Banky už dnes vesměs nabízejí účty zdarma, některé si sice kladou podmínku minimálního měsíčního příjmu, ale ten není nereálný – obvykle 12 až 15 tisíc korun.
Kdo nechce být vázán podmínkami, nechť zkusí například Air bank, Banku CREDITAS, Fio banku, Expobank CZ, Equa banku, mBank či MONETU Money Bank. Jsou to banky, jejichž pobočku nenajdete na každém rohu (i proto mohou být levnější) – účet spravujete přes internet.
Přinášíme sedm tipů na co se zaměřit, když si vybíráme tu pravou banku pro běžný účet.
1. Poplatky
Účet zadarmo (či levný) znamená, že neplatíte buď žádný, nebo jen nízký měsíční paušál. Pozor však, za další služby si banky peníze dost rády účtují. TIP: Čtěte ceník. Platí se třeba za odchozí platby, výběry z cizích bankomatů, ověřující esemesky, náhledy na zůstatek z cizích bankomatů nebo operace v pobočkách.
2. Výběr z bankomatů v zahraničí
Jestli jezdíte často do ciziny a občas vybíráte peníze z bankomatu i tam, tak se vám bude hodit Expobank CZ, Equa banka, CREDITAS nebo UniCredit bank, tady jsou výběry v cizině zdarma, stejně tak u mBank, pokud vybíráte ekvivalent 1 500 korun a více.
TIP: Peníze na běžných účtech banky obvykle úročí symbolickou sazbou, která se limitně blíží nule.
3. Platební karta
Karta k účtu je taková samozřejmost, že jí spousta lidí moc nevěnuje pozornost. Ale to by měli, jinak opět hrozí, že budou peníze mizet do nenávratna. Týká se to právě výběrů z bankomatů. Pokud jde o kartu, mělo by vás zajímat i pohodlné a přitom bezpečné použití – zda si můžete sami změnit PIN, nastavit limity ke kartě v internetovém bankovnictví. Ti, kdo mají k ruce „přirostlý“ mobil, ocení, když banka umožní platit mobilem – opět jich to umí už většina, některé mají vlastní aplikaci, některé používají Google Pay či Apple Pay.
TIP: Nezapomínejte na základní bezpečnostní pravidlo – nikdy si na kartu ani na papírek do peněženky nepište PIN.
4. Internetové bankovnictví
Internetové bankovnictví mají všechny banky. Rozdíly jsou minimální, i tak je vhodné vyzkoušet si demoverzi, abyste věděli, že vám vybraná banka uživatelsky vyhovuje. Totéž platí o smartbankingu – bankovní aplikaci pro chytré telefony. Musí vám být pohodlná, ale pozor na to, aby přílišná pohodlnost nebyla na úkor bezpečnosti. Rozhodně nikdy nepřistupujte na to, aby si technika pamatovala vaše přístupová hesla do banky – ta si vryjte do paměti a nikam jinam.
TIP: Když to jde, používejte přihlášení otiskem prstu či pohledem na displej.
5. Placení kartou přes internet
Placení kartou přes internet je nesmírně pohodlná věc. Obchodník má peníze ihned a vy jen opíšete číslo karty, platnost a potvrzovací kód, který je na kartě zezadu vyražený. V některých obchodech si dokonce můžete zaregistrovat kartu a není třeba pokaždé opisovat údaje. Pohodlné, ale jen do chvíle, kdy data někdo zneužije. Lepší je smířit se s opisováním a potřebné údaje z karty vždy pečlivě zadat.
TIP: V internetovém bankovnictví si nastavte ověření internetových plateb pomocí SMS kódu.
6. Kontokorent
Kontokorent je služba, která umožňuje čerpat i peníze, které na účtu nemáte. Když kontokorent splatíte, naskočí k dispozici znovu. Úrok z takové půjčky se pohybuje okolo 15 procent ročně. Kdo má kontokorent jako rezervu, pro toho je dobrý, pokud výplatou splatíte dluh a další měsíc zase žijete z kontokorentu, je to přínos pro banku, nikoli pro vás.
TIP: Pokud potřebujete finanční podporu častěji, ale jste schopni ji vždy do měsíce splatit, je vhodnější kreditní karta – na rozdíl od kontokorentu má bezúročné období. Když během něj splatíte půjčené peníze, neplatíte úroky.
7. Spořicí účet
Spořicí účet k běžnému je obvykle možné založit přes internet. Úroky nejsou závratné – ty lepší se pohybují kolem 1,5 procenta ročně. Ale účet může fungovat třeba tak, že „když je dobře“, část peněz pošlete na spořicí účet (což obvykle znamená, že se k nim nemůžete dostat kartou a utratit je impulzivně za něco nepotřebného). No a když dobře není, snadno si úspory přesunete zpět na účet běžný.
TIP: Banky umožňují mít k jednomu běžnému účtu i několik účtů spořicích. Můžete si tak na jeden odkládat peníze na dovolenou, na druhý rezervu na opravu auta, na třetí pojistku, kdyby přišel nedoplatek za energie. Prostě takový „obálkový systém“ našich babiček.
