Všichni kolem to vědí a jsou připraveni, jen vy stojíte jako opaření! Proč vám nikdo nic neřekl? Zkuste hledat příčinu nejdříve v sobě - hledáním příčiny v jiných byste se dostali do bludného kruhu obviňování druhých, jejich ještě většího odporu a vaší následné větší izolace.
Čím se lišíte od typického řadového člena svého pracovního kolektivu? Čím vybočujete z očekávaných vzorců chování? Extrovertní bohatě a výrazně komunikující člověk typu baviče Petra Novotného se do takových problémů pravděpodobně nedostane. Tomu přece všichni řeknou všechno, ten je středem neformálního dění. Nebezpečí spíše číhá na uzavřeného hloubavého introverta.
Jste-li takovým introvertem a záleží-li vám hodně na kolektivu, zkuste být tak trochu Petrem Novotným. Vyzařujte jeho zásady typu "nic není problém", "změna počasí k horšímu není důvodem ke změně nálady k horšímu" a podobně. Mějte od srdce rádi lidi a berte je takové, jací jsou.
Čtěte jim přání z očí, snažte se přátelsky vyhovět, avšak ve chvílích přátelského souznění nezapomeňte bodře a možná i trochu hřmotně deklarovat také svá práva a své zájmy. Třeba zájem o přiměřené informace, co se děje v zákulisí firmy. V situacích vzájemných úsměvů jej vaši kolegové uznají a respektují. V situacích chladných pohledů, strnulých tváří a sevřených rtů vám kolegové váš nárok nejspíše odmítnou, i kdybyste byli formálně zcela v právu. Možná však okolní kolektiv nesdílí vaše zásady, ale vám na nich záleží více než na okolních lidech.
Chyba nemusí být ve vás. Z pokřivené minulosti našeho státu zbyly kolektivy, do nichž je vstupenkou určitá míra darebáctví nebo aspoň nepořádnosti, nepřesnosti, lehkomyslnosti a nekázně. Pokud takoví být nechcete, bude nejlepší si hledat jiný kolektiv nebo individuální práci.
