zákoníkem…Rádi bychom Vás upozornili na novinku, kterou jsme pro Vás ve Všeobecných obchodních podmínkách připravili…, S úctou a přáním pěkného podzimu," dočetla se rodina v dopise adresované zesnulé ženě.
"Jak je něco takového vůbec možné? Maminka měla v bance vkladní knížku, kterou otec po její smrti zrušil. O ničem dalším nevíme," napsala Klára do redakce.
Bankovní tajemství pootevřela plná moc
Začali jsme proto pátrat. Česká spořitelna obratem napsala, že nepochybila. "Abychom vám mohli sdělit více informací, vzhledem k bankovnímu tajemství bychom od vás potřebovali plnou moc," vyjádřil se Marek Pšeničný z tiskového oddělení České spořitelny.
Bankovní tajemství respektujeme, v pátrání chceme pokračovat, abychom zjistili více informací. Dostáváme od Kláry plnou moc a podpisy necháváme řádně ověřit. Nezbytný doklad pak zasíláme doporučeně do banky. Odpověď, kterou dostáváme, je překvapivá. Celý případ nabírá zcela nový rozměr.
"Paní Petránková měla u České spořitelny také osobní účet," oznamuje Marek Pšeničný. Zprávu předáváme Kláře, je překvapená, o účtu, který založila její těžce nemocná maminka, neměla rodina vůbec žádné tušení. Kdo ví, proč se tak stalo. Třeba to již nemocná žena nestihla říct. O existenci účtu však neinformoval pozůstalé ani notář, který dědictví vypořádával. "Účet měl být součástí dědického řízení, tudíž s informacemi o něm musel zacházet notář, který dědictví vypořádával a dědicové se měli informaci o účtu dozvědět určitě od něj," říká Pšeničný.
Účet a peníze v bance tak zůstaly 21 let u ledu. Přesněji řečeno – když rodina oznámila bance, že paní Petránková zemřela, utajený účet přešel do režimu dědického řízení a protože banka dodnes neobdržela oznámení o výsledku dědického řízení, v tomto režimu ho eviduje stále. "K účtu v takovém režimu neposíláme výpisy ani neprobíhá jiná korespondence, pouze v tak důležitém případě, jako je změna Občanského zákoníku a z ní vyplývající změna Všeobecných obchodních podmínek banky jsme přistoupili k rozesílání informací na co možná nejširší seznamy adres vázaných k běžícím produktům," vysvětluje Marek Pšeničný.
Po zrušení produktu se data o klientech archivují
Banka je přesvědčená, že postupovala správně a v ničem nepochybila. "Data o klientovi nejsou po jeho smrti smazána, ale archivována. Tato povinnost bankám vyplývá ze zákona, lhůta je 10 let po zrušení produktu, v tomto případě až po vypořádání dědického řízení a zrušení produktu dědicem," upřesňuje Pšeničný.
Jak vysvětluje, podle zákona musí být umožněno další fungování účtu a provádění obratů peněžních prostředků na něm i po smrti jeho majitele. "Účet je tedy nadále poplatkován, ale i úročen. Notář již během dědického řízení může dát nejen pokyn ke zrušení trvalých plateb, ale může i určit osobu, která může s účtem nakládat, popřípadě ho i zrušit před ukončením dědického řízení."
V případě paní Petránkové si banka strhává měsíčně 25 korun za vedení účtu. Za 21 let se tím vklad poněkud zeštíhlil, podle vyjádření banky se dědicům přesto vyplatí o účet hlásit, protože na něm stále zůstává určitý menší obnos. Přesnou částku ale banka neuvedla.
A jak se mohou dědicové o peníze přihlásit? "Pro nás jako banku by postačovalo usnesení o vypořádání dědictví, na základě kterého bychom se dozvěděli, kdo je dědic. V případě, že je dědiců více, z tohoto dokumentu by mělo být patrné, jakým dílem je možné částku z účtu dědicům vyplatit, samotný účet nemusí být v dokumentu zahrnut. Není nutné, aby rodina musela požadovat znovuotevření dědického řízení," uzavírá Pšeničný.